LONDON, JACKPOVÍDKY JIŽNÍCH MOŘÍ
B. Kočí, Praha, 1924
edícia Laciné vydání spisů Jacka Londona (57)
preklad Ivan Schulz
beletria, próza krátka, poviedky,
128 s., čeština
hmotnosť: 138 g
tvrdá väzba, malý formát
stav: veľmi dobrý
1,90 €
*H-6-6*
Dům Mapuhiho * Vorvaní zub * Mauki * "Yah! Yah! Yah!" * Pohan * Strašné Šalamounovy ostrovy
MAUKI.
Vážil sto deset liber. Měl kudrnaté vlasy negra a byl černý. Byl obzvláště černý. Nebyl černý ani do modra, ani do ruda, nýbrž černý jako hrozinka. Jmenoval se Mauki a byl synem náčelníka. Měl tři tambo. Tambo je melanesky místo taboo a jest bratrancem tohoto polyneského slova. Tři tambo Maukiho byla tato: předně nesměl nikdy podati ruku ženě, ani ruka ženy nesměla se nikdy dotknouti jeho nebo něčeho z jeho osobního majetku; za druhé nesmí nikdy jísti zaděnek (druh ústřic) ani čeho jiného připravovaného na ohni, kde byly zaděnky vařeny; za třetí, nesmí se nikdy dotknouti krokodíla ani plaviti se v canoe, jež mělo v sobě jakoukoli součástku krokodíla, byť i jen tak velkou jako zub.
Zcela jinak černými byly jeho zuby, jež byly tmavě černé, nebo lépe řečeno, černé jako saze. Dostaly tuto barvu za jedinou noc, když jeho matka obalila je rozmělněným nerostem vykopaným v rovině za Port Adamsem. Port Adams je vesnice se slanou vodou na Malaitě, a Malaita je nejdivočejším ostrovem v Šalamounově skupině — tak divoká, že ani obchodníkům ani plantážníkům nepodařilo se získati tam ani stopy půdy, kdežto od časů nejprvnějších rybářů a obchodníků sandalovým dřevem až k posledním verbířum dělníků, vyzbrojeným samočinnými puškami a gasolinovými stroji, mnoho desítek bílých dobrodruhů bylo odstraněno tomahawky a špičatými kulkami sniderovek. Tak zůstává Malaita do dnešního dne, ve dvacátém století, zkušebnou dělnických verbířů, kteří navštěvují její břehy k vůli dělníkům, zavazujícím se smlouvou ku práci na plantážích sousedních a více civilisovaných ostrovů za mzdu třiceti dolarů ročně. Domorodci těchto sousedních a více civilisovaných ostrovů stali se příliš civilisovanými, než aby pracovali na plantážích.
Uši Maukiho byly proděravěny ne na jednom nebo dvou místech, nýbrž na tuctu míst. V jednom z menších otvorů nosil svou hliněnou dýmku. Větší otvory byly příliš veliké k takovému použití. Hlavička dýmky byla by jimi propadla. V největším otvoru v každém uchu nosil obyčejně kulaté dřevěné zátky, jež měly dobré čtyry palce v průměru. Prostě řečeno, obvod řečených otvorů byl dvanáct a půl palce. Mauki byl svobodomyslný ve svém vkusu. V různých menších otvorech nosil takové předměty, jako prázdné ručnicové patrony, hřebíky do podkov, měděné šrouby, kousky šňůr, lanová vlákna, proužky zelených listů a byl-li chládek, také rudé ibiškové květy. Z toho jest viděti, že nepotřeboval kapes k svému blahu. Ostatně kapsy byly nemožny, neboť jeho jediný oděv záležel z kusu kartounu, širokého několik palců. Kapesní nůž nosil ve vlasech, se želízkem zastrčeným do hustého chomáče vlasů. Majetek, na němž nejvíce si zakládal, bylo ouško porculánového šálku, zavěšené na kruhu ze želvoviny, jenž byl provléknut nosní chrupavkou.
Avšak vzdor všem těmto ozdobám Mauki měl hezkou tvář. Byla to tvář skutečně hezká, ať se posuzovala z jakéhokoli hlediska a na melanesana to byla tvář význačně vlídná. Její jedinou chybou byl nedostatek síly. Byla mírně ženská, téměř dívčí.
...........................................................................................................................................................
... posledná veta ...
Kapitán Malu poslal pak ze Sydneye dvě bedny nejlepší
skotské whisky na celém trhu, neboť nemohl bezpečně rozhodnouti, zda to byl
kapitán Hansen, nebo pan Harriwell, jenž dal Bertiemu Arkwrightovi lépe
nahlédnouti na život na Šalamounských ostrovech v celé jeho nahotě.
