DIVY A KOUZLA INDICKÝCH FAKÍRŮ
Studie o fakirismu a jogismu s ilustracemi
Vojtěch Šeba, Praha, 1947
obálka a ilustrácie F. Fiala
1. vydanie, 3.000 výtlačkov
joga, mystika, ezoterika,
224 s., čeština
hmotnosť: 509 g
tvrdá väzba
stav: veľmi dobrý, dobová preväzba
19,00 € PREDANÉ
*H-6-3*
Ale tak dlouho, pokud zbývá v člověku zrnko vztahů, jest absolutno obsaženo v řeči, v myšlence a v hranicích duše, kteráž jest podřízena duši universální a universálnímu vědomí. A toto vševědoucí, universální vědomí bylo pro Ramakrišnu jeho matkou a bohem.
Když odešel Tota-puri, pokoušel se Ramakrišna o to, aby stále zůstal ve spojení s absolutním Brahmou ve stavu nirvikalpa. Když vzpomínal na tyto dny svého života, pravil:
»Zůstal jsem šest měsíců v dokonalém spojení, jaké lidé zřídka dosáhnou, a dosáhnou-li je, nemohou se již vrátiti k svému individuálnímu vědomí. Jejich těla a mysl toho nesnesou. Ale toto moje tělo je zbudováno z čistých součástí (sattwa) a proto vydrží veliké napětí. V oněch dnech jsem neměl vědomí o zevním světě. Moje tělo by bylo zemřelo nedostatkem výživy, kdyby nebylo jednoho sadhua, jenž přišel v této době a zůstal tu kvůli mně po tři měsíce. Poznal, že jsem ve stavu samadhi a velmi se snažil, aby zachoval toto tělo, když jsem neměl vědomí, že existuje. Přinášel denně trochu potravy a když všechny jeho prostředky, abych nabyl vědomí nebo citu, selhaly, bil i holí moje tělo, aby mne bolest přivedla ke smyslům. Někdy se mu podařilo probuditi ve mně částečné vědomí a tu hned nato mi vnutil několik soust potravy, než jsem zase přešel do hlubokého samadhi. Jednoho dne, když ani bití nemělo výsledku, byl trápen velkými starostmi.«
Po šesti měsících jeho tělo podlehlo vážným nepravidelnostem a Ramakrišna onemocněl úplavicí. Tato nemoc přispěla velmi, že zase nabyl vědomí, zvolna a znenáhla, na jeden neb dva měsíce. Když ho domorodí lékaři vyléčili, obrátila se jeho náboženská horlivost jiným směrem. Počal se snahou, aby uskutečnil Vaišnavovu ideální lásku k bohu. Tato láska je podle Vaišnavy manifestována v některém z těchto poměrů: služebníka k pánu, přítele k příteli, dítěte k rodičům, ženy k manželu. Nejvyšší stupeň lásky jest dosažen, může-li lidská duše milovati Boha jako žena miluje svého chotě. Zde jest ovšem nápadná podobnost indických názorů o lásce k Bohu s názory křesťanskými. Vzpomeneme-li křesťanských světic, jež toužily po Kristu jako po svém nebeském ženichu, je tato podobnost až překvapující. Nemůžeme se zde rozepisovati o vztazích jednotlivých náboženských systémů, ale podotýkáme, že ten, kdo je studoval a srovnával, přichází k důsledkům, jež mají dalekosáhlý psychologický význam a jež vedou k filosofickému náboženství, kteréž ovšem dovede nejen citové, ale i rozumové uspokojiti moderního člověka. Tím se právě vysvětluje veliké rozšíření proudů theosofických a jiných jim podobných.
Pastýřka z Bradži měla tuto lásku k božskému Krišnovi a nebylo tu ani myšlenky na nějaké tělesné vztahy. Praví se, že nikdo nemůže pochopiti této lásky Sri Radhy a Sri Krišny, dokud není dokonale prost všech tělesných chtíčů. Zakazuje se docela čisti obyčejným lidem knihy pojednávající o této lásce Radhy a Krišny, poněvadž jsou dosud ještě pode jhem a ve vleku vášně.
Ramakrišna, aby v sobě uskutečnil tuto lásku, oblékl se na několik dní do ženského roucha, myslil o sobě, jako by byl ženou a konečně se mu podařilo dosáhnouti svého ideálu. Viděl ve vytržení krásnou postavu Srí Krišny a byl tím uspokojen. Když se takto oddal vaišnavismu, věnoval se pak jiným hlavním náboženským soustavám, jež jsou rozšířeny v Indii, mezi jiným také islamu, a vždycky dospěl k pochopení jejich nejvyšších pravd v době neuvěřitelně krátké. Kdykoliv se chtěl poučiti o naukách nějaké víry, vždy nalezl dobrého a učeného muže této víry, jenž k němu přišel a dával mu rady, jak si má počínati. To jest jedna z mnohých podivuhodných věcí, jež se staly v jeho životě. Mohou se vysvětliti jako šťastné náhody, což jest totéž, jako by se řeklo, že jsou podivuhodné, ale že jich vysvětliti nelze.
Zmíníme se zde o jiném případu. V době, kdy se zanášel přáním, věnovati se kajícímu životu a praktikovati jogu, seděl jednoho dne pod tlustým stromem banánovým, kteréžto místo slulo Pančavati neboli místo pěti banánů, na severu chrámu. Viděl, že toto místo jest dosti odlehlé a vhodné, aby tam mohl prováděti svá cvičení náboženská bez vyrušování. Pomýšlel právě na to, že si na tomto místě vystaví malou doškovou chýši, když v době přílivu
....................................................................................................................
... posledná veta ...
Než obrovská časová doba, ležící mezi Džainy a sektou Akaliů, poslouží přece jako ilustrace, jakými podivnými směry se ubíraly ideály askese a mnišství v Indii.
