DARCYOVÁ, EMMANEVÍTANÉ DĚDICTVÍ
(Datk Heritage)
Harlequin, Praha, 1993
edícia Romance
preklad Irena Ročková
ISBN 80-85631-85-7
beletria, román, pre ženy,
160 s., čeština
hmotnosť: 84 g
mäkká väzba
stav: dobrý
0,10 €
*cesvo* in *parap*
Když mladá volnomyšlenkářská Australanka přijde do Británie pátrat po svých předcích, může se jí stát lecos. Například, že potká upjatého anglického gentlemana. Zdálo by se, že nemůžou být dva odlišnější lidé... Jenže láska, jak známo, hory přenáší...
„A chtěl jste se někdy oženit? S někým, koho jste opravdu miloval?“ snažila se o něm dovědět víc, aby si mohla utvořit celistvější obrázek.
Zaváhal, pak se na ni podíval chladným, nemilosrdným pohledem. „Byla doba, kdy jsem byl natolik zaslepen sexuální přitažlivostí jedné ženy, že jsem si myslel, že jsem zamilován. Byla pro mě světlem mého života. Naštěstí pro mne a naneštěstí pro mého bratra se rozhodla pro něj. Velice brzo se projevila, jejich manželství nebylo šťastné.“
Christine... a Celeste byla její dcera! Mohlo by jeho hořké zklamání ovlivnit vztah k dítěti? Celeste byla přece i dcerou jeho bratra! To pro něj nic neznamenalo?
„Dalo by se vyprávět hodně o naplánovaných svatbách. Nebo o svatbách z rozumu,“ pokračoval neoblomně, jako by se snažil přesvědčit sám sebe. „Alespoň člověk ví, co může očekávat, a rozčarování je minimální. Líp se s tím vyrovná.“
Natáhl se pro sklenku a vypil ji s takovým spěchem, jako by chtěl spláchnout nepříjemnou pachuť. Rebel ze své jen usrkla, snažíc se zorientovat, co je skutečnost a co ne. Byla čím dál tím víc zmatená.
„Ale nenechte si zničit svoje ideály mými názory, Rebel.“
Tón jeho hlasu ji přiměl vzhlédnout.
Ironicky se na ni usmál. „Možná existují výjimky.“
„Jistě.“ Připomněla si manželství své sestry. Neznala šťastnější pár než Tiffany a Joela. Jeden bez druhého nemohl žít.
Brooks se vrátil, aby odnesl talíře po prvním chodu a dolil jim sklenky. Rebel marně pátrala v paměti, jestli vůbec chřest snědla, ale zřejmě ano. Jako druhý chod byla servírována ryba.
Hugh sáhl opět po sklence a zvedl ji v přípitku k Rebel. „Přeji vám, abyste si vzala muže, kterého budete milovat, a abyste měla rodinu, po které toužíte.“
„Děkuji,“ odpověděla vážně.
Rychle se napil, aniž by ho zajímala kvalita vína, a pak se pustil do jídla na svém talíři s takovou vervou, jako by ho už chtěl mít v sobě, bez ohledu na to, zda mu chutná nebo ne. Rebel se ve své porci jen porýpala. Přešla ji chuť jíst.
„Neodpověděla jste mi na otázku,“ připomněl jí. „Chtěl jsem vědět, jak vaše rodina adoptovala vaše bratry, sestry a vás.“
„To bylo různé. Já jsem šestá nejstarší. Našel mě Zachary Lee.“
„Zachary Lee?“
„Ten byl adoptován jako první. Naši rodiče ho objevili v New Orleansu. Hrál perfektně šachy a jako zázračné dítě byl krutě využíván člověkem, jehož nezajímalo nic jiného, než jak schopností Zacharyho využít co nejvíc ve svůj prospěch. Zachránili ho.“
„A jak našel vás?“
„Šel po ulici a náhodou se podíval do průchodu, kde jsem hledala v popelnicích něco k snědku.“
„V popelnicích?“
Nevěřícný výraz Hughovy tváře Rebel téměř rozesmál. „To je vašemu světu na hony vzdálené. Ale tam venku se to dělo a pořád děje.“
.................................................................................................................................................
... posledná veta ...
Byl to
nádherný pocit, pocit sounáležitosti.
