LONDON, JACKZ DOBY PRAEADAMITŮ
B. Kočí, Praha, 1923
edícia Laciné vydání spisů Jacka Londona (28)
preklad Karel Weinfurter
beletria, novela
128 s., čeština
hmotnosť: 140 g
tvrdá väzba, malý formát
stav: veľmi dobrý
1,90 €
*H-6-6*
»Rudé Oko« náhle ustal ve svém bubnování na hruď a skřípání zuby. Velikými skoky se rychle přenesl přes plovoucí klády, aby se dostal na břeh. A ihned se proměnila veselost obou přátel v ustrnutí. Nebylo totiž zvykem »Rudého Oka« vzdáti se tak snadno své pomsty. Proto oba mladíci čekali ustrašeni a s chvěním věcí budoucích a při tom jim nenapadlo, aby se ihned veslováním vzdálili. Velkými skoky vrátil se »Rudé Oko« brzy přes naplavené dříví a v mocné tlapě držel plno kulatých, vodou omletých oblázků. Mladíci byli rádi, že nenalezl větších střel, neboť byli od něho vzdáleni sotva na sedm metrů. Kamenem, vážícím několik kilogramů, byl by je jistě usmrtil.
I tyto malé oblázky byly však dosti nebezpečné. A již zahvízdl jeden kámen nad jejich hlavami. Mladíci se sehnuli a veslovali rychle dále. A zase zafičel jiný oblázek. »Svislé Ucho« vykřikl. Střela ho zasáhla mezi rameny. Ihned také obdržel »Velký Zub« ránu a oznámil to zavytím. Na štěstí byla zásoba střeliva »Rudého Oka« záhy vyčerpána, takže musil běžeti ke křemeništi, aby si nasbíral kamenů nových. Tím však nabyli mladíci času, takže mohli odveslovati dále.
A takovým způsobem se pomalu vzdálili z jeho dostřelu. Přes to však házel po nich živě kamením dále a vracel se často, aby si přinesl nového střeliva. Venku, uprostřed potoka, byl slabý proud. Ve svém rozčilení nepozorovali mladíci, že jsou zaháněni k veliké řece, spíše ještě sami veslovali oním směrem. Jejich nepřítel běžel podél pobřeží zároveň s nimi. Konečně nalezl také větší kameny, jimiž mohl mnohem dále dohoditi. Tři kilogramy těžký kámen zasáhl kmen, těsně vedle »Velkého Zuba«. Náraz byl tak mocný, že hrst malých třísek se zabodla jako žhavé jehly do mladíkovy nohy. Kdyby byl tento kámen zasáhl svůj cíl, byl by mladík na místě mrtev.
Teď však byli uchopeni říčním proudem. Veslovali k němu tak zoufale, že toho ani nepozorovali. Prvý to zpozoroval »Rudé Oko«. Jeho vítězné řvaní upozornilo tam mladíky na jejich postavení. Tam, kde okraj proudu se spojoval s vodou potoka, bylo několik vírů a malých prohlubní. Nemotorné kmeny byly jimi uchopeny a točily se pak divoce v kruzích. Mladíci přestali veslovati a měli mnoho práce, aby udrželi oba kmeny vedle sebe. Mezitím pokračoval »Rudé Oko« ve svém bombardování. Kusy skály padaly kolem nich do vody, postřikovaly je od hlavy k patě a ohrožovaly je smrtí. A při tom vyl netvor v divoké radosti a jásal nad zkázou, jež jim dojista hrozila.
Hlavní řeka zatáčela se však ostře právě na místě, kde se do ní potok vléval, tak že vlastní její proud směřoval k protějšímu břehu. Tento severní břeh se proto mladíkům rychle přibližoval, jak byli hnáni po proudu. Alespoň je tato zatáčka odnášela z dostřelu pronásledovatele. Konečně ho viděli v dálce na úzkém, do vody vybíhajícím jazyku. Tam poskakoval sem a tam a vítězně vyl.
Mladíci nemohli tou dobou učiniti nic jiného, než pevně přidržovati kmeny k sobě. Odevzdali se již svému osudu a očekávali svůj konec, když znenáhla pozorovali, jako by se jim severní břeh mnohem více přiblížil. Záhy byl již jenom asi třicet metrů vzdálen. Počali k němu veslovati s radostí. Náhodou se zde zatáčel proud obloukem na jih. Podařilo se jim namáhavým veslováním přeplouti proud právě tam, kde byl nejužší a nejdravější, a nežli to zpozorovali, byli již mimo proud a hnáni slabým vírem.
S mírným otáčením byly hnány kmeny ku břehu a velmi brzy se dotekly pobřežního písku. Přátelé vylezli na břeh. Kmeny, jež byly zbaveny svého zatížení, byly vírem zase uchopeny a neseny po proudu. Mladici
.............................................................................................................................................................
... posledná veta ...
Velký Zub se odplížil tiše a spokojeně do své
tajné jeskyně a žil pak šťastně a nerušeně v kruhu své rodiny.
