FREUD, SIGMUND
VYBRANÉ SPISY I.
(Gesammelte Werke XI., XV.
Vorlesungen zur Einführung die Psychoanalyse
Neue Folge der Vorlesungen zur Einführung die Psychoanalyse)
Přednášky k úvodu do psychoanalýzy
Nová řada přednášek k úvodu do psychoanalýzy
Avicenum, Praha, 1991
preklad Jiří Pechar, Eugen Wiškovský
prebal Michal Houba
2. vydanie (v Avicenu), 20.000 výtlačkov
ISBN 80-201-0225-6
psychológia experimentálna, psychológia,
464 s., čeština
hmotnosť: 686 g
tvrdá väzba
stav: bez prebalu, dosky oddelené, podčiarkovaný text, knižničné pečiatky
9,00 € PREDANÉ
*bib14* in *H-kris*
Lidský sexuální život
Dámy a pánové! Zdálo by se, že není pochyb o tom, co máme rozumět pod slovem „sexuální“. Především je přece sexuální to, co je neslušné, to, o čem se nesmí mluvit. Kdosi mi vyprávěl, že žáci jednoho slavného psychiatra se jednou pokoušeli přesvědčit svého mistra o tom, že symptomy hysterických osob znázorňují tak často sexuální věci. S tímto úmyslem ho zavedli k lůžku jedné hysterky, jejíž záchvaty nepopíratelně mimicky napodobovaly porod. Řekl však odmítavě: No porod není přece nic sexuálního. Zajisté, porod nemusí být za všech okolností něčím neslušným.
Jak pozoruji, máte mi za zlé, že o tak vážných věcech mluvím žertem. Ale není to tak docela žert. Zcela vážně, není nijak snadné označit, co tvoří obsah pojmu "sexuální“. Jediná případná formulace by snad byla, že je to všechno, co souvisí s rozdílem obou pohlaví, ale bude vám připadat bezbarvá a příliš široká. Učiníte-li středem definice fakt sexuálního aktu, řeknete možná, že sexuální je každé počínání zaměřené na prožití slasti, které se týká nějak těla a speciálně pohlavních orgánů druhého pohlaví, a v podstatě má za cíl spojení genitálií a akt pohlavního styku. Ale pak nejste od ztotožnění sexuálního s tím, co je neslušné, opravdu nijak příliš vzdáleni, a porod opravdu k sexualitě nepatří. Budete-li však chápat jako jádro sexuality funkci rozmnožovací, vystavujete se nebezpečí, že vyloučíte celou řadu věcí, které nesměřují k rozmnožování, a přesto jistě sexuální jsou, jako masturbace nebo dokonce i polibek. Ale jsme už zvyklí na to, že pokusy o definice vyvolávají vždy určité nesnáze; neočekávejme, že se nám v tomto případě povede lépe. Tušíme, že při vývoji pojmu „sexuální“ došlo k něčemu, co mělo za následek - podle výstižného významu H. SiIberera- "chybné překrytí“ jednoho významu druhým. Vcelku není přece jen tak nesnadné orientovat se v tom, co lidé označují jako sexuální.
V životě vystačíme pro všechny praktické potřeby s tím, že je to něco, co se nějak týká zároveň protikladu mezi pohlavími, získání slastného prožitku, rozmnožovací funkce a má přitom ráz něčeho neslušného, co je třeba skrývat. Ale ve vědě už to nestačí. Pečlivé výzkumy, umožněné jistě jen obětavým sebepřemáháním, nás totiž seznámily se skupinami lidských jednotlivců, jejichž „sexuální život“ se od obvyklého průměru naprosto nápadně odlišuje. Jedny z těchto „perverzních“ osob vyškrtly, abychom tak řekli, ze svého programu rozdíl pohlaví. Jejich sexuální touhy může vzbudit jen pohlaví, k němuž sami patří; druhé pohlaví, zejména jeho pohlavní orgány, pro ně vůbec není sexuálním objektem, v krajních případech je přímo předmětem odporu. Tím se samozřejmě vzdali jakékoli účasti na rozmnožování. Takové osoby označujeme jako homosexuální nebo invertované. Jsou to muži nebo ženy, kteří jsou jinak často - ne vždycky - dokonale vzdělaní, intelektuálně i eticky velmi vyspělí a zatížení jen touto jedinou osudnou úchylkou. Ústy svých vědeckých mluvčích se vydávají za zvláštní odrůdu lidského druhu, za „třetí pohlaví“, které má vedle obou ostatních stejné právo na existenci. Naskytne se nám možná příležitost jejich nároky kriticky ověřit. Nejsou samozřejmě, jak by o sobě rádi tvrdili, nějakým „výkvětem“ lidstva, nýbrž je mezi nimi přinejmenším zrovna tolik méněcenných a ničemných jednotlivců jako mezi těmi, kdo jsou v sexuálním ohledu jiného založení.
Tito perverzní provádějí aspoň se svým sexuálním objektem pořád ještě přibližně totéž jako normální lidé. Ale nyní následuje dlouhá řada abnormálních lidí, jejichž sexuální počínání se stále víc vzdaluje od toho, co rozumnému člověku připadá žádoucí. Co do mnohotvárnosti a podivnosti lze je přirovnat jen k oněm groteskním zrůdám, které P. Breughel namaloval jako pokušení svatého Antonína nebo k oněm dávno zaniklým bohům a věřícím, kterým dává v dlouhém procesí míjet kolem svého zbožného kajícníka G. Flaubert. Jejich hemžení volá po tom, abychom je nějak utřídili, nemá-li naše smysly zmást. Rozdělíme je na ty, u nichž se jako u homosexuálů změnil sexuální objekt, a na ty, u kterých se změna týká především sexuálního cíle. K první skupině patří ti, kterým už nejde o spojení obou sexuálních ústrojí a při pohlavním aktu nahrazují pohlavní orgán partnera nějakou jinou částí nebo oblastí jeho těla; nevadí jim při tom ani nedostatky organického uzpůsobení ani zábrany štítivosti (ústa, řiť namísto pochvy). Pak následují jiní, kteří sice ještě lpí na sexuálním ústrojí, ale nikoli pro jeho funkce pohlavní, nýbrž kvůli ostatním funkcím, na kterých se toto ústrojí nějak podílí z anatomických důvodů, nebo proto, že s příslušnými orgány sousedí. U těchto lidí zjišťujeme, že vyměšovací funkce, které byly při výchově dítěte zatlačeny do ústraní jako neslušné, jsou i nadále s to strhnout na sebe plný sexuální zájem. Pak přijdou jiní, kteří se vůbec vzdali jako objektu pohlavního ústrojí a místo něho povyšují na vytoužený objekt nějakou jinou část těla, ženský prs, nohu, cop. Za nimi ti, pro které ani žádná část těla nic neznamená, nýbrž všechny jejich touhy splňuje nějaká součást oděvu, střevíc, kus bílého prádla - fetišisté. Dále defilují osoby, které sice vyžadují celý objekt, ale kladou na něj zcela vyhraněné, zvláštní nebo hrůzné požadavky, i takové, že se musí změnit v bezbrannou mrtvolu, a v zločinném nutkání ji z něho také učiní, aby z něho mohly mít požitek. Ale dost už hrůz z této strany!
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Nebudeme mu to zazlívat, nemůžeme mu pomoci, ale nebudeme také kvůli němu smýšlet jinak.
FREUD, SIGMUND
