SOFOKLÉS
TRAGÉDIE
Svoboda, Praha, 1975
edícia Antická knihovna (29)
preklad Ferdinand Stiebitz, Václav Dědina, Radislav Hošek
predhovor Bořivoj Borecký
obálka Leo Novotný
1. vydanie, 31.750 výtlačkov
literatúra staroveká, divadelné hry
624 s., čeština
hmotnosť: 648 g
tvrdá väzba, papierový prebal
stav: zachovalý, knižničné pečiatky, mierne uvoľnená väzba
2,00 € NENÁJDENÉ
*BIB09*
Sofoklés je největší z proslulého trojhvězdí autorů antické tragédie: Aischylos,
Sofoklés, Euripides. Jeho život spadá do zlaté doby Athén v V. století př. n. l. za Periklea. (Narodil se kolem roku 496, zemřel roku 406.) Více než dvacetkrát získal svými tragédiemi při dramatickém závodě athénském první cenu. Třetí cenou, jež se rovnala propadnutí, nebyla nikdy odměněna žádná z jeho sto třiceti tragédií.
Z tohoto díla se zachovalo sedm úplných tragédií a četné zlomky, především ze satyrského dramatu Slídiči, objeveného teprve roku 1912 v egyptských papyrech. Nejmohutnější jsou jeho tragédie z okruhu bájí thébských: Král Oidipús vypravuje na příběhu muže, jenž nevědomky zabil svého otce a žije v manželství s matkou, o nevyhnutelnosti osudu. Oidipús na Kolónu líčí konec jeho strastného života a Antigoné zachycuje v osudu Oidipovy dcery, která přes zákaz pohřbí svého bratra a pyká za svůj čin smrtí, konflikt svědomí s příkazy obce. Z okruhu bájí homérskych čerpal Sofoklés látku k tragédiím Aiás, jež zpracovává dramaticky sebevraždu hrdiny stojícího mravně výš než božstvo, Elektra, kde líčí osud Agamemnonovy dcery Elektry a pomstu Orestovu, a Filoktétés, jež předvádí psychologicky podaný příběh jednoho z homérskych hrdinů.
Poslední ze zachovaných tragédií, Tráchíňanky, líčí Hérakleovu smrt a jí předcházející rodinný konflikt.
Sofoklés jako stále hraný dramatický básník náleží k nesmrtelným postavám světové vzdělanosti a jeho dílo k největšímu kulturnímu odkazu antiky. Souborně vychází v češtině poprvé.
HYLLOS
Věc prostá: pochybila v touze po dobru.
HÉRAKLÉS
To, bídáku, čin dobrý — otce usmrtit?!
HYLLOS
Ta v domnění, že kouzlo lásky zchystá ti, jak spatřila tu dívku v domě, chybila.
HÉRAKLÉS
A kdo ji z Tráchíňanů takhle obloudil?
HYLLOS
Ji Kentaur Ncssos dávno přemluvil, ať dá ti kouzlo lásky, čímž zas vznítí touhu tvou.
HÉRAKLÉS
Ach, ach já přenešťastný! Zmírám, ubožák!
Je konec, konec! Už mi slunce nesvítí, ach, chápu už tu ránu, co nás zasáhla!
Jdi, synu, od té chvíle nemáš otce již.
Jdi sezvat všechen rod mi přátel pokrevných, jdi pozvat nešťastnici Alkménu, jež se tak marně vzdala Diovi, ať poznáte hlas božských věšteb o mé smrti, jež znám já.
HYLLOS
Žel, matka není tu, ta právě v pobřežním teď sídlí Tírynthu, a jedny z dětí svých tam vzala s sebou, o ně tam i pečuje, druhé v městě Thébách bydlí, ať to víš!
Však je-li třeba, otče, něco vykonat, tvůj rozkaz provedeme my, co tady jsme.
HÉRAKLÉS
Slyš tedy! Dospěls tam, kde nyní ukážeš, když synem mým se zveš, též jakým mužem jsi. Já v dávných dobách dostal věštbu od otce, že z mužů žijících mě nikdo nezhubí, leč ten, kdo v Hádu dlí, sám již zhynulý.
To zvíře tedy, Kentaur, jak mi oznámil sám bůh, mě zabil živého, sám nebožtík.
A já ti zjevím věštbu navlas podobnou a novou, jež se s onou starou shoduje: když v horský Sellů háj jsem vstoupil, kteří spí jen na zemi, tu věštbu jsem napsal na desku tam při otcově dubu mnohojazyčném: ta hlásala, že v čase, jejž teď prožívám, se vyplní mi únik z daných svízelů, a v tom jsem viděl svoje blaho — nebylo však nic v tom jiného než tato moje smrt (vždyť nemůže se dostat trampot zemřelým!).
A že se to tak jasně, synu, shoduje, je nutné, abys nyní byl mým spojencem a nečekal, až ostře mluvit musel bych, však pomáhal mi svolně, přitom zvolil si ten nejkrásnější zákon — otce poslouchat.
HYLLOS
Ach, trnu, otče, že jsem v slovní rozepři se dostal, a co uznáš, rád to vykonám.
HÉRAKLÉS
Nuž nejdříve mi, synu, podej pravici.
HYLLOS
Proč slib tak závažný chceš na mně vymáhat?
