LIMA, JAN
MYSLIVOST V OBRAZECH I. - ZOOLOGIE
Textová část
TOMOS, Praha,
zoológia, poľovníctvo,
120 s., čeština
hmotnosť: 309 g
mäkká väzba, veľký formát
stav: dobrý
2,50 €
*regihu* in *H-2-9*
PRASE DIVOKÉ - ČERNÁ ZVĚŘ
Podle zoologické systematiky patří tento druh zvěře do řádu sudokopytníků, podřádu nepřežvýkavců, čeledi prasatovitých, rodu prase, druhu prase divoké. Rozlišují se ještě dva poddruhy, a to prase divoké středoevropské (Sus scrota scrota) a prase divoké karpatské (Sue scrota attila). Prase domácí je domestikovaná forma prasete divokého.
V myslivecké mluvě se spíše používá názvů černá zvěř, nebo jenom černá, a divočák. Samec se nazývá kňour, samice bachyně, mláďata selata.
Prase divoké je rozšířeno téměř v celé Evropě; chybí jen ve vysokohorských polohách a v klimaticky nepříznivých severních krajích. Vyskytuje se i v teplých a lesnatých částech Asie a v severní Africe.
Do druhé světové války byla černá u nás téměř jen oborní zvěří. Pak se dostala i do volnosti a díky své vysoké reprodukční schopnosti se v ní brzy značně rozmnožila. Svědčí o tom i údaje z ročních odstřelů. Tak v r. 1950 se ulovilo v českých zemích necelých 200 divočáků, v r. 1962 již přes 4200 kusů. V posledních letech se pohybují hlášené roční odstřely kolem 5000 kusů černé zvěře. Na Slovensku byl vývoj stavů černé zvěře rovnoměrnější. V r. 1967 se ulovilo podle údajů zhruba 3000 kusů a v r. 1972 asi 4000 kusů. Oborní chov černé zvěře je dnes značně omezený; v českých zemích se jím zabývají pouze v pěti oborách, a to většinou ještě jako doplňkovým chovem.
Velikost a váha divokých prasat jsou značně rozdílné, a to i v rámci téže oblasti. Udává se, že se jejich délka těla pohybuje v rozmezí od 110 do 150 cm, že jejich ocas, kterému se říká pírko, bývá 15 až 25 cm dlouhý, a že zvěř měří v kohoutku 85 až 95 cm. Největší rozdíly se vyskytují ve váze. Někteří dospělí jedincí váží sotva 150 kg, jiní více než 300 kg. Závisí to na individuálních schopnostech zvěře a na množství dostupné potravy.
Základní barva zimního šatu je tmavohnědá až černá; konečky štětin bývají světlejší než vlastní srst. V letním období převládá šedohnědá barva, někdy s rezavějšími tóny. Někdy se vyskytují barevné odchylky nebo i skvrny. Je to většinou výsledek zkřížení s domácími prasaty. Celá vrchní strana těla je pokrytá tuhými štětinami, osinami, na konci rozdvojenými, vytvářejícími na hřbetě tzv. hřeben. Pod nima je v zimě hustá vlna. Letní srst je krátká a skoro bez vlny. Černé pírko je poměrně dosti dlouhé a ukončené chvostkem z dlouhých černých chlupů.
Selata černé zvěře mají na tmavohnědém podkladu světležluté podélné pruhy. Pruhování se ztrácí do první podzimní výměny srsti, kdy dorůstají tmavé štětiny.
Černá zvěř má zavalité tělo vpředu vyšší, krátký, skoro neznatelný krk a mohutnou hlavu, protaženou do dlouhého rypáku, ryje. Slecha jsou vzhledem k celkové postavě malá, právě tak jako světla.
Pohlavní rozdílnost se neprojevuje na venek nijak zvlášť patrně, zvlášť u mladé zvěře. Hlava starších bachyní je zdánlivě protáhlejší a z profilu jakoby štíhlejší než hlava kňourů. Je to způsobeno tím, že kňouři mají delší štětiny mezi slechy a mohutné Špičáky, které nadzvedávají horní ret. Pozorujeme-li klidně se pastvící černou zvěř na otevřené ploše, lze vidět i ostatní znaky pohlavního dimorfismu, jako značně vyvinuté ráže a střapec kanců a vemínko vodící bachyně.
Černá je společenskou zvěří. Shlukuje se na většinu roku do početných tlup, jejichž jádro tvoří bachyně se selaty, loňská mláďata, nazývaná lončáky, popřípadě i mladší kňouři. Starší kňouři vytvářejí někdy samostatné, méně početné tlupy. Samotářský život vedou pouze staří kňouři. K samičí zvěři se připojují pouze v době chrutí, tedy v říji. -
Divoké prase je v našich podmínkách zvěří převážně noční. Přes den žije velmi skrytě v hustých úkrytech; za potravou vychází až
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
