HOMÉROS - ODYSSEA

HOMÉROS

ODYSSEA

Slovenský spisovateľ, Bratislava, 1966
preklad Miloslav Okál
ilustrácie Vincent Hložník
1. vydanie, 5.500 výtlačkov

literatúra staroveká, poézia, literatúra grécka
564 s., slovenčina

tvrdá väzba s prebalom, veľký formát
stav: dobrý

PREDANÉ

*W-inc24*poe*

HOMÉROS - ÍLIAS

HOMÉROS

ÍLIAS 

Slovenský spisovateľ, Bratislava, 1962
preklad Miloslav Okál
ilustrácie Vincent Hložník
1. vydanie, 8.500 výtlačkov

literatúra staroveká, poézia, literatúra grécka
620 s., slovenčina

tvrdá väzba s prebalom, veľký formát
stav: dobrý, prebal mierne ošúchaný

PREDANÉ

*W-inc24*poe*

SOFOKLES - ANTIGONA / VLÁDCA OIDIPUS

SOFOKLES

ANTIGONA / VLÁDCA OIDIPUS
staroveká grécka dráma

Interpopulart Slovakia, Rohovce, 1995
edícia Populart - Študentská knižnica (8)
preklad Július Špaňár, Ľubomír Feldek
ISBN 80-88834-07-4

divadelné hry, literatúra grécka, literatúra staroveká,
112 s., slovenčina

mäkká väzba
stav: dobrý, pečiatky v knihe, lepka na obálke

PREDANÉ

*trsos*belx-gre*

 

LUKIANOS - ROZHOVORY BOHOV

LÚKIANOS

ROZHOVORY BOHOV
a iné satirické prózy

Slovenské vydavateľstvo krásnej literatúry, Bratislava, 1962
edícia Svetoví klasici (120)
preklad Július Špaňár
ilustrácie Viera Hložníková
1. vydanie, 6.000 výtlačkov
61-063-62

literatúra grécka, literatúra staroveká
315 s., slovenčina

tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý, pečiatky v knihe, lepka na prebale

3,50 €

*trsos*belx-gre*

Život a literárna činnosť starogréckeho satirika a pamfletistu Lukiana, podľa Engelsa „Voltaira klasického staroveku", spadá do tzv. rímskeho obdobia starogréckej literatúry, ktoré siaha od r. 146 pr. n. I. až do r. 529 n. I.

Lukianos, pôvodom zo sýrskej Samosaty (asi 120—180 n. I. ), je najvýznamnejším predstaviteľom tzv. druhej sofistiky. Druhá sofistika bola literárnym hnutím, ktorého predstavitelia sa zaoberali predovšetkým rečníctvom, no venovali sa aj literárnej kritike, histórii a estetike, ba písali aj filozofické rozpravy a satiry. Atak aj v Lukianovom pomerne bohatom literárnom odkaze nachádzame diela takéhoto rozličného charakteru. No podstatnú časť jeho literárnej činnosti tvoria jeho satirické dialógy, ktoré mu zaistili významné miesto nielen v antickej, ale aj vo svetovej literatúre.

Vo svojich satirických dialógoch, ktoré tvoria hlavnú časť tohto výberu, bojoval Lukianos proti náboženským poverám a tendenciám obnoviť vieru v moc a vznešovať bohov (Prometeus alebo Kaukaz, Rozhovory bohov, Rozhovory morských bohov, Zeus usvedčený z omylov, Kronos), proti malichernosti ľudského zhonu za bohatstvom a mocou (Rozhovory v ríši mŕtvych, Cháron alebo diváci, Sen alebo kohút) a proti nezdravým zjavom v spoločenskom živote (Timón, Rozhovory hetér). Neutešených sociálnych pomerov dotýka sa Lukianos aj v Listoch Kronovi, kým zasa v liste Peregrinova smrť pranieruje šarlatánstvo a výstrelky nábožensko-filozofického fanatizmu. Pomflet Proti človeku nevzdelanému, čo si kupuje mnoho kníh je Lukianova osobná invektíva proti bohatému ale mravne skazenému občanovi zo Sýrie, ktorý predstieral vzdelaného človeka tým, že horlivo skupúval najkrajšie knihy. Duchaplným výsmechom vtedajších povier, čarov a bosoráctva je realisticky zafarbená Lukianova rozprávka Lucius alebo začarovaný osol. Ukážkou sofistickej prednášky je konečne na prvom mieste tohto výberu uvedený Sen alebo Lukianov život, ktorého hlavnou témou sú Lukianove osobné zážitky z detských rokov, kedy sa rozhodovalo o jeho životnom povolaní.

Lukianove satiry vynikajú pôvabom, jasným a proste sa vyvíjajúcim satirickým dejom, rozmanitosťou a ľahkosťou výkladu, vtipom, ironickou argumentáciou, živým a pútavým rozprávaním, bohatstvom výrazových prostriedkov, farieb, obrazov, porovnaní, príkladov, prísloví, citátov a reminiscencií.

Lukianos ako jeden z najslobodnejších duchov svojej doby mal veľký vplyv na literatúru nasledujúceho obdobia. Avšak oveľa intenzívnejšie pôsobil Lukianos v období renesancie a humanizmu ako aj v dobe osvietenstva 18. storočia. Konečne veľa obdivovateľov a nasledovateľov našiel aj v 20. storočí.

 

KOHÚT A LÍŠKA

KOHÚT A LÍŠKA
Ezopské bájky v podaní Ondreja Sliackeho

Mladé letá, Bratislava, 1988
ilustrácie Ondrej Zimka
1. vydanie, 18.000 výtlačkov
066-076-88

knihy pre deti, literatúra grécka, literatúra staroveká
120 s., slovenčina

tvrdá väzba
stav: veľmi dobrý

predané

*gopal8*dets*

 

KAZAN, ELIA - TICHÁ DOHODA

KAZAN, ELIA

TICHÁ DOHODA
(The Arrangement)

Odeon, Praha, 1983
edícia Galérie moderních autorů Gama
preklad Radoslav Nenádal
obálka Jiří Rathouský
1. vydanie, 60.000 výtlačkov
01-025-83

beletria, román, literatúra grécka
574 s., čeština

tvrdá väzba s prebalom
stav: veľmi dobrý

0,90 €

*kocan2*belx-gre*

Eddie Anderson, úspešný zaměstnanec losangeleské reklamní agentury; muž ve středních letech, si teprve v kritickém momentu své životní dráhy uvědomuje, že jeho život je přes veškerou hmotnou zabezpečenost řetězem nedůstojných kompromisů a tichých dohod, jaké s pokryteckým sebeuspokojením uzavírá nejen se svou „moudrou“ ženou Florence v jejich vyprahlém manželství, s milenkou Gwen, s rodinou a se svým -zaměstnavatelem, ale i sám se sebou. Eddie prochází jakýmsi očistným procesem, úporně se pokouší vyprostit z této sítě přetvářek a falešností a je ochoten obětovat svou minulost zasvěcenou skvělé kariéře, aby získal něco nezměrně cennějšího: prostý život bez předstírání a bez onoho mlčenlivého souhlasu. Kazanův román, známý u nás též ve filmovém zpracování, je krutou, nemilosrdnou vivisekcí Ameriky a na osudu Eddieho, nepostrádajícím autobiografické rysy odhaluje její dnešní sociální poměry. Zároveň se v něm autorovi podařilo s neobvyklou až šokující otevřeností obnažit kořeny citových a morálních krizí soudobého amerického intelektuála.

ROIDIS, EMANUIL - PAPEŽKA JANA

ROIDIS, EMANUIL

PAPEŽKA JANA
(ΠAΠΙΣΣΑ ΙΩAΝΝΑ)

Odeon, Praha, 1967
preklad Lysimachos a Milena Papadopulosovci
ilustrácie a obálka Ota Janeček
doslov Lysimachod Papadopulos
3. vydanie (v Odeone 1.), 9.000 výtlačkov
01-090-67

beletria, román, literatúra grécka
268 s., čeština

tvrdá väzba s prebalom, menší formát
stav: dobrý

0,90 €

*hroda2**belx*

Román, který jeho autor, přední řecký spisovatel druhé poloviny minulého století, charakterizuje jako historickou studii z období raného středověku. Děj knihy vychází z události, kterou zachovala ústní a písemná tradice: v devátém století se dostal do čela římské církve moudrý papež Jan VIII., který byl ve skutečnosti ženou. Autor bere tuto příhodu za záminku, aby mohl zesměšnit středověkou církev a na tomto pozadí ukázat i zlořády církve současné a současného společenského, politického a kulturního života v Řecku.

 

STIEBITZ, FERDINAND - SAPFO - OSOBNOST, PŘEKLADY A EVOKACE

STIEBITZ, FERDINAND

SAPFO - OSOBNOST, PŘEKLADY A EVOKACE

Rudolf Škeřík, Praha, 1932
edícia Antická knihovna (1)
500 výtlačkov na papieri "Antik"
100 číslovaných výtlačkov na domácom "Simili japane"
2. vydanie

literatúra staroveká, literatúra grécka
96 s., čeština

tvrdá väzba, malý formát
stav: výborný, dobová preväzba

PREDANÉ

*kvaja**h-2-7*

 

LÚKIANOS - PRAVDIVÉ VÝMYSLY

LÚKIANOS

PRAVDIVÉ VÝMYSLY

Odeon, Praha, 1983
edícia Klub čtenářů (479)
preklad Ladislav Varcl, Zdeněk K. Vysoký, Václav Bahník
ilustrácia Adolf Born
doslov Alena Frolíková
1. vydanie, 76.000 výtlačkov
01-037-83

literatúra staroveká, literatúra grécka
224 s., čeština

tvrdá väzba s prebalom, veľký formát
stav: dobrý

PREDANÉ

*kocev**belx*

Patnáct nejzábavnějších Lúkianových satir, parodií a dialogů je zhruba pětinou toho, co se nám z díla rozverného antického vyprávěče zachovalo. Všecky vynikají břitkým vtipem a osvobozujícím smíchem. V Hostině ukazuje spisovatel, jací jsou filozofové jeho doby pokrytci a šarlatáni: ti, kdo z řečnických kateder hlásají lidstvu ideály snášenlivosti, zdrženlivosti a skromnosti, se na hostině u bohatého mecenáše přejedí, opijí a vyčtou si tak hrozné věci, že se ze slovní půtky vyvine nakonec pěstní potyčka a hodovníci odcházejí se šrámy, boulemi a pohmožděninami. V Cestě nad oblaky se autor posmívá plané honbě za bohatstvím, ve Snu víře v převtělování, v Příživníkovi paroduje lidskou dotěrnost, ve Vyděděném se dozvídáme o léčebných postupech starověké medicíny, v Oslovi o kouzelnických praktikách thesalských čarodějnic i o milostných dobrodružstvích jejich služek. Korunou Lúkianových vyprávění je fantazie o cestě na Měsíc, do podsvětí a na Ostrovy blažených a Ostrovy hříšníků, nazvaná ironicky Pravdivé příběhy. Pod slupkou nezávazných rozpustilostí tají se v pracích antického satirika nejedna hlubší myšlenka a záleží na důvtipu čtenáře, kolik si z těchto úsměvných historek odnese jadrnějšího fládru. Z řečtiny přeložili Václav Bahník, Ladislav Varcl a Zdeněk K. Vysoký

LÚKIANOS (okolo 120—180) se narodil v Samosatě v Sýrii. Měl se stát sochařem, ale z učení zběhl, studoval řečnictví a naučil se výborně řecky. V Antiochii působil jako soudní řečník. Na cestách po Malé Asii, Řecku, Itálii a Galii si svými sofistickými deklamacemi dobyl uznání a zbohatl. Kolem čtyřicítky se obrátil k filozofii, psal satirické dialogy a pobýval hlavně v Athénách. K stáru se stal vedoucím místodržitelské kanceláře v Egyptě a tam také zemřel. Pod Lúkianovým jménem se zachovalo na osmdesát prací, u některých z nich je však jeho autorství sporné. Jsou mezi nimi řečnická cvičení, hříčky, chvalořeči, soudní proslovy, řečnické listy, veršované skladby, epigramy, a zejména parodie a satirické dialogy, kterýžto literární druh dovedl Lúkianos k uměleckému vrcholu. Nebyl sice samostatný myslitel, popularizoval pouze filozofické názory různých škol, avšak psal bohatým atickým jazykem, do něhož mísil i obraty z mluvené řeči. Dbal o dokonalost a živost stylu svých prací a jeho dílo, vysmívající se chorobám své doby a pošetilostem spisovatelových současníků, přetrvalo tisíciletí.

 

EPIKTETOS - ROZPRAVY / RUKOJEŤ

EPIKTETOS

ROZPRAVY / RUKOJEŤ

Nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 1957
edícia Sbírka překladů z latiny a řečtiny (1)
obálka Stanislav Valášek
1. vydanie, 2.300 výtlačkov

literatúra staroveká, filozofia, literatúra grécka
316 s., čeština

tvrdá väzba
stav: zachovalá, pečiatky v knihe, bez prebalu

PREDANÉ

*bib20**fil*

Epiktétova nauka o mravním jednání, zejména o mravní sebevýchově člověka, podává po způsobu takzvané diariblé, filosofické rozpravy, čas od času kořeněné anekdotami, citáty z básníků, názornými a mnohdy drastickými příklady, alegoriemi, apostrofami, personifikacemi a zejména hojnými dialogy, neztratila podnes na své působnosti a na ceně.

 

MUSAIOS - HERO A LEANDROS

MUSAIOS

HERO A LEANDROS

Arthur Novák, Praha, 1918
preklad Ot. Jiráni

literatúra grécka, literatúra staroveká, poézia, číslovaný výtlačok,
670 výtlačkov

tvrdá väzba (dobová preväzba)
stav: veľmi dobrý

NEPREDAJNÉ

*kvaja**h-6-6*

 

ALKIFRON - HETÉRY A JEJICH SVĚT

ALKIFRON

HETÉRY A JEJICH SVĚT

Rudolf Škeřík, Praha, 1931
edícia Antická knihovna (6)
preklad Ferdinand Stiebitz
500 výtlačkov na papieri "Antik"
250 číslovaných výtlačkov na papieri "Simili Japan"

literatúra grécka, literatúra staroveká, beletria, próza krátka
104 s., čeština

mäkká väzba
stav: veľmi dobrý

NEPREDAJNÉ

*kvaja**h-6-6*

 

MUSAIOS - HERO A LEANDROS

MUSAIOS

HERO A LEANDROS

Jan Fromek, Praha, 1932

edícia Odeon (10)

preklad Ot. Jiráni

2. opravené vydanie, 700 číslovaných výtlačkov na papieri Velin chamois

literatúra staroveká,literatúra grécka,poézia,číslovaný výtlačok,

46 s., čeština

mäkká väzba, malý formát

stav: dobrý

NEPREDAJNÉ

*kvaja*/*aty3**h-6-2*

ARISTOTELÉS - ČLOVĚK A PŘÍRODA

ARISTOTELÉS

ČLOVĚK A PŘÍRODA

Svoboda, Praha, 1984
edícia Antická knihovna (52)
preklad Milan Mráz
poznámky Milan Mráz
predslov Jakub Netopilík
prebal Anna Kubů, Jan Solpera
1. vydanie, 12.000 výtlačkov
25-149-84

filozofia, antika, literatúra staroveká, literatúra grécka
508 s., čeština
hmotnosť: 540 g

tvrdá väzba s prebalom

PREDANÉ stav: dobrý, pečiatky v knihe, lepky na prebale, prebal ošúchaný 

PREDANÉ € stav: veľmi dobrý, nečítaná *bruri*fil*

Aristotelés, největší filozof starověku, zasáhl svou myslitelskou činností pronikavě do mnoha vědních oborů. Některé z nich, např. vědu o logice a biologii, sám založil. O rozsahu Aristotelových vědeckých zájmů svědčí i skutečnost, že soubor dochovaných Aristotelových děl obsahuje spisy logické, ontologické, přírodněfilozofické a přírodovědné, etické, politické a pojednání o slovesném umění. Ze všech těchto tematických okruhů jsou naší čtenářské veřejnosti dosud nejméně zpřístupněny v českých překladech spisy přírodněfílozofické a přírodovědné. 52. svazek Antické knihovny proto přináší překlad tří Aristotelových děl s touto tematikou: přírodněfilozofického spisu O vzniku a zániku, základního psychologického díla O duši a souboru tzv. Malých přírodovědných pojednání. První z těchto spisů je věnován především nejobecnějšímu zkoumání vzniku a zániku v přírodě. Čtenář se zde seznámí nejen se způsobem, jakým Aristotelés přistupoval k tomuto tématu, a se závěry, k nimž při tom dospěl, zvláště s jeho pojetím přírody jako stálého koloběhu vznikání a zanikání, ale i s jinými významnými stránkami a celkovou koncepcí jeho filozofie.

Spis O duši bývá oprávněně charakterizován jako první pokus o vytvoření psychologické soustavy v dějinách vědy. V souladu s antickým chápáním této problematiky přináší výklad Aristotelových názorů jak o povaze lidské psychiky, tak i o principech života vůbec.

Malá přrodovědná pojednání jsou souborem devíti kratších spisů, které jsou pojaty jako relativně samostatné doplňky k psychologickému dílu O duši. Aristotelés se v nich zabývá problematikou vnímání, paměti, spánku, snů, dlouhověkosti a krátkověkosti, mládí a stáří, dýchání, života a smrti.

Všechny tři spisy jsou cenným pramenem pro poznání názorů nejen Aristotela, ale i mnoha dalších řeckých filozofů, a současně i dokumentem o obtížích, které musela na své cestě za poznáním překonávat antická věda.

KNIHA DRUHÁ [Vznik a zánik prvků]

1. KAPITOLA [Prvky a jejich látka]

Pojednali jsme o směšování, dotyku a o činném působení a podléhání mu, jak náležejí přirozeně měnícím se věcem, dále i o naprostém vzniku a zániku, kterých věcí se týkají a jak a z které příčiny. Rovněž jsme pojednali o kvalitativní změně, o tom, co znamená „změnit se co do kvality“ a v čem se to liší od onoho ostatního.

Zbývá ještě uvažovat o takzvaných prvcích těles. Neboť vznik a zánik nenáleží všem podstatám přirozeně trvajícím, pokud jsou bez smyslově vnímatelných těles.

Podle tvrzení jedněch látka, která je podkladem, je jedna, například pokládají za ni vzduch nebo oheň nebo něco uprostřed mezi nimi, a to mají za těleso a za něco 329 odlučitelného. Druzí však soudí, že látek je na počet více: podle některých jsou to oheň a země, podle jiných to obojí a ještě vzduch jako třetí, a opět jiní přibírají vodu jako čtvrtou, jako například Empedoklés; a slučováním a rozlučováním nebo kvalitativní změnou těchto látek pak prý dochází ke vzniku a zániku skutečných věcí.

Jistě je možno přisvědčit tomu, že tato prvotní tělesa se právem označují za počátky a za prvky, jejichž slučováním a rozlučováním nebo jiným způsobem změny dochází ke vzniku a zániku.

Avšak na omylu jsou ti, kteří uznávají ještě jednu látku mimo uvedené, a to tělesnou a odloučenou; neboť je nemožné, aby takové těleso, které by bylo smysly vnímatelné, bylo bez protivnosti; toto „neomezené“, které někteří pokládají za počátek, musí totiž být lehké nebo těžké nebo chladné nebo teplé. Ale tak, jak je to napsáno v Tímaiovi, neobsahuje to žádnou určitost; neboť o tom „vše přijímajícím“ se tu jasně neříká, je-li odloučeno od prvků. Autor tu toho ani dále neužívá, když prohlásil, že něco je prvotním podkladem takzvaným prvkům, jako je zlato zlatým uměleckým dílům; a přece, řekne-li se to takto, není to řečeno správně, nýbrž to platí jen u toho, u čeho jde o kvalitativní změnu, avšak u toho, u čeho jde o vznik a zánik, je nemožné označovat jménem to, z čeho ta věc vznikla. A přece on praví, že je daleko nejpravdivější nazývat vše ze zlata zlatem. Přesto však, ač prvky jsou tělesné, rozkládá je až na plochy; ale je nemožné, aby ta „kojná“ a ta prvotní látka byly plochami.

My však tvrdíme, že je jakási látka smyslově vnímatelných těles, ale že nem odloučená, nýbrž že je vždy spojena s dvojicí protiv, z které vznikají takzvané prvky.

Co se toho týče, určili jsme to přesněji jinde. Nicméně však, ježto je to také tento způsob, kterým se z oné látky vytvářejí první tělesa, musíme to ještě určit také vzhledem k nim, poněvadž jsme toho mínění, že počátkem je tu na prvním místě látka, která je neodlučitelná a tvoří podklad protiv; neboť ani teplo není látkou pro chladno, ani toto pro teplo, nýbrž látka je to, co je oběma podkladem. A tak jako na prvním místě je počátkem to, co je v možnosti tělesem smysly vnímatelným, tak na druhém místě to jsou dvojice protiv, například teplo a chladno, a na třetím teprve oheň a voda a taková tělesa; vždyť teprve tato se mění navzájem v sebe, i není to tak, jak b tvrdí Empedoklés a jiní (vždyť pak by nebyla žádná kvalitativní změna). Dvojice protiv se však samy nepřeměňují, ale nicméně se musí také u tělesa uvádět jako jeho počátky, které jsou určité kvality a kvantity; ostatní totiž užívají pouze těch a neříkají nic o tom, proč jsou to právě tyto a proč je jich tolik.

PLATÓN - ÖSSZES MŰVEI III.

PLATÓN

ÖSSZES MŰVEI III.

Európa, Budapest, 1984
edícia Bibliotheca Classica
ISBN 963-07-3245-9
20.000 výtlačkov

antika, beletria, filozofia, knihy v maďarčine, literatúra staroveká, literatúra grécka,
1176 s., maďarčina
hmotnosť: 730 g

tvrdá väzba, papierový prebal
stav: veľmi dobrý

DAROVANÉ

*bruri*

PLATÓN - ÖSSZES MŰVEI I.

PLATÓN

ÖSSZES MŰVEI I.

Európa, Budapest, 1984
edícia Bibliotheca Classica
ISBN 963-07-3229-7
20.000 výtlačkov

antika, beletria, filozofia, knihy v maďarčine, literatúra staroveká, literatúra grécka,
1160 s., maďarčina
hmotnosť: 720 g

tvrdá väzba, papierový prebal
stav: veľmi dobrý

DAROVANÉ

*bruri*

TACHTSIS, KOSTAS - TRETÍ VENČEK

TACHTSIS, KOSTAS

TRETÍ VENČEK
(To trito stefani)

Tatran, Bratislava, 1984
edícia LUK - Knižnica modernej svetovej prózy (102)
preklad Ivan Gavora
prebal Miroslav Cipár, Igor Imro
1. vydanie, 10.000 výtlačkov
61-590-84

beletria, román, literatúra grécka,
224 s., slovenčina
hmotnosť 310 g

tvrdá väzba s prebalom
stav: veľmi dobrý

0,40 € DAROVANÉ

*bruri*

Do rúk našich čitateľov sa po prvý raz dostáva román od súčasného gréckeho spisovateľa Kostasa Tachtsisa, ktorý vo vlasti ocenili až po úspechoch vo Francúzsku a v Anglicku. Jeho dielo vyšlo v Grécku v deviatich vydaniach. Dej sa odohráva v rozpätí rokov pred druhou svetovou vojnou a tesne po nej. Prelínajú sa v ňom osudy dvoch hlavných postáv, pani Ekávi a pani Niny, ktorá je aj rozprávačkou. Od nej sa dozvedáme o jej dvoch manželstvách, ktoré sa skončili smrťou partnera, a o veštbe, že ju čaká ešte „tretí venček".

Viac nám však vyrozpráva o svojej priateľke pani Ekávi, starostlivej matke, žijúcej životom svojich dvoch synov a dvoch dcér, o jej radostiach a útrapách, najmä keď sa jeden syn dostane do väzenia pre pokrokové zmýšľanie a druhého odvelia na front. Autorovi však ide o čosi viac, ako len o strhujúce a pútavé osudy všetkých postáv, na nich nám totiž zároveň podáva obraz iného, nami nepoznaného spôsobu života, inej mentality ľudí a vykresľuje vnútropolitickú situáciu za teroristickej vlády Metaxasa a nekompromisný postoj Grékov za vojny proti nemeckým okupantom. Autor hlboko prenikol do psychológie postáv, nechal ich život plynúť nerušene a priblížil nám Grécko, krajinu, ktorú väčšina z nás má vo vedomí len ako antickú, zo zorného uhla súčasnosti.

Kostas Techtsis sa narodil roku 1927 v Solúne. Právo študoval v Aténach, vystriedal viacero zamestnaní, kým sa začal venovať vlastnej literárnej tvorbe aj prekladaniu antických gréckych autorov. Je spolupracovníkom literárneho časopisu Páli. Roku 1970 podpísal spolu s inými literátmi, medziiným s J. Ritsosom a J. Seferisom, „Vyhlásenie osemnástich" proti diktatúre gréckej generálnej junty. Žije v Aténach.

Jednou z príčin, pre ktorú sa pani Ekávi po dlhom váhaní rozhodla pre návrat do Atén, bola nádej, že aj Dimitris skôr či neskôr uzná za vhodné prísť ta za nimi. Dúfala, že zmena prostredia mu prospeje. V Solúne sa cítil odvrhnutý spoločnosťou. Všetci tajní ho poznali ako falošný peniaz. A ak si niekoho vezmú na mušku, nenechajú mu chvíľku pokoja, stále mu hádžu polená pod nohy. V Aténach by im zmizol z očí a zachránil by sa i pred kamarátmi, pred tou bandou narkomanov, ktorí ho postupne pripravovali o rozum. Spálil by za sebou mosty, mal by príležitosť zabudnúť na minulosť a začal by aj on nový život.

„... A skutočne, Nina moja, keď skončil vojenskú prezenčnú službu, prišiel za nami do Atén. Todoros mu hneď našiel prácu v zinkografickej dielni. Každú sobotu popoludní som za ním poslala Akisa. Vždy mu dal sto drachiem ako príspevok na domácnosť. Keď mi priniesol tú bankovku, zakaždým som ju bozkala od šťastia a zaslzila od radosti, že si konečne statočne zarába. Ale zatiaľ čo som sa ja nešťastnica nazdávala, že je všetko v najlepšom poriadku a ďakovala som nebesám, že vyslyšali moje prosby, zlo ho začalo hlodať znútra: výpary z kyselín, čo vdychoval v dielni, mu postupne rozleptávali pľúca. Iba raz príde na obed domov, celý bledý, až sinavý ako mŕtvola a zvalí sa na posteľ. Chcem mu zmerať teplotu, ale ešte stihol zavolať: — Mama, chytro prineste lavór! — Postavím mu lavór k posteli a začal doň vracať kusy sadnutej krvi a zelenkastú tekutinu ako žlč. Chudákovi Todorosovi sa horko-ťažko podarilo zariadiť, aby ho prijali do nemocnice U Spasiteľa. Hoci choroba bola iba v začiatkoch a do roka ho tam postavili na nohy, nebolo ani pomyslenia, že by mohol ďalej pracovať v dielni. Začal sa ponevierať po kaviarňach a tavernách okolo námestia Omónia a nadviazal kamarátstva so všelijakými živlami. Naučili ho rozličným kúskom, ktoré ešte neovládal, takže čoskoro bol z neho desať ráz horší lotor, ako keď bol v Solúne. Darmo. Atény mu poskytovali oveľa širšie pole pôsobnosti. On totiž, ako i predtým, bol natoľko úprimný, a či surový, že po každom záťahu mi prišiel všetko pekne vyrozprávať, lebo sa cítil hrdinom. Napríklad, ako raz predal akémusi dedinčanovi medenú obrúčku namiesto zlatej, alebo ako sa raz dal vlákať akýmsi teplým do bytu, zamkol ho v kúpeľni, uchmatol mu stovku a zdúchol, alebo ako raz ukradol akejsi prostitútke spod vankúša kôpku peňazí a tak ďalej.

— Ty hnusník akýsi, vravím mu, nemáš v sebe ani trochu hanby? Už ozaj v nič neveríš? Takto som ťa vychovala? To je tá slušnosť, ktorú som do teba vtĺkala? A keď ťa raz, naničhodníka, dolapia, riadne zrúbu a znova začneš chrliť krv, vieš, že to neprežiješ? — Neboj sa, mama, oni ma totiž nedolapia! — Ako keby som počúvala jeho otca. — Neboj sa, ja som nepolapiteľný ako Fantomas! — Ale to je tak, ukradneš raz, ukradneš dva i tri razy, ale raz spadne pasca! — V textilnom obchode na Hermesovej ulici začali naraz pravidelne miznúť celé baly súkna, zavše i dva-tri naraz. Zámky na dverách boli nedotknuté, všetci zamestnanci statoční. Vymenili všetky zámky, ale baly súkna i naďalej dostávali cez noc krídla. Polícia si lámala hlavu nad touto záhadou. Napokon sa rozhodli, že zatvoria jedného tajného na celú noc do obchodu a ten prichytil váženého pána Fantomasa pri čine. Akýsi podomový obchodníček z Eolovej ulice, ktorý bol v dobrých vzťahoch s majiteľom obchodu, ho raz poprosil, či by si mohol nechávať uňho v obchode svoju káru, aby mu ju neukradli. Kára bola dosť veľká, nuž a kto iný sa v jej útrobách každú noc neskrýval, ako kedysi v útrobách trójskeho koňa, ako môj pán syn. V noci tichučko vyliezol, na prstoch šiel po baly a schúlil sa nazad do vozíka. Ráno si jeho kumpán zobral svoju káru, vyšiel hlavným vchodom popri majiteľovi obchodu a nik sa za ním ani neobzrel. Dostal za to rok. Po deviatich mesiacoch vzhľadom na dobré správanie ho prepustili. Ale okrem všetkých týchto nerestí sa naňho vo väznici prilepilo ďalšie zlo: zaplietol sa s anarchistami! Potom mi tu rečnil o spoločenských krivdách, o utláčaných, o rovnosti, vyhrážal sa napravo—naľavo, a dolu vraj s vládou, a že on si bude sám obhajcom a tak ďalej, ani sama neviem. Bol do toho taký zažratý, že neušetril ani malého Akisa a otravoval mu detskú dušičku rozprávaním, ako raz všetko vyhodia do vzduchu. Aj proti pánubohu sa rúhal, netvor! Adam a Eva, to vraj sú iba starohebrejské legendy, a takisto aj tá bájka o stvorení sveta. Vraví mu: — Vezmi kus blata, chlapče, nechaj ho pár dní pod kameňom a uvidíš, že z neho začnú vyliezať červíky; takto začali vznikať aj prvé živočíchy, a postupne ľudia. — Zošalel si, syn môj, — vravím mu, celá zdesená. — Ak áno, aspoň si nechaj tie táraniny pre seba. — O nie! Tento chlapec vyzerá bystrý, nech uvažuje! — a kázal mu ďalej. Vraj Kristus bol iba fakír. — No, kde bol, odkedy ako dvanásťročný tak ohromil kňazov v chráme, až do dospelosti, keď ho Ján Krstiteľ 

.......................................................................

... posledná veta ...

"Ak pre nič iné, už len preto, aby ťa porazilo!"

-

PLUTARCHOS - ČTYŘI ŽIVOTOPISY

PLUTARCHOS

ČTYŘI ŽIVOTOPISY

Rovnost, Brno, 1948
edícia Knihovna Rovnosti, řada II. (9)
preklad Ferdinand Stiebitz
obálka Jaroslav Dvořáček
1. vydanie, 3.000 výtlačkov

životopisy, literatúra staroveká, literatúra grécka,
216 s., čb fot., slovenčina
hmotnosť: 360 g

tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý

PREDANÉ

*kvaja* in *kat-bio*

Plutarchos, rodák z boiotské Chaironeie (žil asi v letech 50 až 120 po Kr. ), byl poslední universální duch řecké antiky. Za jeho doby se stala římská říše hlavním mocenským, kulturním a civilisačním činitelem v Evropě. Plutarchos její velikost upřímně obdivoval, ale největší jeho láskou byla jeho vlast, Řecko, porobené, ponížené a vyssáté; jeho slávu, krásu a moudrost snažil se uchovat tradicí, jednak tím, že vyučoval ve svém. rodišti příbuzné a přátele — byla to jakási chaironejská akademie — jednak rozsáhlou činností spisovatelskou. Ta zasahovala do všemožných oborů lidského myšlení a konání, neboť autor byl muž velmi širokých zájmů, a možno říci, poslední universální duch řeckého starověku. V souhlasu s obecnou vyčerpaností starého Řecka a i šíří svých zájmů byl to arci duch značně mělký a pramálo samostatný: vše čerpal od svých předchůdců a jen popularisoval cizí myšlenky, leckdy s notnou dávkou nekritičnosti.

Velmi značnou část jeho literárního odkazu zabírá svod historických životopisů, zvaný Bioi paralléloi. Obsahuje tři samostatné a 46 souběžných biografií vynikajících Řeků a Římanů. Autor staví proti sobě vždy Reka a Římana, kteří jsou nějak obdobní, a srovnává je spolu; na př. zákonodárce Lykurga a Numu; řečníky Demosthena a Cicerona; vyhnance, kteří se provinili proti své vlasti, Alkibiada a Koriolana atd. Tyto jeho biografie jsou velmi cenné, jak tím, že se zakládají na starých pramenech, dnes většinou ztracených, tak také poutavým obsahem. Historicky po některých stránkách nejsou bezvadné, ale Plutarchos sám zdůrazňuje, že nechce vypisovat historii, nýbrž životy; neusiluje o historickou úplnost, chce osvětlit povahy líčených osob a tak stavěti lidem před oči příklady ctnosti a špatnosti. „V nejznamenitějších skutcích se nejeví tak veskrze zdatnost a zbabělost“, píše kdesi, „ale často nepatrný skutek, výrok, žert spíše ozřejmí povahu než celé bitvy... Jako se tedy snaží malíři zachytit podoby z obličeje a z tvarů očí a jejich okolí, kde se jeví povaha, a o ostatní části těla se málo starají tak také je třeba dovoliti nám, abychom se spíše ponořovali do projevů duše a těmi charakterisovali život každého jednotlivce, a jiným ponechali ty velkoleposti a zápasy. “ Je tedy biograf s tendencí psychagogickou, a ta se mu vskutku daří. Jeho ušlechtilá povaha, plná opravdové humanity, smiřuje nás s jeho nedostatky. Významným svědectvím síly a poutavosti jeho výtvorů je veliký vliv, který měly na moderní evropské literatury od Shakespeara až po dnešní dobu.

SROVNÁNÍ DEMETRIA S ANTONIEM

Poněvadž tedy oba zažili velké proměny osudu, nejprve zkoumejme okolnosti jejich moci a proslulosti. Demetriovi se toho dostalo od otce jakožto věcí už předem hotových. Neboť Antigonos byl nejsilnější z nástupnických vladařů, a dříve než vyspěl Demetrios, většinou Asii vojensky prošel a podmanil si ji. Antonius se narodil z otce takto vzdělaného, ale nebojovného, jenž mu nezanechal pro slávu nic významného; odvážil se dosíci panství Caesarova, na něž svým původem neměl vůbec nároků, a sám se vetřel jako nástupce k tomu, čeho on s námahou před ním vydobyl. A ačkoli budoval jen na těch prostředcích, které se zakládaly v něm samém, nabyl takové moci, že rozdělil celý svět na dvě části, jednu, a to skvělejší, si sám vzal, a aniž byl osobně přítomen, častokrát svými sluhy a podveliteli zvítězil nad Parthy a zahnal barbarské cizí národy až ke Kaspickému moři.

Svědectvím jeho velikosti je i to, pro co má špatnou pověst. Neboť u Demetria byl otec spokojen, že oženil svého syna přes věkový rozdíl s Antipatrovou dcerou Filou, jakožto osobou vznešenější; ale Antoniovi byl sňatek s Kleopatrou k hanbě, ačkoli ta žena mocí a nádherou předstihla všechny současné krále kromě krále parthského. Ale on se tak povznesl, že ho ostatní pokládali za hodna vyššího štěstí, než si on přál.

Zásady, podle kterých si získali panství, byly na straně Demetriově bezvadné, neboť se snažil podrobovat i ovládat národy, které byly zvyklé být podrobeny a ovládány; zásady Antoniovy byly však násilnické a tyranské, neboť si zotročoval římský lid, jenž právě unikl samovládě Caesarově. To tedy, co bylo největším a nejskvělejším z jeho podniků, totiž válka proti Kassiovi a Bratovi, ta válka byla vedena jen proto, aby odňal vlasti a spoluobčanům svobodu. Ale Demetrios, než přišel do osudné tísně, stále osvobozoval Řecko a z obcí vyháněl cizí posádky, aniž se pyšnil jako Antonius, že v Makedonii pobil ty, kdož osvobodili Řím.

Ovšem jedna z Antoniových chvalitebných vlastností je ta, že rád dával a velké dary dával; ale v tom tak vyniká Demetrios nad něho, že rozdal nepřátelům více, než kolik dal Antonius svým přátelům. Získal si arci čestného jména, když rozkázal pohřbíti důstojně Bruta; Demetrios však nejen pohřbil všechny padlé nepřátele, ale také poslal Ptolemaiovi zajatce i s penězi a dary.

Ve štěstí byli oba zpupní, oddáni bezuzdně hýření a požitkům. Ale nikdo by nemohl říci, že Demetriovi, když se věnoval rozmařilostem a zábavám, unikla vhodná příležitost k činům; nikoli, on si dovoloval radovánky jen tehdy, když měl nadbytek volného času, a s Lamií se bavíval jako v báji, docela jen tehdy, když žertoval a chtěl spát. Ale když chystal válku, nebylo břečťanu na jeho dřevci, nevoněla myrhou jeho přilba a nevycházel k bitvám z ženské komnaty, skvěje se výzdobou a jsa vyšňořen, nikoli: tehdy nechával odpočívat bujné společnosti, přerušoval nadobro bakchické veselí, stával se sluhou Area, jenž nepřeje slavnostem, jak praví Euripides, a pro rozkoš nebo lehkomyslnost vůbec nikdy neutrpěl pohromu. Ale jako vídáme na obrazech Omfalu, jak odnímá Herakleovi z ruky kyj a svléká mu lví kůži, tak také často Antonia Kleopatra odzbrojila, očarovala a přiměla k tomu, aby pustil veliké podniky z rukou, zanechal nutných válečných výprav a toulal se a hrál si s ní na břehu u Kanobu a Tafosiry. Nakonec pak - zcela jako Paris - utekl z bitvy a schovával se v jejím klíně; ačkoli vlastně Paris uprchl do ložnice, když byl přemožen, kdežto Antonius uprchl, honě se za Kleopatrou, a tak vydal vítězství ve psí.

Dále pak: Demetrios si bral - což nebylo zakázáno, nýbrž stalo se po Filippovi a Alexandrovi u makedonských králů zvykem - několik manželek, právě tak jako Lysimachos a Ptolemaios, ale těm, s kterými se oženil, prokazoval úctu. Antonius si však nejprve vzal najednou

SOFOKLES - ANTIGONA

SOFOKLES

ANTIGONA
(Antigoné)

Tatran, Bratislava, 1983
edícia Čítanie študujúcej mládeže (145)
preklad Ľubomír Feldek
doslov Július Špaňár
prebal Ľubomír Longauer
3. vydanie, 18.000 výtlačkov
61-479-83

literatúra staroveká, literatúra grécka, dráma, divadelná hra,
88 s., slovenčina
hmotnosť: 120 g

tvrdá väzba s prebalom

7,00 € stav: dobrý *petca*b-gre*

PREDANÉ stav: dobrý, pečiatky v knihe *trsos*b-gre*

Sofokles, ktorý zaujímal stredné miesto v trojhviezdí aténskych tragikov (Aischylos, Sofokles, Euripides), vytvoril pre grécku tragédiu nové možnosti tým, že k pôvodným dvom hercom, vystupujúcim v tragédii, pridal tretieho a na výpomoc používal i štvrtého. Tak obohatil dialóg a dej. V záujme dialógu tiež obmedzil zborové spevy, ktoré u Aischyla tvorili ešte významnú časť tragédie. Ďalšia Sofoklova zásluha je v tom, že dramatický dej rozvíja hneď od začiatku, pričom dramatickými zápletkami mu dodáva dynamiku, vzruch, spád a napätie. Vlastný text odvodzuje z charakterov postáv, ktorých tragické utrpenie je alebo následkom ich viny, alebo úmyselnej voľby, alebo môže byť aj nezavinené. Sofoklovo charakterizačné umenie tvorí jednu z jeho hlavných predností. I keď postavy idealizuje, sú nepochybne hlboko ľudské, pritom zložité a výrazne diferencované. S obľubou stavia proti sebe protikladné charaktery. Veľkú pozornosť venuje ženským postavám. Do svetovej literatúry vošiel ako tvorca monumentálnych postáv a majster najprísnejšej dramatickej architektoniky. Námety jeho najznámejších tragédií boli viac ráz spracované nielen v antickej, ale aj v novovekej európskej literatúre. 

Tragédia Antigona bezprostredne nadväzuje na udalosti po Oidipovej smrti. Presnejšie, začína sa od chvíle, keď aj základný konflikt. Oidipovi synovia Eteokles a Polyneikes sa dostali do sporu o vládu nad Tébami. Vyhnaný Polyneikes našiel útočište v Argu, odkiaľ pritiahol s veľkým vojskom proti Tébam. Eteokles Téby bránil. V súboji padnú obaja bratia. Nový vládca Téb, Oidipidov švagor Kreon, dal slávnostne pochovať Eteokla, ale pod trestom smrti zakázal pochovať Polyneika. Napriek zákazu sa Antigona rozhodne pochovať svojho brata. Usudzuje, že väčšmi než ľudské príkazy si treba vážiť „nepísané“, odveké božské zákony, ktoré prikazujú postarať sa o pohreb príbuzných. Presvedčenie, že koná dobre a spravodlivo, jej dodáva odvahu a nebojí sa smrti, ktorá jej hrozí, ak prekročí vládcov rozkaz. Pochovať mŕtveho bol totiž u Grékov príkaz ľudskosti a náboženstva. Antigonu prichytia pri čine a Kreon, obraňujúci svoju vladársku moc, ju dá za živa pochovať. Keď ho obmäkčí veštec Teiresias, je už neskoro. Antigona sa obesí a Haimon sa pri nej pred očami otca prebodne mečom. Po správe o synovej smrti spácha samovraždu aj Kreontova manželka Eurydika. Pre svoju vynikajúcu charakteristiku osôb skvelú dramatickú kompozíciu, výstižnosť a jemnosť slovného výrazu je Sofoklova Antigona majstrovským dielom, ktoré patrí medzi najvynikajúcejšie drámy svetovej literatúry.

STRÁŽCA

Ó, dovoľ,

aby som sa najprv prihovoril za seba: ja som to nespravil a nevidel som toho, kto to spravil, nebolo by teda spravodlivé, keby práve na mňa mala padnúť pohroma! KREON

Máš čosi na rováši, keď *a takto vopred brániš. Zrejme nesieš veľkú novinu.

STRÁŽCA

Tam, kde sa stane hrozná vec, je na mieste aj hrôza.

KREON

No tak vysyp to už konečne a strať sa!

STRÁŽCA

Už to sypem:

ktosi nám dnes ráno pochoval tú mŕtvolu aj s príslušnými obradmi. A len čo prikryl telo suchou prsťou - zmizol.

KREON

Čo to počujem? Kde je ten muž, čo mal tú

smelosť?

STRÁŽCA

Neviem - zeme akoby sa netkla motyka. Jej povrch ostal pevný, nerozrytý, nikde ani koľaj ani šľapaj, vinník zmizol bez stopy. Keď nám to ukazoval strážca, čo mal rannú službu, mysleli sme si, že sa stal hrozný zázrak. Mŕtve telo bolo preč. Nie v hrobe, ukrýval ho jemný prach - ten nasypal naň niekto, kto chcel ostať bez hriechu. A nebolo tam ani stopy po dravcovi a či psovi, ktorý by sem prišiel trhať mŕtvolu. Hneď sme sa zahrnuli výčitkami, strážca obviňoval strážcu, takže keby došlo k bitke, ťažko by sa našiel, kto by tomu zabránil.

Veď všetci sme boli vinníkmi, a predsa -vinníka tu nebolo. Nik nechcel priznať, že by čosi vedel. Boli by sme vzali do rúk žeravý kus železa a prešli cez oheň a prisahali pri bohoch, že sme to nespravili a že nevieme, čia je to myšlienka a kto ju uskutočnil.

Nakoniec, keď sme sa nemohli hnúť z miesta, ktosi z nás dal návrh, ktorý všetkých

zamrazil.

No zvesili sme hlavy, lebo bolo ťažko čosi namietať, keď nikto nemal lepší nápad. Navrhlo sa, že ti máme všetko oznámiť, nič nezatajiť. Schválili sme to a na mňa nešťastného padol žreb -že musím splniť túto „milú“ úlohu.

Nie je to pre mňa veľká radosť stáť tu, ani pre vás pozerať sa na mňa. Komu aj by spravil radosť posol s mrcha zvesťou?

NÁČELNÍK ZBORU

Pane môj, už hodnú chvíľu premýšľam, či azda pôvodcami toho činu nie sú bohovia.

KREON

Mlč, ak ma nechceš svojou rečou rozhnevať! Si napriek svojmu veku

hlupák?

Že vraj bohovia sa starajú o túto mŕtvolu! To trhá uši! Oni budú s úctou pochovávať toho dobrodinca, čo sem prišiel, aby zapálil ich chrámy,

......................................................................................

... posledná veta ...

Človeka, ktorý si mnoho o sebe myslí a používa veľké slová, neminie veľký trest a konať s rozvahou sa naučí až na staré kolená. 

EURIPIDES - MEDEIA

EURIPIDES

MEDEIA

Rudolf Škeřík, Praha, 1929
edícia Antická knihovna (4)
preklad Ferdinand Stiebitz
750 výtlačkov (500 na papieri "Antik" a 250 číslovaných na domácom "Simili Japane")

antika, literatúra grécka, poézia, číslovaný výtlačok,
86 s., čeština
hmotnosť: 125 g

mäkká väzba, malý formát
stav: dobrý zosušené lepenie, výtlačok č. 73/250

NEPREDAJNÉ

*kvaja* in *H-6-2*