Vitajte v mojom antikvariáte!

Chcete mať prehľad o najnovších prírastkoch? Zadajte svoju e-mailovú adresu do kolónky "Prírastky kníh na e-mail" v ľavom stĺpci a na váš e-mail príde maximálne jedna správa denne.

Alebo sa staňte členom stránky na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/ripakovantikvariat/
Vyberte si to, čo je Vašej duši najbližšie.

Ak sa Vám niečo zapáči, napíšte mi na
riporipo@gmail.com
Postup bude nasledujúci :

a.) uveďte tituly, o ktoré máte záujem
b.) uveďte Vašu adresu, prípadne telefón
c.) skontrolujem dostupnosť kníh a následne vám pošlem pokyny na platbu vopred. Na dobierku, po zlých skúsenostiach, neposielam.
d.) Dáte mi avízo o zrealizovaní platby.
e.) Po obdržaní platby na môj účet vám knihy do troch dní posielam

Jednoduché, však? )

ANTIKVÁRIUM (magyarul)

Ha Magyarországról van, és bármelyik könyv érdekelné, kérjük írjon a riporipo@gmail.com címre. A könyvek küldhetök postán. Ha átutazóban van Kassán, a megrendelt könyveket személyesen is átveheti.

Zobrazujú sa príspevky s označením staré tlače. Zobraziť všetky príspevky
Zobrazujú sa príspevky s označením staré tlače. Zobraziť všetky príspevky

streda 7. októbra 2020

SVĚTOZOR 1859 / 1860

SVĚTOZOR 1859 / 1860

List pro zábavu a literaturu
(Příloha ke Slovenským Novinám) 
Redaktor D. Lichard, spolupracovník Dr. H. Jireček
Ve Vídni 
Tiskem OO Mechitharitův

2 ročníky, každý po 24 čísel
spolu 384 s., slovenčina

časopis,staré tlače,
stav: dobrý

NEPREDAJNÉ

*kocev**h-6-6*






pondelok 28. septembra 2020

OTTO SPAMER´S ILLUSTRIERTES KONVERSATIONS-LEXIKON I.

OTTO SPAMER´S ILLUSTRIERTES KONVERSATIONS-LEXIKON I.

Vergleichendes Nachschlagebuch für den täglichen Gebrauch.
Hausschatz für das deutsche Volk und "Orbis pictus" für die studierende Jugend.
Erster Band "A" 

Verlagsbuchhandlung von Otto Spamer, Leipzig und Berlin, 1870

encyklopédie,staré tlače,
1391 s., nemčina

tvrdá väzba, veľký formát
stav: dobrý

PREDANÉ

*kocev**enc*



nedeľa 27. septembra 2020

DER VATERLӒNDISCHE PILGER VON UND FÜR UNGARN UND SIEBENBÜRGEN

DER VATERLӒNDISCHE PILGER VON UND FÜR UNGARN UND SIEBENBÜRGEN

 Der vaterländische Pilger von und für Ungarn und Siebenbürgen. Ein gemeinnűtziger Haus= und Wirthschafts=Kalender auf das Schalt=Jahr 1832, fűr Cameralisten, Advokaten, Güterbesitzer, Wirthschaftsbeamte, Haushofmeister, Administratoren, Hausväter und Hausmütter, Kaufleute, Fabrikanten und Gewerbsleute aller Art; zur vortheilhaften Benützung mancher Gegenstände, als auch zur Unterhaltung und Belehrung des Wissenswerthen aus der Geschichte, Statistik, Geographie, Natur= und Baukunde, wie auch aus allen Zweigen der Haus= und Landwirthschaft. Erster Jahrgang. Mit 2 bildlichen Unsichten nebst den dazu gehörigen Grundrissen tabellarisch gedruckten Durchshiess=Blättern; dann einem zweckmässig eingerichteten Geschäfts- und Wandkalender  auf das Schaltjahr 1832.

Kaschau, gedruckt und im Verlage den Carl Werfer, k. k. priv. akademischem Buchdrucker.

kalendár,staré tlače
164 s., nemčina

tvrdá väzba
stav: bez oboch dosiek väzby

NEPREDAJNÉ

*kocev**h-6-6*




piatok 16. novembra 2018

GUARNACCI, MARIO - Origini Italiche, O Siano Memorie Istorico-Etrusche Sopra l'Antichissimo Regno d'Italia, E Sopra I Di Lei Primi Abitatori Nei Secoli Piu Remoti, Tomo Terzo

GUARNACCI, MARIO

Origini Italiche
O Siano Memorie
Istorico-Etrusche
Sopra l'Antichissimo Regno d'Italia, E Sopra I Di Lei Primi
Abitatori Nei Secoli Piu Remoti
di Monsignore
Mario Guarnacci
Nuova Edizione riveduta, dorretta ed accresciuta
dall´ Autore, com un elogio storico del medesimo
Tomo Terzo

In Roma MDCCLXXXVII
Presso Paolo Giunchi, Provisore di Libri
della Biblioteca Vaticana

Con Licenzia de Superiori

staré tlače, dejiny, história,
320 s., taliančina
hmotnosť: 761 g

tvrdá väzba
stav: veľmi dobrý, dobová preväzba

NEPREDAJNÉ

*H-6-6*






CAPITOLO XI.

La giurisprudenza, e le leggi furono prima in Italia , che in Grecia , e che negli altri regni di Europa .

NEI Capitoli precedenti abbiati! veduta la religione in generale venuta primitivamente in Italia colla nostra Japetica colonia. Giano che ne fu il portatore, ovvero Saturno, giacché ambedue hanno gľ istessi simboli esprimenti un sol uomo, che fu Noè, giusta il sentimento di tutti i più classici Autori, Giano istesso porta seco l’epoca incontrastabile del mondo bambino. Si scarti pure ogni favola, questo è cio che cerchiamo; ma non si proscrivano, come si è fatto finora , le dette chiarissime autorità, che oltre all’epoca suddetta ci mostrano il fatto ma' nifesto . Giano riempiè di religione ľ Italia in quei primi tempi, nei quali ogni altro regno ď Europa non aveva anco da questa parte la sua popolazione; e se questi altri regni non avevano uomini, non potevano avere religione. Qui primitivamente si allignò, e si allignò pura, e sincera , come fino i profani Autori ci hanno mostrato col confronto dell' istessa legge Mosaica, ai nostri progenitori non ignota, anzi palese, e frall’antica , e indigena nostra idolatria, con molta uniformità mantenuta • Perchè in somma serbarono sempre gli Etrusci una sufficiente, e fra tutti gl’ idolatri assai scusabile idea ď Iddio , e come un puro spirito, e come onnipotente , e come unico creatore, e come causa delle cause l’adorarono - Crede perciò il Passeri I) eruditamente di ritrovare nelle tavole Eugubine e nella parola VNTEBE , che ivi si legge, il nome di Dio dagli Etrusci chiamato ENTE supremo, quasi solo, e per se stesso esistente, e dice che questa notizia non può l’Italia averla avuta dai Greci. Anzi questa medesima pura fede fu dipoi condotta da noi, e sparsa in Grecia. Platone, e altri ce l’anno mostrata in Dodona , ove fu il primo, e allora unico tempio di Grecia, e ce ľ hanno rammentata per Pelasga positivamente , o Tirrena.

Quei, che nei nostri due secoli antecedenti parlano delle leggi Greche , Meursio in Solone , Seldeno , Grazio, o l’Anonimo nel Tom. XVII. del Tesoro del Grevio , e del Gronovio, e cento altri • Quei dico , che parlano delle leggi Greche, le cominciano sempre da Solone, ma con poca verità, o sodezza. Un grande, ed un ottimo legislatore , quale fu Solone, basta per piantare in Grecia il principio di un’ottima giurisprudenza. Poi si passa agli aurei libri di Platone de legibus, e con questi fonti si vede l’equità, e la giustizia, e ľ amor della patria, il bene dei cittadini dini risplendere da pertutto eminentemente. Vecchi, e illustri fonti son questi, ognun lo vede, ma non sono i primi, e torno a dire, che la giurisprudenza vi era , e vi era in sommo grado , e vi era innanzi a loro in Italia . Antonio Tisio nel detto Tom. XVII. del Tesoro dei Grevio, e del Gronovio ha fatta una collezione di leggi antiche di Grecia, e trovandole simili alle Romane ne ha dedotta la conseguenza : Dunque le Romane vengono dalle Greche. La conseguenza è ingiusta , e non del tutto dall’antecedente discende. Si danno fragli uomini dei visi molto simili, e non pertanto hanno un istesso principio. Molte, anzi infinite leggi di diverse repubbliche sono parimente simili fra di loro, ma non perciò le une dalle altre provengono. Questa provenienza dovrebbe provarsi con qualche traccia istorica . Provengono tutte dall’istesso fonte, che è la giustizia primitiva fondata nella ragione umana, che è un raggio, o un’ infusione della veramente primitiva, cioè provengono dalia giustizia divina; ma sempre bisogna vedere, e stabilire, dove questo primo fonte di giustizia abbia fissate in terra le sue radici. Si legga Platone, ma si legga intieramente, e si veda, che da se stesso ei dice nelle sue lettere e nelle sue opere, che queste leggi, le ha apprese, o consultate in Italia , e nella regia di Dionisio Siracusano fra quei Pittagorici , che in Italia per anco restavano Gorgia Leontino, Timeo Locro, o di Locri in Italia, e all’istesso Re Dionisio s’indirizzò. Si esamini a fondo la gran giurisprudenza di Solone, e benché di lui si narrino i viaggi in Egitto ( in quel suo tempo per altro , in cui l’Egitto era barbaro , come vedrassi ) , contuttociò si troverà che Solone imparò, e si servì della più vecchia giurisprudenza ď Epimenide, per mezzo di cui purgò Atene delle scelleraggini di Cilone ( Cilonio Scelere, come Cicerone , e tanti altri ci dicono ) . E questa dottrina di Epimenide era di Creta , e in Creta aveva una traccia più vecchia, e più imperscrutabile Italica . Il non prendere le cose dai veri principi, e il non ridurle all'unicità di un sol principio, ci conduce sempre in strade diverse, in selve, in laberinti. Si accusano perciò, ma ingiustamente, i vecchi Autori di essere fra di loro contradittori, perchè non s'intendono, perchè non si sanno i principi , con i quali si conciliano tutti quanti.

Poiché ove è nata la religione, ivi ancora è nata la legge. Anzi dove son nati gli uomini primitivamente, ivi parimente essa è nata • Intendo ove sono nati rispetto agli altri di Europa, perchè anco i primi Italici, cioè gli Umbri, e gli Aborigeni, e i Pelasgi, ed i Tirreni dall’Asia , e dalla detta Japetica colonia furono immediatamente prodotti. Perchè la legge è in noi medesimi , e nella nostra ragione, e dove siam nati, o propagati , ivi elta ha parlato, o primitivamente ha intuonata la sua voce immutabile, e divina. Ci ha dettati, e ci detta continuamente i nostri doveri verso Iddio, e quegli verso il nostro prossimo. Nei primi consiste la religione, e nei secondi la legge, che ci regola, e ci mantiene in una giusta società. Talché la religione, e la legge sono nel cuor nostro, e nella nostra


nedeľa 22. júla 2018

SCHMIDT-WEISSENFELS, EDUARD - CÍSAŘ JOSEF II.

SCHMIDT-WEISSENFELS, EDUARD

CÍSAŘ JOSEF II.
Kniha pro lid českoslovanský dle A. Hellmutha
vzdělná od J. Sl. Haštalského
s 80 vyobrazeními od V. Barvitiusa, B. Laufbergera, P. Maixnera, G. Manesa a K. Svobody

I. L. Kober, Praha, 1862

história, životopisy
336 s., čb il., čeština
hmotnosť: 692 g

tvrdá väzba
stav: väzba uvoľnená

MOMENTÁLNE NEPREDAJNÉ

*H-6-6*








Křižácké tažení papežovo. 

Víme již, že od roku 1775 Pius VI, byl papežem, a jakým způsobem opravy Josefovy uvítal. Vychování a náklonnost učinily příznivcem Jezovitův. Netroufal sice sobě, aby se pokusil o navráceni práv jejich řádu, avšak tím spíše propůjčoval ucha svého jejich vlivu. Arcibiskup Vídeňský, kardinál Migazzi, byl jeho přítel a rádce; mužové stejného smyšlení s Migazzim seděli v radě papežově. Sotva že císařský dekret o zrušení klášterův byl osvědčil, že Josef moc Říma rázně chce podkopati, usnešeno jest v táboře římském, že se násilí tomuto nebude více trpně odporovati, stížnostmi a protesty, alebrž že se zápas taktéž beze všeho ohledu podnikne. I doléhalo se na papeže, aby blesků svých užil, kletbu na kacířského císaře dal a všechny katolíky k zřejmé vzpouře proti němu vyzval.

Avšak Pius VI. byl jiného minění. Povaha jeho příčila se tak rozhodnému prostředku, zápas na smrt a život jej nikterak nevábil. Byltě ješitný a zevnějšek jeho ovšem jej k tomu ponoukal, neboť půvab a ušlechtilé chování jevily se i při vykonávání kněžských jeho povinností. Krása jeho řečí byla pověstná i uměl tak výtečně lidi přemlouvati, že mu dáno příjmí „přemlouvače." Měl-li tudíž nějaké zbraní užiti, toť měla býti taková, s níž tak mistrně zacházeti uměl. Odhodlán, že se císaři na odpor postaví, chtěl to činiti s půvabem a co dvořan, vítězství jeho mělo se uskutečniti diplomacií, vlastními jeho vlohami. Blouznivec, jakým byl, měl za to, že jest to bohulibější a pro slávu tiary slavnější, když zbloudilého císaře mocí náboženství zase uvede v lůno církve, než aby násilně vystupoval proti němu, kterýž mocí svou daleko jej předčí, a jehož tvrdošijná mysl popuzena jsouc v zápasu s Římem až k nejhoršímu by setrvala.

Papež započal tudíž na novo vyjednávati s císařem; i nařídil svému vyslanci ve Vídni, kardinálu Garampimu, aby ještě jednou se vší odhodlaností dvoru vídeňskému domlouval. Dle toho jaké výsledky vyjednávání toto by mělo, chtěl papež v dalším svém počínání se ustanoviti. Na všechen způsob ale měl býti císař přemožen.

Garampi odebral se tudíž ku knížeti, státnímu kancléři, a domluvu svou rázně přednesl. „Zákony církevní,“ pravil, „byli jsou povždy všichni mocnářové rakouští zachovávali, a příklad tento nábožné mysli, spravedlivosti a shody, jejž panovníci rakouští byli dali na jevo, měl za účinek, že žádný z tolika v náboženství katolickém věrně setrvalých princů v rozsáhlé říši německé nikdy se nebyl odvážil, aby vykonáváni moci své rozšiřoval nařízeními o vlastnictví církve, aby obrátil důchody její k jiným věcem, k jakovýmž pobožný úmysl zakladatelův jich nikdy neustanovil, aby zrušil ústavy řeholí, církví slavně zavedených, a tudíž poddané donutil, aby slibů Bohu povinných nedbali a povolání svému živy býti nemohli. Nikdo z nich se k tomu posud neodvážil.“

Kounic při tomto slově vpadl mu do řeči a odvětil úštěpačně: „Když tak nerozvážlivých slov se užívá, jako že jsme se odvážili, vykonávání moci tak daleko rozšiřovati, toť ovšem dává papež příčinu k závěrku, že si císař nepočíná co katolický panovník. Jeho Majestát ale učinil vše, co ohledem řeholí byl nařídil, na základě svých práv a své moci, jakož i za příčinou, že musí učiniti, co mu nejvyšší a zvláštní jeho moc ukládala. Císaři netřeba, aby se za to zodpovídal; i nepřipustí nikdy, aby jakákoliv cizí moc osvojovala si vliv na uzavření, jež bez odporu nejvyšší politické moci „svrchovanosti“ přísluší.“ Garampi na novo dotíral; ale státní kanclíř vpadl mu na novo do řeči, pravě, že se nechce dále pouštěti v rozbíráni o věcech, o kterýchž smýšlení císařovo dostatečně jest známo.

Když odpověd tato do Říma se donesla, strhl se nový povyk i doléhalo se tím více na papeže, aby klatbu vydal. Touž dobou ale oznámil Kounic papežské radě zcela jednoduše, že císař od nynějška