JUAN, STEPHENLIDSKÉ TĚLO PODIVUHODNÉ A ZÁHADNÉ
(The Odd Body I. - Mysteries of our weird and wonderful bodies explained)
Ivo Železný, Praha, 2005
preklad Jaroslava Hromadová
ilustrácie Rod Clement
obálka Milan Sládek
2. vydanie
ISBN 80-237-3936-0
biológia, anatómia, zdravie,
184 s., čeština
hmotnosť: 260 g
tvrdá väzba
stav: výborný, nečítaná
6,00 €
*H-6-3*
Lze říct, že prsní tkáň u mužů nemá žádný praktický význam, snad kromě toho, že chrání srdce a plíce před zraněním. Ale bradavky jsou považovány za erotogenní místa jak u mužů, tak u žen.
Nicméně dr. McEvven zdůrazňuje, že tkáň tam stále je, a pokud by muž užíval ženské hormony, vyvolaly by u něj jev zvaný gynekomastie (zvětšení prsů u mužů). Gynekomastie se dostaví po zvýšení hladiny estrogenu. Tento jev se často vyskytuje i u mužů alkoholiků.
Mohl by muž někdy kojit?
Po vhodné hormonální léčbě by to neměl být žádný problém.
Dr. Jared Diamond, profesor fyziologie z Lékařské fakulty v Los Angeles, si klade otázku, proč příroda nedala mužům schopnost kojit stejně jako ženám. Vždyť by to zdvojnásobilo počet lidí, kteří by se mohli postarat o výživu dítěte. Ale jak dr. Diamond píše, „zkušenost vám možná napovídá, že tvorba mléka a starost o děti je záležitost samic savců, a ne samců. Ale vaše zkušenost je omezená, zatímco biologický potenciál a lékařské technologie jsou ohromné.“
Proč se červenáme?
Nad tímto unikátním fyziologickým jevem se lidé podivovali od té doby, co první jeskynní člověk udělal ve společnosti první faux pas. Vědci říkají, že mezi myslí, tělem a společností fungují záhadné vztahy.
Člověk zčervená, když se malé krevní cévy, které zásobují kůži, rozšíří a tím se zvýší průtok krve. Začervenání provází pocit horka v obličeji a často i po celém těle. Ve většině případů zčervenání rychle odezní. Může trvat několik vteřin, maximálně pět minut. Podle dr. Rogera Dampneye z Univerzity v Sydney je červenání velice rozšířený jev, o kterém toho vědci vědí překvapivě málo. A navíc "je vyvoláno emocionálními podněty, do nichž jsou zapojeny vrchní vrstvy mozkové kůry“. Tvrdí se, že zčervenat nemusíme jenom v obličeji.
Červenání je jednou z mála tělesných změn, které jsou vyvolány přímo myslí. Ukazuje se, že je spíš řízeno biologicky, ale v každém případě vzniká z rozpaků před lidmi. Nikdo se totiž nečervená, když je sám. Někdo zrudne, když ho obviníte, že už se červená. Další kuriozita spočívá v tom, že lidé se můžou červenat a cítit se v rozpacích, i když neudělali nic špatného. Už prostý fakt, že se člověk nějak odlišuje, ať už v dobrém nebo špatném, může vyvolat červenání. Třeba když někoho přehnaně chválí.
Je zajímavé, že se červenají dokonce i lidé, kteří jsou od narození slepí. Ale je zřejmě nemožné, aby člověk sám sebe přinutil se začervenat. Lidé, kteří se často červenají, někdy hledají způsob, jak se tohoto problému zbavit. Slýchají radu, aby se snažili zčervenat co nejvíc. Je doloženo, že to v mnoha případech odstraní červenání zcela.
Nehledě na teorie jdoucí k Darwinovi a Freudovi nikdo si není absolutně jistý, proč se červenají jenom lidé. Nicméně neustále se objevuje jednoduché vysvětlení: lidé jsou jediní primáti, kteří mají obličej bez srsti. Ačkoli ostatní primáti se možná červenají též, vidět je to jenom na lidech. Jak jsme si řekli, červenají se jenom lidé, kteří mají schopnost stydět se a posuzovat sebe sama z hlediska ostatních. Protože žádné další zvíře toto nedokáže do té míry jako člověk, červenání je typicky lidskou záležitostí.
Charles Darwin (1809-1882) věnoval ve své knize Projev emocí u člověka a u zvířat (1872) jednu celou kapitolu červenání. Darwin se jako první zmínil o tom, že červenání je výlučně lidská schopnost, která se objevuje u všech národů světa i u slepců. Tvrdí, že červenání se téměř určitě dědí a vyvolává ho pozornost jiných lidí. Darwin píše: „Červenání je iniciováno obavou, co si o nás pomyslí ostatní.“
Sigmund Freud ve své knize Skrupule, symptomy a obavy (1926) tvrdí, že červenání je celková reakce na potlačené sexuální vzrušení, exhibicionistické touhy a strach z kastrace. Je to nepřímý způsob, jak sdělit ostatním své erotické touhy. Pro Freuda je červenání symbolem vnitřního podvědomého boje mezi id (souhrn instinktů uložených v podvědomí) a superegem.
