VANDAS, JIŘÍPO STOPÁCH STAROVĚKÉHO HORNICTVÍ
Příbram, 1989
1. vydanie, 100 výtlačkov
história, geológia
362 s., čb fot., čeština
hmotnosť: 587 g
tvrdá väzba
stav: dobrý, knižničné pečiatky
PREDANÉ
*bib14* in *H-kris*
Výsledky hornické práce není možno posuzovat jen podle dochovaných artefaktů z důlní činnosti. Římané vybudovali a zanechali významná díla postavená hornickou prací. Roku 312 př.n.l. byl v Římě postaven vodovod 16 km dlouhý s podzemními tunely. Tato stavba byla mistrovským dílem zeměměřičů a nivelace.
Bylo vybudováno Emissarium Alkánského jezera, které mělo zabránit pravidelným záplavám Campanie a zlepšit využití vody.
Císař Claudius (cca 63 n.l.) nechal zbudovat Emissarium Fucinakého jezera. Když následkem vytrvalých lijáků nebo četných po sobě jdoucích mokrých let se zvýšily přítoky vod z Abruzských hor obklopujících jezero, stoupla hladina jezera, které nemělo přímý odtok a od sousední Garigliano (Liris), která ústila do zálivu u Gaeta, bylo odděleno 300 m vysokým, strmým hřbetem dnešního Moste Salviano, často o 10 až 12 m výše, takže místa na pobřeží položená opakovaně zaplavovalo a ničilo pilně obdělávané pruhy úrodné země.
K odstranění těchto havárii nařídil císař Claudius prohloubení jezera a nechal vykopat 5 700 m dlouhý odtokový kanál do Liris, jehož výška byla 3 m, šířka 1,8 se spádem 1,5 %o. Tím byla, jak prokazují stopy z římských městeček v okolí jezera, zmenšena jezerní plocha z 16 000 na 7 000 hektarů. Jak hlásí Sueton, na stavbě bylo zaměstnáno 30 OOO mužů plných 11 let.
K vyznačeni směru a odtěžováni materiálu bylo vyhloubeno 40 svislých šachet 80 až 122 m hlubokých a ještě větší počet úklonných šachtic se sklonem 16 až 20 °. Plinius (H.n. XXXVI 24) popisuje provoz na místě a v okolí. Sděluje, že voda byla zdvihána stroji a že všechno bylo prováděno v temnosti (při svitu lamp), "cum corrivatio aquarun egerétur e vertice machinis..., omniaque in tenebris fierent". Svislé šachty měly průřez 4,3 m2 (jako čtverec) a poskytovaly dostatečný prostor pro zavěšení olovnic.
Toto dílo v pořímském období zchátralo z větší části následkem nedostatočného průřezu, který poskytoval protékající vodě značnou plochu k narušování. Mimo to se poškodil vtok a uvnitř kanálu došlo k závalům. K opravě došlo až v létech 1862 - 1875.
Jistě horníci v římském období zanechali mnoho práce a tak nás musí nutně napadnout otázka, kdo byli ti, kteří tuto těžkou na náročnou práci vykonávali a jaké bylo jejich postavení. Za Římanů v počátečním období byli nasazováni jako pracovní personál (horníci a hutnici pracující v provozech) usedlí obyvatelé provincii "provincialis", kteří z poroby přešli tak do stavu poloviční svobody. Neměl-li být narušen provoz dolů anebo snížen zisk z jejich provozu, bylo toto opatření správy dolů nutné a jedině správné. Římané jako občané zemědělského státu dávali přednost zájmům zemědělství a na každou jinou činnost pohlíželi jako na méněcennou.
Takové opatření vidíme například v tom, že Vibius (dle Flora, epist. IV, 12) nutil Dalmatince, aby provozovali doly na zlato, dále v tom, že z provincii Dalmacia a Panonia byli přesídleni Pirustové do Dacie. Pro tento stav svědčí také v Britanii nalezené olověné tyčky s typickými domorodými jmény například Cea (ngis), Brig (antis), které na nich byly vytlačeny jako pečetní znaky.
Mezi těmito pracovníky, kteří byli usedli v příslušné provincii i horníky, kteří byli tam přesídleni nebo sami přišli, nacházíme v dolech také vojáky, i když jen občas. Tacitus (Annales XI, 20) říká například, že vojáci císaře Claudia si ve všech provinciích stěžuji, že byli nasazeni na kutací nebo průzkumné práce. Pod prokurátorem Juventiem pracoval nějaký "stratiotes" a nějaký G. Aurelius Demos, také voják, který se na místě zdržoval se 3 dětmi jako studnař. Ovšem vojáci jako i jiní podnikatelům daní k dispozici svobodni dělnici vykonávali
