CONNELLY, MICHAEL - DEVÄŤ DRAKOV

CONNELLY, MICHAEL

DEVÄŤ DRAKOV
(Nine Dragons)

Slovart, Bratislava, 2009
séria Harry Bosch / Prípady Harryho Boscha (14.)
preklad Patrick Frank
obálka Dodo Dobrík
ISBN 978-80-556-0100-7 

knihy v slovenčine, literatúra americká, beletria, detektívky, kriminálka,
333 s., slovenčina

tvrdá väzba s prebalom
stav: veľmi dobrý

5,00 €

*det*

Harry Bosch nemusel ani chvíľu premýšľať, či pozná zavraždeného predavača MOTTO LIQUORS a či jeho príbuzným môže naisto sľúbiť, že jeho vraha privedie za každú cenu pred spravodlivosť. To ešte netušil, aká vysoká tá cena bude... Už na samom začiatku vyšetrovania sa mu podarí zásadný prelom, keď zistí, že zavraždeného vydierala čínska mafia známa pod názvom Triáda. Hneď nato sa však vyšetrovanie viac-menej končí, pretože Bosch dostane anonymnú výstrahu a zároveň neznámi páchatelia v Číne unesú jeho dospievajúcu dcéru, takže namiesto pátrania v Los Angeles musí letieť do Hongkongu, aby tam bojoval na vlastnú päsť, unikal pred políciou, opäť zažil spoluprácu so svojou životnou láskou - bývalou agentkou FBI - ale najmä zachránil svoje jediné dieťa.
 

HORST, JØRN LIER - OBEŤ

HORST, JØRN LIER
ENGER, THOMAS

OBEŤ
(Offer)

Premedia, Bratislava, 2024
edícia Labyrint (51.)
séria Blix a Rammová (5.)
preklad Zuzana Demjánová
ISBN 978-80-8242-250-7 

knihy v slovenčine, literatúra nórska, beletria, kriminálka, detektívky,
304 s., slovenčina

tvrdá väzba s prebalom
stav: veľmi dobrý

9,00 €

*det*

Piaty diel série, ktorá sa v Nórsku stáva fenoménom. Alexander Blix pracoval pred dvomi rokmi na prípade zmiznutia Elisabeth Eieovej. Vyšetrovanie sa zastavilo, keď bola zavraždená jeho dcéra a dlho to vyzeralo tak, že nikto nikdy nevypátra, čo sa Elisabeth prihodilo. Čo ak sa však náhle ozve niekto, kto to vie? A čo znamená, že nielenže vie, čo sa stalo po jej zmiznutí, ale ovláda i detaily z Blixovho života?
Medzitým Emmu kontaktuje neznáme mladé dievča. Carmeninho otčima zadržali, podozrievajú ho z vraždy kamarátky z detstva. Polícia však nemá telo. A ani iných potenciálnych páchateľov.
Kruh udalostí uzatvára nečakaný nález na detskej kresbičke z jedného miesta činu – prítomnosť sa dostáva do kontaktu s minulosťou. A tam, v bode, kde sa pretínajú, si obeť nachádza svoju vlastnú, jedinečnú formu terapie.
 

KDYBY SMRT NĚKDY SPALA/DVĚ PŘIZNÁNÍ

STOUT, REX

KDYBY SMRT NĚKDY SPALA/DVĚ PŘIZNÁNÍ
(If Death Ever Slept / Second Confession)

Beta, Praha, 1999
preklad Jiří Špalek
obálka Oldřich Pošmurný
1. vydanie

knihy v češtine, literatúra americká, detektívky, kriminálka,
360 s., čeština

tvrdá väzba
stav: dobrý

PREDANÉ

*det*

Dva klasické detektivní příběhy. V prvním Nero Wolfe hledá vraha v rodině finančníka, v druhém se střetne s americkými komunisty.
 

BROWN, SANDRA - SVEDKYŇA

BROWN, SANDRA

SVEDKYŇA
(The Witness)

Remedium, Bratislava, 1997
preklad Anna Pokorná
1. vydanie
ISBN 80-85-218-31-3

knihy v slovenčine, beletria, literatúra americká, román, kriminálka, detektívky
304 s., slovenčina

tvrdá väzba,
stav: dobrý

2,50 €

*dete*

Mladá Kendall Deatonová pracuje na súde v mestečku Prosper v štáte Južná Karolína ako obhajkyňa. Časom prichádza na stopu tajnej organizácii samozvaných ochrancov zákona, lenže to všetko je iba špička ľadovca. Keď zistí, kam siahajú nitky spoločenstva, nezostáva jej iné, iba utiecť z mesta a zachrániť život sebe i svojmu ešte nenarodenému dieťaťu.

 

CIMICKÝ, JAN - KLÍČ K PACHATELI

CIMICKÝ, JAN

KLÍČ K PACHATELI

Petrklíč, Praha, 1993
edícia Devětsil
obálka Ivan Svoboda
2. vydanie (v Petrklíči 1.)
ISBN 80-85243-38-5

beletria, román, literatúra česká, detektívky
200 s., čeština

mäkká väzba
stav: veľmi dobrý

PREDANÉ

*vermi**belc*

Jan Cimický se narodil 23. února 1948 v Praze. Vystudoval fakultu všeobecného lékařství UK, promoval v roce 1972 a o pět let později obhájil doktorát na Sorboně (získal titul zahraničního asistenta lékařské fakulty v Paříži), roku 1983 kandidátskou práci na lékařské fakultě v Praze (Theatroterapie a scénický výraz v institucionální léčbě duševně nemocných). Od promoce působí v Psychiatrické léčebně v Praze-Bohnicích, od roku 1981 jako primář.

Z lékařské praxe psychiatra čerpají jeho četné prozaické příběhy, nejednou motivované detektivní zápletkou (například: Poslední návrat, Případy doktora Dvořáka, Případ Bílá skála, Záhada počátkem léta, Útěk do klece, Anonym, Hrůza obchází městem a jiné. Klíč k pachateli byl jako první česká detektivní novela přeložen do francouzštiny a vydán v roce 1992 v nakladatelství Miroir v Lilie. ). Dvakrát obdržel výroční cenu vydavatelství Naše vojsko. Tří novely se staly podkladem televizních inscenací. V rozhlase je častým hostem v populárně vědeckých pořadech.

Z francouzštiny přeložil několik próz a především divadelní hry Roberta Thomase a dalších autorů (vesměs byly otištěny ve Světové literatuře v letech 1981-1990, realizovány různými soubory) a básní Jacquese Préverta, P. Géraldyho a J. Marcenaca. Původní verše otiskuje časopisecky od roku 1962, knižně vyšly ve sbornících Křižovatky vesmírných cest (Naše vojsko 1978) a Jen jednou ponejprv (Mladá fronta 1981). Samostatnou sbírku vydal v roce 1992 v Pražské imaginaci (Psychoterapie slov).

PRODÖHL, GÜNTHER - VRAŽDA V HOLLYWOODE

PRODÖHL, GÜNTHER

VRAŽDA V HOLLYWOODE
Kriminálne príbehy
(Kriminlafälle ohne Beispiel)

Obzor, Bratislava, 1966
preklad Vladimír Žabkay, František Chrovát, Viera Millerová
obálka Ivan Horyna
1. vydanie, 40.000 výtlačkov
65-007-66

beletria, poviedky, kriminálka, detektívky, literatúra nemecká,
348 s., slovenčina

tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý, prebal poškodený

0,50 €

*kocma**belx*

Nejeden zločin v posledných tridsiatich rokoch vzrušil svetovú verejnosť a na dlhý čas zaplnil stránky novín, aby neraz nerozriešený zapadol prachom v súdnych archívoch. Po mnohých rokoch sa známy nemecký spisovateľ, obľúbený autor napínavých kníh a rozhlasových relácií, Gunther Prodohl, vracia k tým najzaujímavejším prípadom z dejín kriminalistiky, ktoré by nám v jeho podaní mohli pripadať ako výplod fantázie, keby ich autor nedokladal množstvom faktického materiálu. A tak so zatajeným dychom čítame príbeh Červeného diabla - bol nim Caryl Chessman, ktorého deväťkrát priviedli do plynovej komory a až na deviaty raz popravili? Kto zavraždil Máriu Rozáliu Nittribittovú? Bol slabomyseľný Bruno Ludke masovým vrahom, ako by to rada dokázala fašistická nemecká polícia? Prečo uniesli profesora Jesusa de Galindeza? Kto spáchal atentát na rýchlik RD-10? Zavraždila milenca hollywoodskej filmovej hviezdy Lany Turnerovej jej dcéra? Gunther Prodohl neobišiel vo svojich kriminálnych príbehoch ani jeden z najslávnejších prípadov falšovania päťstoescudových bankoviek, ktoré boli falošné a predsa pravé, ani dvojnásobnú vraždu na Starnbergskom jazere a mnoho iných, rovnako zaujímavých i napínavých príbehov, ktoré sú o to zaujímavejšie a napínavejšie, že sa naozaj stali.

 

JEDNADVACET DETEKTIVŮ

JEDNADVACET DETEKTIVŮ
zostavili John L. Breen a Ed Gorman
antológia
(Sleuths of the Century)

Domino, Ostrava, 2003
preklad Jiří Kobělka
obálka Radek Urbiš
2. vydanie (1. brožované), čeština
ISBN 80-7303-171-X

antológia, detektívky, kriminálka
536 s., čeština

mäkká väzba
stav: dobrý

PREDANÉ

*kocma*belx*

Kniha Jednadvacet detektivů není pouze obyčejnou sbírkou detektivních povídek, určenou pro milovníky a znalce tohoto žánru.

Její jedinečnost spočívá v tom, že průřezově zaznamenává vývoj detektivky během uplynulého století. Čtenář má možnost seznámit se s předválečnými klasiky, jakými byli například Agatha Christie a Ellery Queen, s drsnou školou v podání Raymonda Chandlera nebo Rexe Stouta, či současnými hvězdami žánru: Ed McBainem. Ruth Rendellovou a Lawrencem Blockem. Každá z jednadvaceti povídek je nejen perlou sama o sobě, ale dohromady vytvářejí půvabnou mozaiku, která čtenáři ukazuje, jakým směrem se moderní detektivka ubírala a zřejmě bude dále ubírat. Vzhledem k tomu. že mnohá díla byla dosud vydána pouze časopisecky, představuje navíc tato kniha vzácný úlovek pro každého sběratele.

Editoři Jon Breen a Ed Gorman rovněž prokázali značné faktografické znalosti, když každou povídku vybavili zasvěcenou předmluvou o daném autorovi i osudech jeho literárního hrdiny.

Nyní už tedy stačí jen zaostřit smysly a číst...

OBSAH

Úvod / Jon L. Breen 9

Přízračný motor / Jacques Futrelle 12

Tajemná zahrada / G. K. Chesterton 26

Problém na moři / Agatha Christie 44

Rybářská taškařice o ukradeném žaludku / Dorothy L. Sayersová

Dobrodružství hodin se skleněnou kopulí / Ellery Queen 77

Ctitel madame Maigretové / Georges Simenon 96

Nesprávný problém / John Dickson Carr 124

Další svědek / Rex Stout 137

Případ rozlíceného svědka / Erle Stanley Gardner 188

Král ve žlutém / Raymond Chandler 203

Růžová housenka / Anthony Boucher 247

Sebevražda / Ross Macdonald 257

Prázdné hodiny / Ed McBain 291

Smrt ztroskotance / Donald E. Westlake 344

U konce s dechem / John D. MacDonald 367

Když skončila svatba / Ruth Rendellová 388

Jako jehně na porážce / Lawrence Block 411

Návnada / Bill Pronzini 438

Starý Rattler / Sharyn McCrumbová 457

Dalzielův duch / Reginald Hill 472

Falešné noty / Sara Paretskyová 496

 

UHER, FRANTIŠEK - PŘEJÍT ZASNĚŽENOU PLÁŇ

UHER, FRANTIŠEK

PŘEJÍT ZASNĚŽENOU PLÁŇ
Detektivní román

Kruh, Hradec Králové, 1985
edícia Prostor
prebal Hana Blažejová
1. vydanie, 50.000 výtlačkov
46-003-85

beletria, román, kriminálka, detektívky, literatúra česká
176 s., čeština

tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý

0,90 €

*hroda**belc*

Detektivní román, v němž kriminalisté řeší složitý případ tří vražd. Námětem románu je pátrání po záhadné vraždě v opuštěné chatě v nehostinné krajině. Zpočátku se zdá, že k činu chybí jakákoliv motivace a shledávání záchytných bodů je obtížné. Postupně však pracovníci bezpečnosti odhalují minulost zúčastněných osob a v ní i klíč k řešení případu.

 

MALET, LÉO - HORÚČKA V MARAIS / ČACHRE NA BULVÁRI SAINT MICHEL / NEMÁ NIČ NEPOVIE

MALET, LÉO

HORÚČKA V MARAIS / ČACHRE NA BULVÁRI SAINT MICHEL / NEMÁ NIČ NEPOVIE
Nové tajomstvá Paríža
(Fiévre au Marais - Micmac Moche au Boul´Mich´ - Pas de bavards á la Muette)

Slovenský spisovateľ, Bratislava, 1989
edícia Zelená knižnica
preklad Anna Blahová, Mária Čanová, Mária Flochová, Juraj Groch, Štefan Moravčík
doslov Juraj Groch
prebal Svetozár Mydlo
1. vydanie, 80.000 výtlačkov
ISBN 80-220-0098-1

beletria, román, kriminálka, detektívky,
424 s., slovenčina
hmotnosť: 471 g

tvrdá väzba
0,50 € stav: dobrý *kamag*
0,50 € stav: veľmi dobrý *zlaci* darované THCK

Každý parížsky obvod má svojrázny kolorit, neopakovateľnú atmosféru a svojich typických obyvateľov, ktorí utvárajú život v štvrti v dobrom aj v zlom. Léo Malet (nar. 1909), francúzsky surrealistický spisovateľ a básnik, do každého z dvadsiatich parížskych obvodov zasadil detektívny príbeh, v ktorom je neustále prítomný genius loci. Cyklus jeho detektívok, nazvaný Nové tajomstvá Paríža, je modernou paralelou Tajomstiev Paríža, ktorými sa v prvej polovici devätnásteho storočia preslávil Eugene Sue a ktoré sú známe aj u nás. Protagonistom Nových tajomstiev Paríža je súkromný detektív Nestor Burma, ktorý je tak trochu Maletovým alter egom. Nestor Burma mnohému vďačí za dobrodružné skúsenosti a mnohoraké povolania, ktoré v živote vystriedal jeho tvorca Léo Malet. Je nezávislý, na nič a na nikoho neviazaný, iskrí humorom, dôvtipom a fantáziou, má zmysel pre poéziu a pre krásu, je galantným ctiteľom žien ako každý pravý Francúz, navonok síce tvrdý a cynický chlapík, ale v duši dobrák od kosti s vysoko vyvinutým zmyslom pre spravodlivosť. Neraz sa dostane do nepríjemností a do kritických situácií, pretože ho ruka osudu vždy posotí tam, kde sa niečo deje. V mnohom pripomína svojich súkromných blížencov z amerických detektívok, ale je typicky francúzsky, takisto ako sú francúzskym humorom a šarmom presiaknuté aj Maletove detektívne romány.

Izabela Bavorská

Keď som sa na druhý deň ráno zobudil, moje prvé myšlienky patrili Mauriceovi Badouxovi. Musím si ho zobrať na starosť. Pobral som sa do Marais a usadil som sa v bistre, ktoré sama prozreteľnosť umiestnila priamo naproti domu, kde býval môj čudácky študent. Až do obeda sa nič nestalo. Na poludnie vyšiel Badoux z domu a šiel si dať niečo pod zub do skromnej reštaurácie na Bretónskej ulici. Opatrne a dôstojne ťahal so sebou koženú aktovku, vyzeral pokojný, pohrúžený do myšlienok a celkove pôsobil väčšmi než predtým ako vysokoškolák. Keď odišiel z putiky, mal ma v pätách. Pustil sa Archívnou ulicou. Cítil som, ako sa červenám. Mimovoľne som sa poobzeral dookola, či tu niekde náhodou nestriehne Zavatter, aby sa na mne pobavil. Možno mal pravdu, keď zapochyboval o mojom podozrení. Vyzeralo to, že sledovať toho chlapíka nikam nepovedie, že je to luft. Ako sa dalo predvídať, vošiel do Národného archívu a počínal si pritom tak, ako keby tam bol doma. Z ulice som videl, ako prechádza širokým nádvorím a stráca sa v budovách určených na štúdium.

Zahrešil som, zdola som si zapálil fajku a vyparil som sa. Mal som toho po krk.

Potreboval som hodinu, aby som znovu nadobudol rozvahu. Až potom som vošiel do telefónnej búdky a zavolal Helene:

- Čo presne povedal Zavatter o tom chlapíkovi, ktorého sledoval? Že strávil deň v Národnom archíve?

- Popoludnie.

- Celé?

- Áno.

- Ďakujem.

Nezostávalo mi iné, len si želať, aby bol dnešok podobný včerajšku.

Zámka na Badouxovej izbe si sotva zaslúžila to meno. Nebola o nič zložitejšia ako priemerný volič, nezabezpečovala ju nijaká závora a takmer sama povolila, len čo som vytiahol z vrecka špáradlo na čistenie fajky, ktoré zároveň slúžilo ako otvárač konzerv. Bol by som býval radšej, keby bola väčšmi vzdorovala. Badoux sa podľa všetkého nebál ani zlodejov, ani indiskrétnych ľudí. Taká čistá duša nepatrila do môjho revíru.

Izba bola nezmenená. Tak ako predtým čistučká, strohá, s tým istým obdratým kobercom a s oblekmi na operadle stoličky.

Cez okno otvorené do jarného dňa, ktorý bol od chvíle, keď sa jar oficiálne ujala vlády, prvý hoden tohto mena, vnikal dnu na krídlach ľahkého vánku pouličný hluk.

Dal som sa do roboty.

Hoci som nevedel, čo vlastne hľadám, prehľadal som obleky, no našiel som iba jeden list, napísaný v Nantes 5. januára, ktorý sa začínal oslovením: „Môj drahý synovec...“ Pisateľka sa obávala o mládencovu budúcnosť; neschvaľovala, že sa rozhneval s otcom; no nesúhlasila ani s otcom, že pokladá syna za neschopného, a želala si, aby to nebola pravda. Synovec odpovedal a ako človek, ktorý vysedáva v archíve, nechal si kópiu listu - ak som náhodou nedržal v rukách originál listu, ktorý pisateľ z nejakých dôvodov neodoslal. V podstate protestoval, že by nebol na nič súci, za akého ho urbi et orbi vyhlásil jeho otec, a tvrdil, že sa prederie životom sám, bez cudzej pomoci. Nie bez výživného, prirodzene. Zakončil tak, aby sa z toho dalo viac-menej vyrozumieť, že poukážka bude vítaná.

Odložil som korešpondenciu tam, odkiaľ som ju zobral, a poprezeral som si potom knihy uložené v malej knižnici. Nič zábavné. Francúzske katedrály... Poklady z kameňov... Aký bol Paríž... Jedna z tých kníh bola v šalátovom vydaní. Boli z nej vytrhnuté dve alebo tri celostránkové ilustrácie, ktoré viseli zasklené nad peľasťou postele.

Maurice Badoux bol skutočne básnik rozvrtávajúci kameň. Žil v spoločnosti starých zrúcanín a žil z ruky do úst, len aby vydržal. Moje zistenia sa viac-menej zhodovali s tým, čo som počul od jeho otca, nedozvedel som sa nič nové. Ani v najmenšom to nevrhalo svetlo na povahu vzťahov, ktoré udržiaval s nebohým Cabirolom.

Stôl bol preplnený starými papiermi. Zahĺbil som sa do nich. Výsledok bol nulový.

..........................................................................................................................................................

...posledná veta...
Naozaj priliehavý názov

...posledná veta...

Jedna z nich zablúdila do otvoru mojej fajočky a s krátkym zasipením sa roztopila.

...posledná veta...

A Zuzanu som už nikdy nevidel.

CHRISTIE, AGATHA - NAKONIEC PRÍDE SMRŤ

CHRISTIE, AGATHA

NAKONIEC PRÍDE SMRŤ
(Death Comes as the End)

Mladé letá, Bratislava, 1986
preklad Bohuslav Kompiš
ilustrácie František Hübel
2. vydanie, 74.000 výtlačkov
66-040-86

kriminálka, detektívky,
224 s., slovenčina
hmotnosť: 198 g

mäkká väzba
stav: veľmi dobrý

1,40 € DAROVANÉ EGJAK

*bib12*

Agatha Christie sa zúčastnila mnohých výprav na Blízky východ so svojím manželom archeológom. Skúsenosti a poznatky získané pri vykopávkach ju inšpirovali, aby napísala tento detektívny príbeh zo starého Egypta. Aj pred štyritisíc rokmi sa ľudia milovali a nenávideli, závideli si moc a bohatstvo a vedeli sa preň zabíjať. Neexistovali síce policajní inšpektori a nikto neskúmal odtlačky prstov, Agatha Christie sa však bez moderných kriminalistických postupov zaobíde. Vyzná sa v psychológii a vie rovnako dobre brnknúť na citlivú strunku čitateľovi ako do hĺbky vypracovať psychologickú motiváciu konania svojich postáv a pritom majstrovsky vykresliť atmosféru strachu, kde každý každého podozrieva a každý každého sa bojí. Takáto atmosféra panuje v rodine zádušného kňaza Imhotepa, ktorému umiera jeden člen rodiny za druhým a vždy to vyzerá ako nešťastná náhoda, prirodzená smrť alebo pomsta zo záhrobia...

3

Renisenb zavolala Henet do svojej izby.

Henet pribehla, ale keď uvidela Renisenb stáť so zlomeným amuletom v ruke pri otvorenej kazete na šperky, náhle zastala. Renisenb sa na ňu zadívala prísne a nahnevane.

-To ty si položila kazetu do mojej izby, však, Henet? Chcela si, aby som našla tento amulet? Chcela si, aby som jedného dňa...

-Prišla na to, kto má druhú polovicu, - dopovedala Henet. - Vidím, že si sa už dovtípila. Vždy je dobre vedieť, na čom človek je. Nie, Renisenb?

Henet sa zlomyseľne zasmiala.

- Chcela si, aby ma to poznanie zranilo, - povedala Renisenb, potláčajúc rozčúlenie. - Ty rada ľuďom ubližuješ, však, Henet? Nikdy nepovieš nič rovno do očí: Len čakáš a čakáš, kým príde tá pravá chvíľa. Ty nás všetkých nenávidíš, však? Vždy si nás nenávidela.

- Čo to hovoríš, Renisenb ? Som presvedčená, že to nemyslíš vážne!

Jej hlas však neznel plačlivo, zaznieval v ňom potmehúdsky, víťazoslávny tón.

- Chcela si zasiať svár medzi mňa a Kameniho. Nuž, to sa ti nepodarilo.

- Pekne od teba, že vieš tak odpúšťať, Renisenb. Si celkom iná ako Nofret, či nie?

- Nehovor o Nofret!

- Možno tak naozaj bude lepšie. Kameni nielenže je pekný, ale má aj šťastie, však? A podľa môjho názoru bolo pre neho veľkým šťastím aj to, že Nofret zomrela v pravý čas. Mohla kvôli nemu narobiť plno nepríjemností s tvojím otcom. Asi by sa jej nebolo páčilo, že si berie teba. Nie veru, to by sa jej vôbec nebolo páčilo. Myslím, že by bola určite hľadala spôsob, ako váš sobáš prekaziť. A nepochybujem, že by ho bola našla.

Renisenb si ju premeriavala s chladným opovrhnutím.

- Mala si vždy jedovatý jazyk, Henet. Picháš ním ako škorpión. Ale mňa sa ti nepodarí urobiť nešťastnou.

- To je skvelé, nie? Musíš byť zaľúbená až po uši. Veď Kameni je krásny mladý muž a okrem toho vie, kedy má zanôtiť ľúbostnú pesničku. Ten vždy dosiahne, čo chce, to bezpochyby. Skutočne ho obdivujem. Vždy vyzerá taký prostý a bez falše.

- Čo sa mi to pokúšaš nahovoriť, Henet?

- Len ti hovorím, že Kameniho obdivujem. A som dokonale presvedčená, že je naozaj úprimný a priamy. Myslím, že nepreháňam. Všetko je to tak, ako v tých príbehoch, čo zvyknú rozprávať na bazári. Pekný mladý pisár sa ožení s dcérou svojho pána a dostane s ňou dedičstvo a potom s ňou žije šťastne a spokojne až do smrti. Obdivuhodné, aké úžasné šťastie máva vždy taký pekný mladý muž.

- Nemýlim sa, - zvolala Renisenb. - Ty nás skutočne nenávidíš!

- Ako môžeš niečo také vôbec vysloviť, Renisenb, keď vieš, že som vám všetkým slúžila ako otrok, odkedy zomrela tvoja matka?

V jej hlase však stále zaznieval skôr zlomyseľný, víťazoslávny, zaliečavý tón, než zvyčajné plačlivé bedákanie.

Renisenb pozrela na kazetu a hlavou jej náhle prebleslo ďalšie poznanie.

- A nikto iný, len ty si dala do tejto kazety aj náhrdelník so zlatými levmi. Nezapieraj, Henet! Hovorím ti, že to viem celkom určite.

Henetina potmehúdska radosť zrazu pohasla.

- Nevedela som si pomôcť, Renisenb. Bála som sa...

- Ako to myslíš, čoho si sa bála ?

Henet k nej pristúpila bližšie a stíšila hlas.

- Dala mi ho ona... Nofret. Krátko pred smrťou. Dala mi viac darčekov. Nofret bola velkodušná a štedrá. Ach, áno, bola veľmi štedrá

- Skôr by som povedala, že si ťa dobre platila.

- Nenazýváš to práve najslušnejšie, Renisenb, ale hovorím ti úplnú pravdu. Dala mi náhrdelník s levmi, ametystovú sponu a ešte zopár vecí. A potom, keď prišiel ten chlapec s tou povedačkou, že videl ženu s takým náhrdelníkom na krku... naľakala som sa, uznaj. Dostala som

PRODÖHL, GÜNTER - VRAŽDA V HOLLYWOODE

PRODÖHL, GÜNTER

VRAŽDA V HOLLYWOODE
Kriminálne príbehy
(Kriminalfälle ohne Beispiel)

Obzor, Bratislava, 1966
preklad Vladimír Žabkay, František Chorvát, Viera Millerová
obálka Ivan Horyna
1. vydanie, 40.000 výtlačkov
65-007-66

kriminálka, detektívky, próza krátka, poviedky,
348 s., slovenčina
hmotnosť: 446 g

tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý, prebal po krajoch ošúchaný

0,80 € DAROVANÉ EGJAK

*zukol2*

Nejeden zločin v posledných tridsiatich rokoch vzrušil svetovú verejnosť a na dlhý čas zaplnil stránky novín, aby neraz nerozriešený zapadol prachom v súdnych archívoch. Po mnohých rokoch sa známy nemecký spisovateľ, obľúbený autor napínavých kníh a rozhlasových relácií, Gunther Prodohl, vracia k tým najzaujímavejším prípadom z dejín kriminalistiky, ktoré by nám v jeho podaní mohli pripadať ako výplod fantázie, keby ich autor nedokladal množstvom faktického materiálu. A tak so zatajeným dychom čítame príbeh Červeného diabla - bol nim Caryl Chessman, ktorého deväťkrát priviedli do plynovej komory a až na deviaty raz popravili? Kto zavraždil Máriu Rozáliu Nittribittovú? Bol slabomyseľný Bruno Ludke masovým vrahom, ako by to rada dokázala fašistická nemecká polícia? Prečo uniesli profesora Jesusa de Galindeza? Kto spáchal atentát na rýchlik RD-10? Zavraždila milenca hollywoodskej filmovej hviezdy Lany Turnerovej jej dcéra? Gunther Prodohl neobišiel vo svojich kriminálnych príbehoch ani jeden z najslávnejších prípadov falšovania päťstoescudových bankoviek, ktoré boli falošné a predsa pravé, ani dvojnásobnú vraždu na Starnbergskom jazere a mnoho iných, rovnako zaujímavých i napínavých príbehov, ktoré sú o to zaujímavejšie a napínavejšie, že sa naozaj stali.

Brilianty cisárovnej 

Berlín, apríl 1947. Človek potrebuje veľa fantázie, aby si dnes znova vyvolal v pamäti obraz tohto mesta v oných dňoch.

Trosky, zrúcaniny, vychudnuté postavy s ručnými vozíkmi fronty ľudí pred obchodmi, vracajúci sa zajatci, zhrbené ženy medzi troskami, čierny obchod. Tieto predstavy človeka hneď napadnú, ak sa rozpamätáva na Berlín z roku 1947. Tam, kde dnes stoja novostavby na aleji Karla Marxa, vŕšili sa z oboch strán hory zrúcanín bývalej Frankfurtskej aleje. Alexandrovo námestie, dnešné centrum demokratického Berlína, ktoré sa hemží ponáhľajúcimi sa ľuďmi, bolo vtedy neutešené miesto, obklopené prázdnymi, vyhorenými fasádami domov. Červená radnica, premenila sa na čudesnú hromadu trosiek, a Brandenburská brána na pomník beznádeje.

Medzi týmto rumoviskom prekvital na každom voľnom miestečku ulice pokútny obchod s kadejakým tovarom a každého s každým. Na Alexandrovom námestí, na Potsdamskom námestí, na Rosenthalerskom námestí, pred Brandenburskou bránou, všade sa človek stretol s čiernym obchodom. Balíček amerických cigariet stál 120 mariek, peceň chleba 80 mariek, fľaša pálenky z melasy 300 mariek, libra masla 400 mariek, tabuľka čokolády 120 mariek. Cena topánok sa pohybovala medzi 500 a 2000 markami. Obleky stáli 1000 až 5000 mariek, gram zlata 1000 mariek. S briliantmi sa obchodovalo podľa veľkosti a kvality kameňa v cene 50 000 mariek za karát.

Všetko, čo bolo drahé a čoho bolo málo, sa predávalo a kupovalo. Zápalky, čokoládový sirup, aj brilianty patriace bývalému cisárskemu domu Hohenzollernovcov.

Bol 14. apríl 1947. Neskoro popoludní predieral sa cez zástupy priekupníkov pri zrúcaninách Potsdamského nádražia asi štyridsaťročný muž. Mal na sebe oblek, ktorý bol síce obnosený, ale očividne šitý na mieru. Hľadal americké uniformy. Konečne objavil dôstojnícky kabát olivovej farby, s lesklými gombíkmi a zlatými písmenami ,,US-Forces“, a pretisol sa k nemu cez dohadujúce sa skupinky obchodujúcich. Zastrel si ústa rukou a takmer bezchybnou angličtinou zašepkal:

— Nechceli by ste kúpiť briliantový náhrdelník? Celkom čisté kamene, ani jeden pod dva karáty. Sú z majetku poslednej nemeckej cisárovnej. Samozrejme, môžete platiť aj cigaretami.

Muž však už nestihol siahnuť do vrecka a vytiahnuť briliantový šperk, zabalený do prachovky. Ozvali sa policajné píšťalky, a dav kupcov a kupujúcich sa rozpŕchol ako vyplašená horda mexických Indiánov.

Takéto razie sa robili skoro každé dve hodiny. Tu na „pupku sveta“, kde sa stretali tri zo štyroch sektorov Berlína, robila razie striedavo vojenská polícia jednotlivých okupačných mocností spolu s nemeckou políciou.

V tomto prípade bola na rade americká vojenská polícia. Dvanásť jeepov obkľúčilo námestie. Chlapi vysokí ako stromy, v khaki uniformách, bielych oceľových prilbách a s modrými páskami na rukávoch, na ktorých boli zďaleka viditeľné písmená MP, vyskočili z áut a vtrhli, divoko mávajúc rukami, do davu. Bez výberu schytili hociktorého z návštevníkov čierneho trhu za golier, triasli ním, pohrozili mu, že ho zaistia, a nakoniec väčšinu z nich zasa pustili.

Bola to vyskúšaná taktika MP! Ustrašení čierni obchodníci poodhadzovali svoj tovar a sväto-sväte tvrdili, že sa sem len náhodou zatúlali. V takom prípade vojenský policajt už nemal príčinu zatknúť takéhoto človeka, nuž ho nechal bežať. Rýchlo však pozbieral poodhazované predmety.

Takto mali úžitok z razií obe strany. Nikto nebol veľmi poškodený, lebo čierni obchodníci mali pri sebe vždy iba časť tovaru, s ktorým obchodovali. S väčšou časťou tovaru čakali

ADDAMS, PETER - TAJEMSTVÍ PODOBIZNY

ADDAMS, PETER

TAJEMSTVÍ PODOBIZNY
(Die enthauptete Mona Lisa)

Melanrich, Praha, 1982
edícia Gong
preklad Karel Houba
obálka Zdeněk Majzner
1. vydanie, 50.000 výtlačkov
32-001-82

beletria, kriminálka, detektívky,
168 s., čeština
hmotnosť: 107 g

mäkká väzba, malý formát
stav: dobrý

NEDOSTUPNÉ

*kamag* in *003*

Vzrušující krimi příběh soustředěný kolem portrétu krásné zpěvačky Herery, záhadného markýze de Vercruysse a řeckého magnáta Awakasofia a dalších postav. Hrdinou je komisař Peri z Nábřeží zlatníků, který má vyřešit docela běžný případ vraždy sběratele starých obrazů. Podaří se mu však odhalit největší a dokonale organizovanou bandu pašeráků narkotik a stopy vedoucí až do nejvyšších kruhů. Rozluští spoustu problémů, vyvázne z mnoha nebezpečných situací a jen šťastnou náhodou a souhrou věcí má zasloužený úspěch. Detektivka má všechny prvky francouzského humoru a nechybí zde ani milostný motiv, který dodává četbě rovnováhu po pasážích plných napětí.

Lékař přikývl. Poručil ošetřovateli, aby šílenou dopravil do ordinace. Sestra s podivně neúčastným a nepřítomným výrazem zůstala v pokoji. Sedla si na židli, stojící u zdi. Nad hlavou jí visel krucifix.

Když se Herera — v době své slávy byla nazývána jen křestním jménem — po několika injekcích vzpamatovala ze záchvatu natolik, že byla schopna, i když s námahou vypravit ze sebe pár slov, sedl si Péri vedle její postele a sklonil se k ní. Snažil se jí co nejdůtklivěji vysvětlit, co od ní chce vědět a nakonec se zdálo, že mu porozuměla.

„Ano ... ale Grandel je jen prisluhovač... koks dostává od Rogera, od De Bruuna.“ Oči jí plály nenávistí. „Pan generální ředitel, který cituje Byrona, já hloupá na to taky naletěla! Grandel to rozprodával v jednom takzvaném hotelu ... Oslavovalo se tam ... však si dovedete představit jak... a já jsem si na to zvykla, potřebovala jsem toho pořád víc a víc... pořád víc... Pomozte mi, prosím vás, pomozte mi přece!...“

Ani Péri, ani Junot nezaslechli tiché cvaknutí speciálního fotoaparátu, který měl Lambert schovaný pod sakem. Úplně zapomněli na jeho přítomnost.

Taky později, když reportér seděl s Périm u stolu ve vesnické hospodě, nezmínil se komisaři ani slovem o tom že v ústavu fotografoval. A právě tak se Péri nedověděl o dvou telefonických rozhovorech, které měl Junot s De Bruunem a Grandelem. Pro policii bylo vždy velkým rizikem odposlouchávat soukromé rozhovory, a Péri to prozatím riskovat nechtěl. Také se ve svých úvahách soustředil víc na Lamberta a na to, co se ho chtěl zeptat.

Reportér, i když do sebe obrátil čtvrtý koňak, zůstavá stále zamlklý; konečně přiznal:

„Víte, Péri, viděl jsem hodně věcí, při nichž člověku naskakuje husí kůže, ale to předtím bylo horší než všechno co jsem kdy zažil.“

„Jestlipak je De Bruun skutečně šéfem celé organizace? zeptal se Péri jakoby mimochodem. „Nebo je za tím ještě někdo? A jaké vztahy jsou mezi De Bruunem a Hererou?

„Ta banda se vrhá i na chlapce a děvčata, kteří ještě chodí do školy,“ řekl Lambert. „Už čtrnáctiletí tomu propadají a ještě než jsou plnoletí, jsou už z nich beznadějné trosky jako z Herery. Násilné smilstvo, loupeže, vraždy, před ničím se nezastaví, všechno je jim jedno, jen když dostanou svou dávku.“ Znovu si nechal nalít. „Když jsem byl ve Státech, viděl jsem takové věci den co den, všichni

o tom vědí a přece policie nic nesvede. Všichni ti gangsterští bossové, vedoucí policejní úředníci, velkoobchodníci s heroinem, ano, i část senátorů táhnou za jeden provaz a dělají s heroinem a se vším, co s tím souvisí, daleko větší kšefty než se zbrojením. Atomová bomba! Půjde-li to takovýmhle tempem dál, nebudou už žádnou bombu potřebovat. Každý jedenáctý, nesedí-li zrovna v káznici, je už teď zralý pro blázinec.“

„U nás to tak daleko nedojde,“ řekl Péri zarputile. „Jestli tu bandu dopadnu, tak s těmi chlapy zatočím, že jim bude

i Poslední soud připadat jako veselé šibřinky.“ Odmlčel se a pak se zeptal: „Odkud víte, že byl Tabor v Cligncourtu

zavražděn?“

„Mám na policejním ředitelství někoho, kdo mi dává zprávy.“

Objednal si ještě jeden koňak. U stolu za nimi sedělo několik venkovanů. Popíjeli červené víno, smáli se, vypravovali si košilaté vtipy a hlučně se bavili o cenách obilí. V kamnech praskalo čerstvě přiložené dříví. Venku pršelo.

„Ne, u nás to tak daleko nedojde,“ opakoval Péri. Ať si hrají ve St. Tropez, nebo v některém tom jiném pobřežním bordelu sebebláznivěji, jeden takový vřídek ještě dávno není Francie.“

Lambert chtěl zřejmě říct něco jízlivého, ale pohlédnuv na Périho, raději to spolkl.

Řekl:

„Bude to pro vás velmi těžké, dostat se tomuhle De Bruunovi na kobylku. Dokud ho kryje Awakasoff, nedá se nic dělat.“

"Awakasoff? Myslíte, že stojí za De Bruunem?“

PROŠKOVÁ, HANA - RÝŽE PO CHARVÁTSKU / STÍNOVÁ HRA

PROŠKOVÁ, HANA

RÝŽE PO CHARVÁTSKU / STÍNOVÁ HRA

Československý spisovatel, Praha, 1989
edícia Spirála
ilustrácie Zdeněk Ziegler
1. vydanie, 110.000 výtlačkov
ISBN 80-202-0127-0

beletria, detektívky, kriminálka,
272 s., čeština
hmotnosť: 260 g

mäkká väzba
stav: veľmi dobrý

1,20 €

*kamag*  in **S7P**

HANA PROŠKOVÁ patří mezi nejznámější autory současné české detektivní literatury. Také v jejích dvou nových novelách se čtenář setkává v napínavém a psychologicky rafinovaném vyprávění s oběma hlavními protagonisty jejích detektivek - s malířem Horácem a kapitánem Vašátkem. Záhadné kriminální případy se každý z nich snaží rozřešit svou vlastní metodou - Horác instinktivně, hloubáním o tom, jak věci na první pohled jasné překrývají skutečná tajemství lidské duše, Vašátko naopak racionálně, jako pravý pátrač, který z drobných faktů dokáže vydedukovat skrytý motiv zločinu a odhalit pachatele. Mnohokrát se při svém pátrání dostávají Horác a Vašátko do vzájemného rozporu, ale o to napínavější pak je, že nakonec oba různými cestami dojdou k podobnému řešení celého případu.

RÝŽE PO CHARVÁTSKUzačíná na Starém Městě v Praze sérií záhadných otrav arzénem, které se dokonce třikrát skončí smrtí oběti. Ale hned od začátku se případ zauzluje, je v něm mnoho falešných stop, které nejprve naznačují, že šlo o nezdařený atentát na soudce, pak se zase uvažuje o rodinné mstě a pátrá se také po zákeřném šílenci, který se kdesi ve městě ukrývá jako všemi opuštěný vyvrhel a je mu lhostejné, kdo bude jeho příští obětí. Horác s Vašátkem se několikrát - a bezvýsledné - musí podívat až na samé dno lidské bídy, fyzické i morální, aby nakonec zjistili, že vlastně všední náhoda uvedla do pohybu tu strašlivou travičskou lavinu. Také STÍNOVÁ HRA je případem falešné stopy, která od počátku ukazuje na motiv sexuální vraždy a vede k rychlému dopadení podezřelého řidiče. Vražda se stala na Sokolovsku, nedaleko malého pohraničního města Faltova. Jeho zvláštní provinční atmosféra i bizarní figury, které jsou do celé záležitosti zapleteny, na Horáce zapůsobí natolik, že se pustí do vlastního pátrání právě po těch falešných stopách, kterých se zdá být až neuvěřitelně mnoho. Ještě víc toho ví o pozadí zdánlivě jasné vraždy kapitán Vašátko, než však stačí dovést vyšetřování do konce, stane se cílem dalších vražedných úkladů i příliš všímavý malíř Horác.

Vašátko upřesnil, že to není byt, ale kotelna. Byla to Vokrouhlíkova druhá kotelna, kam docházel a kde se střídal s tím dědkem, tedy jeho druhé pracoviště, ale od Platejzu vzdálené, z ruky. „A nemýlíš se? Nepleteš si to se vzorky z Platejzu?“ řekl a Svozil odpověděl, že snad umí číst.

Vašátka vedla k otázce blesková úvaha. Pokud by se jed našel v kotelně v Platejzu, pořád ještě bylo možné, že v tom měl prsty mladý Macura, ten totiž mohl plechovku Vokrouhlíkovi podstrčit, zanechat ji tam, pokud by byl sám pachatelem. Té myšlenky se Vašátko vlastně nikdy úplně nevzdal, ale teď ji opustit musel. O téhle kotelně Marek nemohl vědět, těžko by se to dozvěděl, když tu nebydlel, ani starý Macura o ní nevěděl, zbýval tedy jedině Vokrouhlík a Hromada. Nebo snad ještě jiný z parťáků, o němž zatím nevěděli. Na mou čest, nebyl by tomu věřil! Do poslední chvíle se bránil myšlence na nějakou mafii, nelezla mu pod vousy! Ale jak to, že si Vokrouhlík jed nechal, že ho nezlikvidoval, je blázen nebo co?

Podrobnosti o nálezu se bezprostředně dozvěděli od Bachtíká, gratulovalo se mu, skromně to odmítal. Tu plechovku našli ne přímo uvnitř, ale v kamrlíku u záchodu, kde měli topiči uložený strojní olej, benzín, různé čisticí prostředky a prášky, sebrali to tedy všechno, o té plechovce Vokrouhlík říkal, že neví, co je to, a muselo se mu nechat, že žádný strach nedával najevo, ale to může mýlit. Bachtík měl z něho dojem, že je cvok, už jak se zásobil čtením, mu nepřipadal docela normální.

„Tak pane Vokrouhlík...“ Chlapíka jim sem přivedli z cely, vešel nasupeně, zdálo se, že se zlobí, že ho nechali tak dlouho čekat. Mrskl po nich očima, jeho pohled vyhledal Vašátka a ulpěl na něm s mrzutou výčitkou. Vašátko se tvářil, že to nevidí. „Posaďte se někam, třeba sem," ukázal mu na židli naproti. Vokrouhlík se posadil na kraj, ale nepřestával se mračit. Vedle Vašátka zaujímal místo kapitán Košnar, kdežto major Mikovec seděl o kus dál u psacího stolu, kde nahlížel do nějakých papírů. Naproti němu se zabýval podobnou činností major Růžek.

„My už se vlastně známe, pane Vokrouhlík. Jenom nás mrzí, že jste nám původně nevypovídal pravdivě, nebo aspoň ledacos jste nám zatajil. Kvůli tomu tady jste, abyste svou výpověď doplnil, a připomínám vám, že jste povinen...“ Zatímco mu Vašátko připomínal jeho povinnosti, Vokrouhlík na něho upřené zíral. Zdálo se, že mu to v hlavě pracuje, ale mlčel. „Vy se znáte s Václavem Hromadou, viďte,“ začal Vašátko.

„Jo, znám, taky jsem to už panu kapitánovi řek.“

„A proč jste ho prve nejmenoval, když jsem se vás ptal?“ „A proč bych ho menoval, teda. Teda jsem si myslel, že je to zbytečný, a taky že Véna seděl, né, tak abyste si o mně hned něco nemysleli,“ zmírnil své první odmítnutí.

„To asi hlavně. Vy jste spolu přes půl roku pracovali v jedné kotelně, viďte, poznal jste ho jistě důkladně...“

„Tak důkladně zasejc ne.“

„Ale stýkali jste se i potom, když jste oba změnili zaměstnání. Chodil za vámi také do Platejzu?“

„Chodil.“

„Jak často?“

„Teda jak často,“ opakoval jako ozvěna, aby získal čas, mluvil pomalu a s rozmyslem. „Moc často teda né... Von byl Véna takovej, někdy se u mě vobjevil s flaškou a tu flašku jsme spolu vypili.“

„Co jste si povídali při tom pití?“

„Všechno možný... To bylo různý. Povídal mi o svý práci, někdy na ni nadával, že se tam nadře, a já mu zas povídal, ať se toho drží, že to má lepší než já -“ Košnar ho přerušil.

„A o lidech jste nemluvili? Například vy. Vy jste se mu nesvěřil, že jste měl s panem Macurou konflikt?“ zeptal se Košnar. Bylo to předem domluveno s Mikovcem, major si přál, aby na něho uhodili, a Vašátko osobně by s tím byl ještě počkal.

„Jakej konflikt, propána. To nebyl žádnej konflikt, čistě jsme se chytili, von je háklivej, já jsem háklivej, no tak jsme si to vyřikali, to se někdy mezi chlapama stává.“

„Trváte tedy na tom, že jste o tom konfliktu Hromadovi neřekl,“ pokračoval Košnar.

„No tak trvám, copak se člověk pamatuje, co někomu řek nebo neřek, jenom povídám, jestli jsem o tom i mluvil, že to nebylo důležitý.“ Věru nebyl hloupý.

GLÜCKSELIG, JOSEF - ŽIVÝ KONTRABAND

GLÜCKSELIG, JOSEF

ŽIVÝ KONTRABAND

Západočeské nakladatelství, 1985
prebal a ilustrácie Miloslav Havlíček
1. vydanie, 25.000 výtlačkov

román, kriminálka,
192 s., čeština
hmotnosť: 315 g

tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý

1,30 €

*zimpa* in **O1**

Zkušený autor kriminalistických reportáží napsal napínavý příběh o živém kontrabandu, tzv. únosu mozků — pašování osob na Západ. Podkladem mu byly skutečné události, kdy naše Bezpečnost zneškodnila ve spolupráci s orgány lidového Maďarska a NDR nebezpečnou převáděčskou skupinu Michaela Bähnera. Jací lidé utíkají na Západ? Kdo a jak jim v jejich ilegálních přechodech pomáhá? Renomovaný autor tohoto žánru vylíčil podle autentických událostí osudy šéfů západních převáděčských organizací, jako byli kromě Michaela Bähnera také Hans Lenzlinger či Josef Steiner. Bez nadsázky vypráví čtenářům o nekompromisním boji mezi převáděčskými organizacemi a vydírání osob, pašovaných na Západ. Část děje se odehrává také v Západočeském kraji.

Osaměl se svými myšlenkami. Nezabýval se však nadcházejícím večerem, který mu sliboval příjemné milostné dobrodružství. Byl sám na sebe pyšný nikoliv proto, že se mu nepochybně ještě večer podaří získat Giselu Wetterovou jako ženu, nýbrž z toho důvodu, že má pro Bähnera dalšího zákazníka.

Je to docela obyčejný kšeft, říkal si v duchu, který sype peníze ... Podle toho musí člověk taky jednat. Když nevyjdou dvě dušičky, bude alespoň jedna. Dobrá tisícovka. Za ty dva, co jsem získal na sklonku ledna v Magdeburku mi Bähner bez řeči vyplatil dva tisíce. Dnes už jsou na Západě. A za paní Giselku bude další tisícovka, ať už se dostane za hranici nebo ne. To už není moje starost...

„Pane vrchní! Ještě jeden koňak .. .“

S nikým si nepřipíjel, pil však dost. Připadal si jako úspěšný obchodní cestující, který by urazil Merkura, kdyby svou úspěšnou transakci patřičně nezapil.

Už před osmou hodinou pak tiskl zvonek u bytu s vizitkou: Dr. Thomas Wetter. A zanedlouho měl potom v náručí i Giselu Wetterovou ...

Přibližně ve stejnou dobu, kdy se v hotelu Erfurtský dvůr setkala Gisela Wetterová s Klausem Fischerem, vcházeli do advokátní kanceláře Heinze Brudera dva muži, kteří měli s Fischerem mnoho společného: Michael Bähner a Josef Kriegel. Posledně jmenovaný si přijel do Freiburgu nejen pro honorář za tři získané zákazníky, ale i pro další instrukce. Navíc chtěl Bähner, aby jeho komplic osobně referoval doktoru Bruderovi o svém posledním úspěchu i neúspěchu v Lipsku.

Advokát je usadil do křesel, nabídl po cigaretě a potom se zeptal:

„Tak čím, pánové, začneme?“

Byla to však spíš jen řečnická otázka. Bruder na ni nečekal odpověď a sám pokračoval:

„Jsem rád, že se nám konečně dostává naše podnikání do obrátek. Neříkám, že se točí, jak bych si představoval, ale během února jsme skutečně dosáhli určitých úspěchů. Také vaší zásluhou, Kriegele. Ta trojice z Gery byl dobrý tah. A hlavně šlo všechno rychle a bez průtahů. Doufám, že už jste dostal za svou práci vyplacený honorář?“

Josef Kriegel spokojeně pokýval hlavou a advokát pokračoval:

„Teď prý máte cosi rozpracované v Lipsku? Jak to s tím vypadá?“

„V jednom případě velice dobře,“ odpověděl poněkud váhavě Kriegel, „ve druhém ..

„Naopak velice špatně,“ přerušil ho Heinz Bruder. „Povídejte ...“

„Nejdřív snad tedy o tom, co nevyšlo ...“

Kriegel si přejel prsty po svém přibarveném mrožím kníru, zhluboka natáhl do plic dým z cigarety a teprve potom začal referovat.

„Jednalo se o jistého doktora Hochlanda z Lipska a o jeho ženu. Taky je lékařka. O tom, že by tihle lidé nebyli proti tomu odejít na Západ, jsem se dověděl od Hochlandova bratra, který žije v Západním Berlíně. Dokonce mi slíbil, že jim o tom do Lipska napíše. Udělal to a dostal od svého bratra vcelku pozitivní odpověď. Tak jsem se za doktorem Hochlandem vydal. Zjistil jsem, že je rentgenologem, a tak jsem s sebou vzal pár lékařských katalogů s nabídkami míst a platů.

Sešli jsme se v jedné lipské kavárně a asi hodinku si povídali. Měl jsem Hochlanda na háčku, jen zaseknout. Dokonce ani naše taxa se mu nezdála přehnaná a tvrdil mi, že to pro něho nebude žádný problém. Dohodli jsme, že se za čtrnáct dnů setkáme ve východním Berlíně, kam mně měl přinést fotografie do cestovních pasů a podepsat formuláře žádosti o udělení víz. Jenomže Hochland na dohodnutou schůzku nepřišel. Volal jsem mu večer do bytu, ale nebyl doma. Telefon vzala jeho žena a mluvila se mnou jako s gangsterem.

STEINBERG, WERNER - MIMOCHODOM: VRAŽDA / POSLEDNÝ PRÍPAD

STEINBERG, WERNER

MIMOCHODOM: VRAŽDA
(Und nebenei: Ein Mord)
POSLEDNÝ PRÍPAD
(Der letzte Fall des Komissars)

Tatran, Bratislava, 1987
edícia Zenit (56)
1. vydanie, 51.000 výtlačkov
preklad Evelína Radičová, Alfred Engelmann
obálka Dušan Junek

beletria, román, kriminálka
464 s., slovenčina
hmotnosť: 400 g

mäkká väzba
stav: dobrý

0,40 €

*mipet2*uložené v *kovake1*

V románe MIMOCHODOM: VRAŽDA ide o vraždu penzistu Kruga. Kriminálny radca Adam si nechce komplikovať cestu za politickou kariérou, preto poverí vyšetrovaním prípadu mladého, dosiaľ neúspešného inšpektora, ktorý vďaka svojej dôkladnosti čoskoro objaví „horúcu stopu“...

V románe POSLEDNÝ PRÍPAD vzbudí nečakaná smrť starnúceho staviteľa podozrenie z vraždy, tým skôr, že mal oveľa mladšiu ženu. Vyšetrovateľom sa podarí vypátrať domnelého páchateľa, ale na podnet penzionovaného pracovníka kriminálky nadobudne vyšetrovanie senzačný obrat.

4. kapitola

Griessbühl nechápe vôbec nič. Zobudili ho akési nejasné zvuky, ale je celkom omámený. Prečo sedí v obývačke v kresle pred vypnutým televízorom? Prečo horí stojacia lampa? Vraští čelo — cez škáru medzi odchýlenými dverami a verajami zbadá v predizbe svetlo. Namáhavo hľadí na náramkové hodinky: tri štvrte na dvanásť — takmer polnoc. A kde je vôbec Judith?

Prv ako sa vzchopí, dvere sa otvoria dokorán, na prahu stojí Judith, rozžiarená, veselá, zvodne oblečená, v hlbokom výstrihu blúzy vábne obliny pŕs.

Kýva rukou a hlasom, ktorý je Griessbuhlovi prihlučný a privádza ho do zúfalstva, volá:

— Ahoj, miláčik, vyrušila som ťa?

Vrtko tancuje, s rukami v bok, cez celú izbu, nôti si pritom, sadne si na operadlo kresla — Griessbühl zacíti závan alkoholu — pohladí ho po vlasoch a opýta sa s pokryteckou ustaranosťou:

— Môj úbohý miláčik, iste si mal namáhavý deň?

Namrzený mykne hlavou, aby striasol jej ruku.

— Daj pokoj!

— A prečo odrazu? Veď inokedy máš rád, keď ťa hladkám. Ale, — doloží, — ako chceš, môj drahý. Vstane, vystiera sa a pri odchode povie:

— Musím sa osprchovať, na tom žúre sa tak divo tancovalo.

Už aj zmizla.

Žúr! Divo sa tancovalo! Griessbühl roztrpčene premýšľa: Kým sa ja štvem, aby som dopadol nejakého prekliateho traviča, ona sa zabáva na žúre! Kým si ja lámem hlavu, aby som jej urobil radosť, aby som si s ňou niekde vyšiel, ona si divo tancuje!

Je celkom bez nálady. Okrem toho ho bolí chrbát — spať v kresle je nepohodlné. A je unavený. A ruší ho, keď počuje z kúpeľne príjemné zvuky sprchy, iste nechala otvorené dvere, len aby ho vyprovokovala. Zmija!

Alebo chce len odvrátiť podozrenie? Jeho podráždenosť stúpa: keď sa bola niekde zabávať a tancovať, iste našla atraktívnych priateľov. Pozná tých rozdrapencov. Nasľubujú modré z neba, hompáľajú rukami a nohami a dobre rozumejú tomu, ako zatlačiť partnerku do tmavého kúta. Tu si ani jeden neváži druhého, všetci hľadajú to isté — túžia po pôžitku, nespútane, bezuzdne, bez akejkoľvek zodpovednosti, bez ohľadu na manžela alebo manželku — zábava musí byť!

Judith odrazu stojí znovu v izbe, iba v nohavičkách a podprsenke.

- Zatiahni záclonu! — povie Griessbühl zlostne, — môžu ťa zvonku vidieť.

- No a čo, — odpovie ľahostajne, — aj iným ľuďom treba dožičiť dačo pekné.

Iným ľuďom! Dožičiť dačo pekné! Možno na tej svojej zábave dožičila aj iným ľuďom dačo pekné! Griessbühl rozhorčene na ňu pozerá, ako sa blažene stúli do druhého kresla, potom sa preťahuje a vystiera, a hoci je mrzutý, nevie celkom v sebe potlačiť stúpajúci obdiv jej krásy.

- Radšej by som si sadla do tvojho lona, — povie Judith vzdorovite, — ale keď nechceš...?

- U koho si bola vôbec? — opytuje sa Griessbühl tónom inkvizítora, — mohol by som to azda vedieť?

- Môžeš, — odpovie Judith, — bola som nakupovať, stretla som Oliviu, zavolala ma na ich žúr, to je všetko.

Olivia, to ho podpichne osobitne. S Oliviou sa Judith priatelila už prv, ako ju on poznal, s Oliviou, to mu rozprávala, bola v juhoslovanských morských kúpeľoch — nie sama, ale s dvoma známymi. Tak sa vždy o nich vyjadrovala: známi - hoci bolo celkom jasné a ona to nikdy nezapierala, že to boli milenci. Možno sa s tým chlapíkom znovu u Olivie stretla,

SOUVESTRE, PIERRE / ALLAIN, MARCEL - JUVE KONTRA FANTOMAS

SOUVESTRE, PIERRE / ALLAIN, MARCEL

JUVE KONTRA FANTOMAS
(Juve contre Fantômas)

Tatran, Bratislava, 1971
edícia Zenit (10)
preklad Felix Kostolanský
obálka Zoltán Salamon
1. vydanie, 50.000 výtlačkov

beletria, román, kriminálka,
338 s., slovenčina
hmotnosť 250 g

mäkká väzba
stav: veľmi dobrý

PREDANÉ

*BIB09/juran*belx*

Druhý zväzok z rozsiahleho, podstatne prepracovaného cyklu o Fantomasovi je voľným pokračovaním fantasticko-strašidelných príbehov o tomto tajomnom zločincovi, ktoré vyšli roku 1970 v Tatrane pod názvom FANTOMAS. Naši čitatelia ho určite majú ešte v živej pamäti aj z posledného filmového spracovania, posunutého tvorcami skôr do roviny humornej až sarkastickej, kde sa kládol väčší dôraz na panikárskeho, úžasnou, nenapodobiteľnou mimikou obdareného komika Louisa de Funés, stvárňujúceho postavu detektíva Juva, Fantomasovho zaprisahaného nepriateľa a prenasledovateľa, než na tajomného, mnohotvárneho Fantomasa, ktorého hral Jean Marais. Pravda, filmový scenár sa značne rozchádza s literárnou predlohou, maximálne zhusťuje jednotlivé príbehy a silne ich aktualizuje, na zrýchlenie deja a zvýšenie napätia či momentu prekvapenia využíva vo veľkej miere modernú techniku a vynálezy, o akých sa autorom kníh pri prvom vydaní Fantomasových nezabudnuteľných dobrodružstiev (roku 1911) ani nesnívalo. No aj nové francúzske vydanie skráteného cyklu Fantomasových príbehov vychádza z podobného zámeru ako tvorcovia filmu — ráta s novým chápaním, novým postojom čitateľov k literatúre podobného žánru. Nová vlna záujmu o fantastické, dobrodružné i strašidelné témy, ktorá sa prevalila v posledných rokoch celou Európou a neobišla ani nás, má podstatne iný charakter ako v rokoch dvadsiatych a tridsiatych; moderný čitateľ sa nevyžíva v drastických, krvavých scénach, s porozumením sa pousmeje nad naivitou niektorých motívov, nezmocňuje sa ho strach z tajomných príšer, uškŕňa sa nad nimi, ale zabáva sa pri ich opise, prijíma tieto texty so zmyslom pre humor, inak ako kedysi naši otcovia.

BOROVIČKA, VÁCLAV PAVEL - VELKÉ KRIMINÁLNÍ PŘÍPADY I.

BOROVIČKA, VÁCLAV PAVEL

VELKÉ KRIMINÁLNÍ PŘÍPADY I.

Naše vojsko
edícia Fakta s svědectví (97)
obálka Oldřich Pošmurný
1.vydanie, 80.000 výtlačkov

literatúra faktu, kriminálka,
368 s., čeština
hmotnosť: 348 g

mäkká väzba
stav: zjavné známky čítania

0,30 €

*home*his*

Když francouzský právník F. Gayot de Pitaval předložil čtenářské veřejnosti Slavné soudní případy, vzbudila sbírka velký ohlas. Se stejným zájmem si dnes přečteme Kischův Pražský pitaval či Markovo Panoptikum hříšných lidí.

Velké kriminální případy jsou pitavalem více než dvaceti skutečných případů z Velké Británie, Spojených států amerických, Francie, Německé spolkové republiky, Rakouska, Austrálie.

Padělání bankovek, finanční podvody, „moderní“ zločin únosu dítěte milionáře, ale také vraždy pro peníze, ze žárlivosti, vraždy motivované sexuálně jsou odhalovány a vyšetřovány dobovými formami a metodami, jež vedou k závěru, že v současné kriminalistice neexistuje dokonalý zločin.

HEERMANN, CHRISTIAN - ŠKRTIČ Z NOTTING HILLU

HEERMANN, CHRISTIAN

ŠKRTIČ Z NOTTING HILLU
(Det Würger von Notting Hill - Grosse Londoner Kriminalfälle)

Obzor, Bratislava, 1983
preklad Erika Brániková, Elena Piovarcsyová
obálka Jozef Michaláč
1. vydanie, 30.000 výtlačkov

kriminálka, literatúra faktu,
260 s., slovenčina
hmotnosť: 402 g

tvrdá väzba, papierový prebal
stav: dobrý
 
PREDANÉ *svama2*his*
PREDANÉ  *H-2-4*