AJTMATOV, ČINGIZ - POPRAVIŠTĚ

AJTMATOV, ČINGIZ

POPRAVIŠTĚ
(Placha)

Lidové nakladatelství, Praha, 1989
edícia Proudy
preklad Dagmar Šlampová
doslov Lav Anninskij
prebal Karel Haloun, Pavel Hrach
2. vydanie, 40.000 výtlačkov
26-020-89

beletria, román, literatúra kirgizská
320 s., čeština

tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý

0,90 €

*priva*belx-kirg*

Čingiz Ajtmatov (nar. 1928) je v současnosti jedním z nejznámějších a nejpřekládanějších sovětských autorů. Jeho prvním literárním úspěchem byla již v roce 1958 novela Džamila.

I následující novelistická tvorba upoutala čtenáře svými výraznými postavami i závažným morálním poselstvím.

Zajistila autorovi širokou popularitu a byla přeložena do mnoha jazyků. Nejnovější soubor Ajtmatovových novel vyšel česky v roce 1987.

Možnosti uměleckého zachycení skutečnosti rozšířil Ajtmatov použitím fantaskních prvků a starých lidových legend a mýtů prolínajících se s realistickým příběhem. To je typické zvláště pro velké romány, které se staly pilíři sovětské literatury 80. let. Již v prvním z nich, který vyšel pod názvem Stanice Bouřná (Den delší než století), 1981, varuje autor před ztrátou vnitřní morálky člověka a před zanedbáváním historického vědomí v dnešním světě.

Ještě naléhavěji zaznívají odvěké a zároveň překvapivě aktuální morální problémy v románu Popraviště, 1986. Toto zatím poslední Ajtmatovovo dílo se stalo předmětem mnoha diskusí a polemik. Čingiz Ajtmatov vystupuje v poslední době stále častěji jako organizátor společenského dění. V roce 1986 byl iniciátorem mezinárodního shromáždění, takzvaného Issykkulského fóra, které vyzvalo řadu význačných osobností světové vědy a kultury ke společným úvahám o globálních problémech současného lidstva.

„Lidi nic nepoučí, ani kázání v chrámech, ani hlasy z nebe! Budou vždycky následovat svého pána jako stádo pastýře, budou se sklánět před silou a hodnostmi a ctít budou toho, kdo je nejkrutější a nejmocnější ze všech, a budou oslavovat vojevůdce a bitvy, kde krev poteče proudem ve jménu nadvlády jedněch a pokoření a ponížení druhých. To bude považováno za vznešenost ducha, opěvanou, předávanou z generace na generaci, na počest toho se budou třepetat prapory a hlaholit trouby, krev bude kypět v žilách, budou se pronášet přísahy: nevydáme nepříteli ani píď země; a ve jménu národa se budou prohlašovat války za nevyhnutelné, lidé budou vychováváni v nenávisti k nepřátelům vlasti: ať žije král, a toho druhého zardousíme, srazíme na kolena, zotročíme ho i s jeho lidem a uzmeme jim jejich zem — v tom je přece největší slast života, veškerý smysl lidského bytí odnepaměti... “ říká Pilát v Ajtmatovově knize Popraviště. Autor sám však znovu a ještě důrazněji než v předchozích dílech jeho slova vyvrací svým neúnavným hledáním dobra, morálních jistot a porozumění mezi lidmi.

 

SYDYKBEKOV, TUGEĽBAJ - ĽUDIA NAŠICH DNÍ

SYDYKBEKOV, TUGEĽBAJ

ĽUDIA NAŠICH DNÍ
(Ľudi našich dnej)

Matica slovenská, Martin, 1952
edícia Slovanská knižnica (41)
preklad Matej Andráš
prebal Osvald A. Klapper
1. vydanie, 4.400 výtlačkov

beletria, román, literatúra kirgizská,
416 s., slovenčina
hmotnosť 480 g

tvrdá väzba
stav: dobrý, bez prebalu

0,90 €

*mikpa* *kat-belx*

Už je druhá polovica februára, ale zima je ešte v plnej sile — druhá vojnová zima. V horách zúria metelice. Sneh zavalil ulice dediny. V noci sú také tuhé mrazy, že sa nad ránom aj horské riavy pokrývajú kôrou ľadu. V dedine B. však nezamrel život. Predtým neboli kolchozníci o tom čase príliš zaneprázdnení prácou. Zbožie bolo už dávno vymlátené a nasypané do sýpky. Zrno na siatie bolo roztriedené. Krm pre dobytok bol nachystaný na celú zimu, Starý rok sa skončil a nový ako by sa ešte nebol začal. Ale teraz treba o všetkom myslieť zavčasu. V dedine zostalo málo chlapov. Teraz musí každý pracovník stačiť j urobiť prácu za dvoch silných. Front potrebuje okrem chleba a mäsa veľa teplých vecí. Kolchozníci pracovali ešte s väčšou horlivosťou ako lanského roku. Ako by v nich tĺklo jedno veľké srdce, ktoré ženie do celého tela, do každého vlásočka krvnej cievy čistú krv — tak žila v tie dni dedina B. Ľudia sa nezachveli v ťažkom roku štyridsiatom prvom a nezachveli sa ani v dňoch veľkej stalingradskej bitky. Tam, na brehoch Volgy, hľadeli najlepší synovia otčiny smrti do očí a v ťažkých bojoch vysiľovali nepriateľa. Bojovali o každú piaď rodnej zeme, o každý kameň. Boly to ťažké dni. Ešte nikdy neviselo smrteľné nebezpečenstvo tak nízko nad hlavami. Ale tak ako predtým — z kraja do kraja, počínajúc od severných ľadov až po priestranné stepi juhu, nieslo sa celou krajinou pevné heslo: „Smrť hitlerovským okupantom! “, „Víťazstvo bude naše! “

To heslo znelo aj v dedine B.

A víťazstvo dozrievalo.

Pri Stalingrade na krídlach hitlerovských vojsk boly soskupené obrovské sily. Zaznel rozkaz vodcu. Úder zdrvujúcej sily zahrmel na nepriateľa. Zprávy hovorily o obkľúčení, o zničení a zajatí veľkej nemeckej armády. A nič už nemohlo zadržať víťazný postup Červenej armády.

Celou krajinou preletel radostný pocit úľavy. Doletel ako nezadržateľná vlna aj do dediny B. Deň plného víťazstva ešte nie je blízko, bude ešte treba prekonať mnohé ťažkosti a priniesť mnohé obete, ale už sa brieždi, už svitá tento jasný deň. Zvesť o úplnom víťazstve priletí do dediny na orlích krídlach.

Ľudia pokračujú v práci s novými silami. V každom dome žiari plameň skoro do úsvitu. Ženy pradú vlnu, pletú pančuchy a rukavice.

Chlapi majú iné povinnosti. Akman po odovzdaní štyridsiatich koní pre potreby frontu vzal pod svoju ochranu ešte ďalších päťdesiatpäť koní. Nikomu ani na um neprišlo, že by tie kone mohlo ešte potrebovať vojenské veliteľstvo. Boly medzi nimi kone vyčerpané, s odrenými hrivami a chorými nohami. Pravda, neboly to ešte staré kone, mohly sa ešte zotaviť.

Akman povedal:

— Vykrešem ich. Ak nie všetkých päťdesiatpäť, tak v krajnom prípade aspoň dvadsať ich bude súcich pod sedlo a ostatné použijeme na oranie a na inú prácu.

Ak Akman povedal „urobím“, znamená to, že sa možno

............................................................................

... posledná veta ...

"Rýchlejšie, moji milí, rýchlejšie!"

AITMATOV, CHINGIZ - TALES OF THE MOUNTAINS AND STEPPES

AITMATOV, CHINGIZ

TALES OF THE MOUNTAINS AND STEPPES

Progress Publishers, Moskva, 1973

beletria, román, literatúra kirgizská
280 s., angličtina
hmotnosť: 360 g

tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý

0,30 €

*bruri* in *kat-CUDZ*