PRÍRUČKA PRACOVNÍKA KÁDROVO-PERSONÁLNEHO ÚTVARU

PRÍRUČKA PRACOVNÍKA KÁDROVO-PERSONÁLNEHO ÚTVARU

Mestský národný výbor, Košice, 1979
odbor pracovných síl

ekonomika, socializmus,
nestránkované, slovenčina
hmotnosť: 67 g

mäkká väzba
stav: dobrý

predané
*gopal2* in *ekon*

PARIS, MILOŠ - FAKTA ZE ZÁKULISÍ

PARIS, MILOŠ

FAKTA ZE ZÁKULISÍ
Praha 1968 - Moskva 1991

Cesty, Praha, 1991
edícia Propadliště dějin
ISBN 80-85363-19-4

história, socializmus
80 s., čeština
hmotnosť: 88 g

mäkká väzba

1,30 € stav: dobrý, knižničné pečiatky
0,90 € stav: dobrý, knižničné pečiatky, podčiarkovaný text

*bib14* in *H-kris*

Dokumentační materiál Pražského jara, který jako součást této publikace předkládám čtenáři, má svoji pohnutou historii. V roce 1981, když jsem byl zatčen jako podezřelý z ilegálního doručování finančních prostředků ze zahraničí našim disidentům, byla nařízena domovní prohlídka. Osm příslušníků Státní bezpečnosti pod vedením majora Svobody hledalo důkazy v bytě, na chatě i v zaměstnání. Jeden z nich se za přítomnosti mé manželky zabýval písemnostmi z psacího stolu. Nalezl mezi nimi složku Srpen 1968 a doklady z ministerstva zahraničí, v níž byl i tajný poznámkový sešit ze schůzí kolegia a zjednání u ministra. Všechno podal manželce se slovy: „Je to prohlédnuté, ukliďte to. Bude to potřebovat..."

Děkuji tomuto odvážnému pánovi, že jsem mohl svoji knihu i s autentickými záznamy připravit k vydání.

Dr. MILOŠ PARIS se narodil 3. 6. 1924 v Praze. Do diplomatických služeb nastoupil na začátku padesátých let a od roku 1953 působil ve špičkových funkcích československé diplomacie. Byl vedoucím sekretariátu ministra zahraničních věcí a členem jeho kolegia. V letech 1960 - 1965 pracoval jako první zástupce velvyslance ČSSR v Sovětském svazu a poté vedl I. teritoriální odbor ministerstva, který měl na starosti naše styky se SSSR, PLR a s NDR. V letech 1968 - 1970 byl zahraničněpolitickým poradcem prezidenta.

Za naši republiku se zúčastnil mnoha mezinárodních jednání. V období Pražského jara byl účastníkem nejdůležitějších rokování představitelů pěti socialistických států s vedením KSČ a ČSSR.

Osobně poznal řadu minulých i současných sovětských a ruských politiku, mezi nimi i některé organizátory nedávného puče. V Československu patří mezi největší znalce sovětské a ruské problematiky.

Přesto jej v roce 1970 pohovorová komise UV KSČ ve složení P. Auersperg, M. Müller, V. Žižka a V. Hanák za přítomnosti ministra J. Marka a mluvčího „zdravého jádra" na ministerstvu V. Moravce vyloučila z KSČ. Od té doby pracoval v Železničním stavitelství Praha, závod 05 převážně na výstavbě trasy C pražského metra.

Uvnitř bylo pološero, polovina letadla byla v cestovní verzi a v zadní části byl salónek. Pasažérů zatím nebylo mnoho. A ani o sobě všichni navzájem nevěděli.

Prezident nám sdělil, že letíme nejdříve do Bratislavy, kde má nastoupit G. Husák. Velitel letadla se omlouval, že nemají nic k pohoštění, nestačili to připravit, ale v Bratislavě to určitě napraví. Dalo se soudit, že nikdo z posádky zatím nevěděl koho mají na palubě. Teprve během letu zjistili, že prezident republiky cestuje na oficiální návštěvu SSSR.

Měli jsme sovětskou Pravdu z 20. srpna, která v úvodníku odhalovala pravičáky a kontrarevoluci v KSČ i ohrožení socialismu a československého pracujícího lidu. Prezident mi uložil, abych přeložil článek G. Husákovi.

Nutno ještě dodat, že Husák byl předsedou komise pro federalizaci, pro niž v našem pojetí neměli v Sovětském svazu vůbec žádné pochopení. Naopak, kladli otázku, co by se stalo, kdyby si takovou federalizaci vynucovaly národy SSSR. O Husákově činnosti po rehabilitaci podával do Moskvy informace zcela zřejmě Biľak, kterého Husák zjevně ignoroval. Jeho pozvání do prezidentovy delegace bylo tedy pro mnohé překvapením. Vždyť v té době byl prvním tajemníkem ÚV KSS Biľak. Stejně neočekávané bylo, že se na bratislavském letišti loučilo s Husákem celé předsednictvo ÚV KSS, zatímco Biľak zůstal nepovšimnut.

Prezident se chtěl ještě téhož dne vrátit do Prahy. Jeho hlavní starostí bylo, aby se cizí vojenská mašinérie nedala do pohybu. Aby se naši lidé nenechali vyprovokovat.

Na letišti vítal delegaci Brežněv, snažící se o obvyklou oficiální srdečnost. Přivezené publikum mělo transparenty s obvyklými zdravicemi. L. Svoboda přijal celý ceremoniál chladně s vážným výrazem ve tváři. Jel v jednom odkrytém voze s Brežněvem, který tu a onde mával, ale prezident nikoliv. Slyšeli jsme, jak se na několika místech z olemovaných chodníků ozvalo rusky „ať žije Dubček". Nejsilněji to zaznívalo v blízkosti ministerstva zahraničí. Zato Kreml, kam se vjíždělo z Manéžního náměstí, byl vylidněn.

Ubytování v jeho reprezentační části proběhlo poměrně rychle. Prezident měl apartmá hned vedle velkého sálu, zařízeného jako jídelna a zároveň i jednací místnost. My jsme byli ubytováni poblíž. Pro ostatní účastníky byly připraveny místnosti o patro výše. Nebylo to nejlepší. Spojení se zastupitelským úřadem bylo možné jen při návštěvě velvyslance v Kremlu. Telefony k dispozici nebyly.

Situace v Kremlu se po příjezdu prezidenta nijak neuklidnila. Zprávy z Československa i ze světa, které nám samozřejmě v nejčerstvější podobě nemohly být známy, vytvářely v delegaci KSSS napjatou situaci. Sovětská strana už byla jistě informována o cestě ministra zahraničí J. Hájka do New Yorku a určitě také měla podrobnější informace o XIV. sjezdu KSČ. S nepříliš příznivým ohlasem se vojenská akce proti Československu setkala ve všech pěti zúčastněných zemích.

Za této situace přišli sovětští představitelé k první schůzce s prezidentem republiky. Nervozita z nich přímo vyzařovala. L.Svoboda si však za stůl nesedl. Obrátil se na Brežněva, že s ním chce mluvit mezi čtyřma očima.

Zašli za dveře do vedlejší místnosti a prezident řekl: „Jsem zde proto, abych v co nejkratší době zajistil v naší zemi obnovení činnosti všech ústavních i stranických orgánů ve složení, v jakém byly řádně zvoleny. Dále chci dosáhnout aby se vojenské orgány nevměšovaly do našich vnitřních záležitostí a projednali jsme postupný odchod vojsk ze země. Jako prezident se odpovídám našim národům, všemu lidu a tyto požadavky považuji za svou povinnost vznést jako voják. My dva jsme spolu prožili těžkou chvíli v době války. Šlo vám o život. Vy dobře víte, jak jsem se zachoval. Také mě jde nyní o život bez našich zatčených představitelů se domů, před svůj lid, vrátit nemohu. A vy víte, co v takovém případě udělá čestný voják." Přitom si sáhl na náprsní kapsu.

Brežněv takto stroze vyjádřené stanovisko nečekal. Při zmínce o příhodě z války jen pokyvoval hlavou. Poté se otázal, jakou má prezident představu. Ten odpověděl, že mají přivézt všechny zadržené soudruhy, aby se s nimi ještě dnes vrátil do Prahy, kde ihned přistoupí k práci. Brežněv odpověděl, že prezidentovy návrhy přednese svým soudruhům a sdělí mu jejich stanovisko.

Tím rozhovor za zavřenými dveřmi skončil. Oba vešli zpět do sálu, kde se sovětské vedení shluklo kolem Brežněva. Vzápětí všichni odešli.

Odpoledne přišli Brežněv, Kosygin a Podgornyj k rozhovoru s L. Svobodou. Na naší straně zasedli s prezidentem za stolem Husák, Dzúr, Piller, Biľak, Indra, Kučera a přítomen jsem byl i já. Brežněv přednesl stanovisko předsednictva ÚV KSSS: „... chci vám za naši stranu říci, že závěry lednového i květnového plenárního zasednání UV KSČ podporujeme. Přesto musíme konstatovat, že o nebezpečí, které u vás narůstá, jsme na všech setkáních mluvili. Nikdy jsme nechtěli někoho ve vašem vedení měnit. Při jednáních v Čierné jsme souhlasili prakticky se vším, co vedení KSČ chtělo. Ale po Čierné a po Bratislavě se situace nezlepšila. Viděli jsme, jak je zpracováván váš lid. Mnohokrát jsme o tom hovořili s Dubčekem. Nikdy jsme nepožadovali změnu vlády nebo vedení strany. Přece jsme všichni byli v Čierné, kde jsme se dohodli. Šlo prakticky o výměnu tří lidí: Pelikána v televizi, Císaře v ÚV KSČ a Šika ve vládě. Dokument z Bratislavy stále považujeme za velmi vážný, za základ pro politiku KSČ. Vaše propaganda jej označovala za vítězství KSČ, ani Rudé právo se s ním správně nevyrovnalo.

Kolikrát jsem mluvil s Dubčekem a Kosygin s Černíkem. Stále jsme upozorňovali, jaké u vás narůstá nebezpečí. Naposledy jsem telefonoval Dubčekovi, když zasedalo vaše předsednictvo. Byl velmi nervózní a odmítal jednat. Chtěl jsem, aby o našem rozhovoru informoval předsednictvo a vyřídil soudruhům mé pozdravy. Dubček to zamlčel. Analyzovali jsme vše, co se u vás objevovalo ve vystoupeních členů ÚV KSČ, ale nic nového pozitivního jsme nenašli. Dubček chtěl všechno řešit sjezdem.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

... posledná veta ...

Perestrojka v SSSR  a obnovení demokratických států ve Střední Evropě budou natrvalo zapsány do světové historie.

GLEZERMAN G. - CLASSES AND NATIONS

GLEZERMAN, GRIGORIJ JEFIMOVIČ

CLASSES AND NATIONS

Progress, Moskva, 1979

ideológia, socializmus
272 s., angličtina
hmotnosť: 172 g

mäkká väzba, malý formát
stav: veľmi dobrý, nepoužívaná

PREDANÉ

*071* (kontrola 2.2.2016)