LONDON, CHARMIAN KITTREDGEJACK LONDON A HAVAII I.
B. Kočí, Praha, 1925
edícia Laciné vydání spisů Jacka Londona (69)
preklad Ivan Schulz
cestopis,
192 s., čb fot., čeština
hmotnosť: 170 g
tvrdá väzba, malý formát
stav: veľmi dobrý
1,90 €
*H-6-6*
Mnozí cestovatelé prohlašují údolí Iao právě tak krásným, jako Yosemite. Nepomyslila bych vůbec na to porovnávati je, a to vzhledem k jejich přílišné různosti. Stěny Iao jsou sice právě tak vysoké, zdají se však vyššími, ježto jejich základna je užší. Mnoho strží na Havaijích sbíhá se od počátečního širokého vchodu, při Iao je tomu však naopak, neboť jakmile jednou vstoupíme do jeho úzkého vchodu, strmé téměř stěny rozestupují se jako desky knihy, již Doré illustroval, a údolí šíří se v amfiteátr nevylíčitelné nádhery a vznešenosti. Se stěn jeho vchodu, zarostlých kapradinami a mechem, splývají bohaté chomáče modrých svlačců mezi štíhlými dracenami a rozložitými větvemi stříbřitých k u k u i, chvějících se nebo vlajících lehce v závanech větru.
Je téměř směšno, chci-li se pokusiti, abych vylíčila všechny ty mohutné palisády a cimbuří, vrcholky ostré téměř jako jehla, všechnu tu nádheru tropického rostlinstva, stromů a úponkovitých příživníků, zurčící, zpěvné vodopády, řítící se střemhlav s vysokých strání přes obrovské balvany, krásu oblak ženoucích se po modré obloze a vrhajících zlatistou záři na vrcholky svěže zelených stromů nebo stínících tmavě fialovým stínem hroty vrcholků trčících jako prsty k zenitu, a podobně bylo by marno, kdyby někdo chtěl se pokusiti o slabý jen obraz zdejšího podnebí, vlahých zefírů a svěžího chladu větru ovanujíciho nás, když jsme leželi na té vysoké pláni, k níž dostali jsme se pěšinou vinoucí se skutečnou džunglí kapradin, a hověli si v trávě tak vysoké a husté, že jsme sotva cítili pevnou půdu pod sebou.
Dlouho jsme zde odpočívali mluvíce jen málo, překonáni úžasem a krásou té mohutně krásné a velebné strže. V jejích hlavách jako pán všech těch nižších vrcholků, výběžků a dómů, Puu Kukui tříštil oblohu svými 5780 stopami výše. Za ním je více ještě takových údolí, stejně krásných jako Iao, avšak ještě daleko nepřístupnějších. Ti, kdož vystoupili na jeho vrcholek, tvrdí, že s Puu Kukui pohled překonává vše, co kdy lidské oko vidělo.
Z Iao je jen jediná cesta, jak tomu bývá obyčejně při těch obrovských stržích na Havaii, a to táž cesta, jež vede sem. Staří bojovníci přesvědčili se o tom k své lítosti, byvše obklíčeni Kamehamehou v krvavé bitvě, jež dovršila dobytí Maui, když jejich krev barvila vody bystřiny ženoucí se k moři a nazvané od té doby Wailuku, Rudá Voda.
Hledíce se své vysoké hlídky dolů k moři, přes všechny ty vzájemně se proplétající strže, plné smaragdové zeleně a vyhlodané vodopády celých věků, shlédli jsme širé pláně před sebou, růžové a žluté a zelené, hýřící květenou a zušlechtěným rostlinstvem, lemované při břehu bílým krajkovím příboje, dorážejícího na výspy a útesy, safírovou modř za nimi a dále ještě tmavou, indigově modrou oblohu na obzoru, krášlenou měkkými oblaky pasátu — a vše jako by splývalo před našima očima v mystickou, chvějící se zemi vil.
Zde na Havaii žijeme stále jen v úžasu a očekávání nových ještě divů. Viděla jsem Yosemite, viděla jsem Alpy i švýcarská jezera, avšak Havaii jsou něco naprosto jiného, podobného tomu všemu a přece jen zcela jiného a neobyčejně úžasného. I nyní, když sedím zde píšíc to, moje oči vidí stále ještě vše, co tam viděly, tu velebnou, mohutnou Haleakalu, starodávný Dům Slunce, jeho rozeklaná cimbuří, trčící na dvě míle vysoko k obloze nad oblačnými prapory západu slunce.
................................................................................................................................................................
... posledná veta ...
A přece jako by odpovídalo romantice té krajiny, musili-li jsme sdružovati její úžasnou bohatost přírodních sil s důmyslem člověka, jenž uměl jich použiti, aby hnaly jeho stroje.
