TARNÓC, MÁRTON - PÁZMÁNY PÉTER PRÉDIKÁCIÓI

TARNÓC, MÁRTON

PÁZMÁNY PÉTER PRÉDIKÁCIÓI

Szépirodalmi könyvkiadó, Budapest, 1987
ISBN 963-15-3457-X

náboženská literatúra, rétorika
400 s., maďarčina
hmotnosť: 680 g

tvrdá väzba, PVC prebal
stav: výborný, nepoužívaná

1,20 € PREDANÉ

*R14*

„Maga vallja, hogy "felmelegített tintávak" ír. Tollán forró tinta csordogál, kalamárisában pedig tűz van, égi szikra, de a poklok kénköves lángja is. Füstölgő állapotban kotorja ki szavait, melyeken még érzik egy barbár élet nyersesége, s minden tő és gyök messze-messze időről regél. ö a magyar próza atyja és törvényhozója, öntudatos stílművész, aki már a XVII. század elején becsüli a művészi gondot, inti a prédikátorokat, nehogy rögtönözzenek. Mindig leírja szentbeszédeit, gyalulgatja mondatait. Elődje nincs, senki... Pázmány Péter az első, aki egy ember lüktető gondolatait ágyazza a magyar prózába. Milyen személyes és személyeskedő, milyen egyéni minden ízében. Ideges száján szinte meggyulladnak az igék. A reneszánsz fölszabadult egyéniségét érezzük, aki nem szégyenli különvalóságát. Azon a nyelven, amelyen még csak enni és inni lehetett, kérni és meghányni-vetni a családi élet történéseit, a földművelés kezdetleges műveleteit, egyszerre leheletnyi gondolatárnyalatot bűvöl elő, váratlanul hangot ad a harag, szeszély, önkívület és részvét minden rezzenésének. Nincs többé lehetetlen ezen a nyelven. Még csak néhány húrja van, de azért úgy játszik rajta, mint hangszeren. Csodát művel.”

Kosztolányi Dezső

„Pázmány... rendelkezésére minden oldalú tudás, a világ és emberi szív mély ismerete, gazdag képzelem s erős logika áll. Pázmány főképp beszédei és Kalaúz-a által, a magyar nyelvnek nem várt, előre nem látott kiképzést adott. ő az irodalomban addig uralkodott dunántúli nyelvjárás felett a tiszait érvényesítette; a nyelvvel grammatikai szabatossággal élt, azt új kifejezések s a nép szájából vett szebbnél szebb és jelentős szólásformák- és közmondásokkal gazdagította, irányának pedig oly teljességet, kerekdedséget és bőség mellett is oly hathatóságot kölcsönzött, hogy méltán egy új aera szerzőjének tekintetik, ki a régibb kort befejezte, s újat kezdett meg, miáltal az értőktől »a magyar bíboros Cicerót dísznevet vívta ki magának, ő a mai könyvnyelv teremtője; kevesen tudták ezt őutána mind máig anynyi eredetiséggel és egyszersmind új színnel kezelni.”

Toldy Ferenc

TOMAN, JIŘÍ - AKO SPRÁVNE HOVORIŤ

TOMAN, JIŘÍ

AKO SPRÁVNE HOVORIŤ
(Jak dobře mluvit)

Smena, Bratislava, 1981
edícia Križovatky
1. vydanie, 4.000 výtlačkov

psychológia, rétorika, filozofia
488 s., čeština
hmotnosť: 402 g

tvrdá väzba, papierový prebal, menší formát
stav: veľmi dobrý

1,00 € PREDANÉ!

*099*

Existujú výreční ľudia, schopní presne formulovať myšlienky a presvedčivo ich oznámiť ostatným. Sú však i ostýchaví ľudia, neobratní v slovnom prejave, i keď majú veľké vedomosti a mohli by svojmu okoliu veľa poskytnúť. Autor knihy chce pomôcť všetkým, ktorí sa chcú a potrebujú naučiť správne hovoriť a túto schopnosť uplatňovať v prospech spoločnosti, i v užšom kruhu rodiny, spolupracovníkov a známych. Zdôrazňuje pritom, že nestačí vedieť správne hovoriť len po formálnej stránke, ale že je nevyhnutné vedieť, ako si správne počínať v styku s ľuďmi, a hlavne mať čo povedať. Kniha zahrnuje prakticky všetko, čo súvisí s problematikou rečového prejavu. Od otázky pôvodu a rozhodujúceho významu hovorovej komunikácie vo vývine človeka až po dômyselne zostavený prehľad najdôležitejších zásad rečového prejavu, akými napríklad sú zásady: Len ten, kto sa vie za vec zapáliť, vzbudí záujem alebo nadšenie. Připusťte všetko, čo možno protivníkovi pripustiť, a netvrďte nič, čo nemôžete dokázať. Nesnažte sa triumfovať. V diskusii umožnite protivníkovi, aby sa necítil porazený a roztrpčený. Hádkou ľudí nepresvedčíte. Zdvorilosť odzbrojuje.

Kniha obsahuje dve časti. V prvej sa autor zaoberá umením rečového prejavu v užšom kruhu, v druhej časti umením rečového prejavu na verejnosti. Autor dokonale pozná príslušnú literatúru z celosvetových zdrojov, ktorej záber je značný — od psychológie osobnosti, sociálnej a skupinovej psychológie cez technické otázky rečových funkcií, otázky štylistiky, slovnej a pojmovej zásoby, obsahovej a logistickej náplne rečového prejavu až po jeho komunikatívne a psychologické účinky.

Autor sa na jednom mieste vyznáva, že predovšetkým chcel tému zbaviť akejkoľvek suchopárnosti a podať ju čo najatraktívnejšie. Tento sľub autor v najplnšej miere dodržal.

Kniha Jiřího Tomana Ako správne hovoriť sa pre čitateľa stane praktickou „encyklopédiou" medziľudských psychologických situácií s množstvom vyskúšaných životných právd.

MISTRÍK, JOZEF - RÉTORIKA

MISTRÍK, JOZEF

RÉTORIKA

Slovenské pedagogické nakladateľstvo, Bratislava, 1980
2. upravené vydanie, 4.830 výtlačkov

rétorika, jazykoveda, literárna teória
220 s., slovenčina
hmotnosť: 354 g

tvrdá väzba, papierový prebal
stav: dobrý, knižničné pečiatky

PREDANÉ *trsos*litt*
*trsos* in *H-bar* DAROVANÉ
PREDANÉ *083* (predané)

V súčasnej spoločnosti sa čím ďalej tým väčší dôraz kladie na ústnu komunikáciu, ktorá urýchľuje rozširovanie informácií a výmenu skúseností medzi ľuďmi. V tejto súvislosti sa vynoruje potreba prehlbovať rečové znalosti človeka tak, aby myšlienky, ktoré má zverejniť, bol schopný formulovať vecne i kvetnato, logicky a pritom pohotovo. Verejný a kultúrny pracovník už dnes nevystačí iba so znalosťou gramatiky jazyka. Žiada sa od neho viac, žiada sa schopnosť adresne a primerane štylizovať, ako aj schopnosť kultúrne pred verejnosťou vystupovať. Do popredia sa tak dostáva štylistika a rétorika prejavu.

Predkladaná Rétorika nie je súhrnom elementárnych receptov, ale odborne fundovanou prácou, adresovanou používateľovi, ktorý dobre pozná svoj odbor a zákonitosti slovenského jazyka. Prvá časť knihy sa rozhliada po dejinách rétoriky od najstarších čias podnes. Potom sa stručne preberajú základy semiotiky. Jadrom práce je rozbor jazykových a mimojazykových prostriedkov rečníka. V tejto časti sa venuje pozornosť najskôr jazykovým prostriedkom vo všeobecnosti a potom špecifickým rečníckym jazykovým prostriedkom (rečníckym figúram). Nasledujú kapitoly venované zvukovej a pohybovej zložke rečníckych prejavov, po nich kapitola o mimorečových okolnostiach v rečníctve. Knihu uzatvára poučenie o súčasných rečníckych žánroch.

Autor je jazykovedec a vysokoškolský pedagóg, ktorý doteraz publikoval tieto knižné práce: Intonácia rozhlasovej reči (1961), Slovosled a vetosled v slovenčine (1969), Hovory s recitátorom (v slov. 1971, v češt. 1976), Hľadanie profilu básne (1972), Exakte Typologie von Texten (1973), Žánre vecnej literatúry (1975), Retrográdny slovník slovenčiny (1976), Kapitolky zo štylistiky (1977), Štylistika slovenského jazyka (posledné vyd. 1977), Dramatický text (1979). So zreteľom na autorove vedecké zázemie, na jeho doterajšiu publikačnú činnosť a pedagogickú prax treba predpokladať, že moderná slovenská kniha o rétorike bude dobre plniť cieľ, ktorý si autor a vydavateľ vytýčili.

                                                               

QUINTILIANUS, MARCUS FABIUS - ZÁKLADY RÉTORIKY

QUINTILIANUS, MARCUS FABIUS

ZÁKLADY RÉTORIKY
(Institutionis oratoriae libri XII)

Odeon, Praha, 1985
edícia Živá díla minulosti (101)
1. vydanie, 4.500 výtlačkov

filozofia, literatúra staroveká, rétorika
680 s., čeština
hmotnosť: 737 g

tvrdá väzba, papierový prebal
stav: prebal mierne opotrebovaný, kniha nepoužívaná, výborný stav

8,00 € PREDANÉ V AKCII!

*083*

Kto bol MARCUS FABIUS QUINTILIANUS?

Autor Základů rétoriky byl původem Hispánec. Po studiích v Římě si působením u soudu získal takovou pověst, že ho císař Vespasianus jmenoval prvním veřejným učitelem řečnictví placeným státem. Teprve na sklonku života uložil Quintilianus své bohaté pedagogické i literární zkušenosti do díla, jež bylo ve své dobé nejrozsáhlejším poučením o rétorice. Vylíčil v něm systematicky výchovu, vzdělání a výcvik řečníka od prvních počátků až po vrcholnou dokonalost. V části o výchově mládeže jsou zajímavé úvahy o tom, jak se pozná nadání a jak má být pěstováno, nebo partie o prvním vyučování výslovnosti a gestikulaci. V dalším výkladu se uvažuje o četbě, o učení nazpaměť, je zde definován předmět rétoriky a přechází se pak ke způsobům vypravování, odbočování, k podrobné analýze soudní řeči doprovázené velkým množstvím zajímavých příkladů z praxe. Autor vykládá též o stylizaci v řečnictví, o řečnických ozdobách, o kompozici, o slovní zásobě. Jsou tu i užitečné návody: jak se má psát, o čem psát především, jak text opravovat, jak si vytvářet slovní zásobu, jak uvažovat a jak se naučit improvizovat. Je tu kladen důraz na vhodnost řeči, na paměť při přednesu a na způsob přednášení. V závěru svého díla spojuje Quintilianus schopnosti vyjadřování s kvalitami mravními. Orientovat se a porozumět složité látce Základů rétoriky usnadňují čtenáři přiléhavé poznámky, slovníček odborných výrazů a obsáhlý rejstřík.