GEBHARDT, XAVER FERENCZ - A KÜLÖNÖS ORVOSI NYAVALYA- ÉS GYÓGÍTÁSTUDOMÁNY ALAPVONATJAI

GEBHARDT, XAVER FERENCZ

A KÜLÖNÖS ORVOSI NYAVALYA- ÉS
GYÓGÍTÁSTUDOMÁNY ALAPVONATJAI
Második Darab

Petrozai Trattner és Károlyi István, Pestm 1838

staré tlače, zdravotnícka literatúra, zdravie,
794 s., maďarčina

tvrdá väzba
stav: dobrý

19,00 €

*rarit*

DER BAZAR 1873

DER BAZAR 1873

Berlin, 1873

časopis, umenie, móda, staré tlače
386 s., nemčina

tvrdá väzba, veľký formát
stav: obálka ošúchaná, na dvoch miestach vytrhnutá polovica strany, kompletný ročník aj s prílohou

399,00 €

*čas*

v knihe ex libris barónky Melcerovej - "Baronin Malvine Melczer - Kaschau"

Der Bazar. Illustrierte Damen-Zeitung war die wichtigste Frauenzeitschrift des 19. und frühen 20. Jahrhunderts. Die deutsche Ausgabe erschien in Berlin von 1854 bis 1937. Außerdem gab es mindestens zwölf ähnliche Zeitschriften in anderen Ländern.

Geschichte

Am 10. Dezember 1854 kam die erste Ausgabe von Der Bazar heraus. Leitende Redakteurin war Antonie Klein, die vorher bereits mehrere Modezeitschriften in Berlin verlegt hatte. Der Verleger Louis Schaefer leitete mit seiner Frau Margarethe Schaefer die Herausgabe, beide waren auch redaktionell tätig.

Der Bazar erschien anfangs alle zwei Wochen, seit 1856 wöchentlich. In den 1860er Jahren wurden bereits über 100.000 Exemplare pro Ausgabe im Deutschen Reich verkauft. Dazu entstanden Tochterzeitschriften in etwa zehn Ländern mit weiteren über 100.000 verkauften Ausgaben. Damit war Der Bazar die wichtigste Mode- und Frauenzeitschrift in dieser Zeit im Deutschen Reich und international. Über 200 Mitarbeiter waren für die Herstellung und den Vertrieb in Berlin und Leipzig tätig, darunter Redakteure, Zeichner, Modisten und Graveure.

1871 wurde der Zeitschriftenverlag in die Bazar-Actien-Gesellschaft mit einem internationalen Bankenkonsortium umgewandelt. In dieser Zeit betrug ein Abonnement 10 Reichsmark im Jahr (das wichtigste Konkurrenzblatt Die Modenwelt kostete nur fünf Mark). Später wurden auch deutsche kleinere Ableger wie Die elegante Mode (1890–1913) herausgegeben.

In den 1930er Jahren nahmen Absatz und Umsatz ab. 1937 wurde das Erscheinen der Zeitschrift eingestellt. Sie wurde mit der Modenwelt zur Die neue Modenwelt zusammengelegt. Daraus entwickelte sich seit 1952 die Brigitte.

Mode und praktischer Teil

Der Bazar, 1880

Der Bazar enthielt viele Informationen zur neuesten Mode, mit Abbildungen von Modellen, meist als Stahlstiche. Dazu gab es Vorlagen für Handarbeiten mit Schnittmustern in jeder Ausgabe, Kochrezepte, Anleitungen zum Basteln und viele weitere Hinweise für praktische Tätigkeiten. Regelmäßig wurden auch Klaviernoten von zeitgenössischer Unterhaltungsmusik abgedruckt.

Unterhaltungsteil

Dazu gab es einen Unterhaltungsteil, zuerst in jeder Ausgabe, seit 1874 war jede gerade Nummer ausschließlich diesen Themen gewidmet. Dort wurden Berichte und belletristische Texte gedruckt, meist als Erstpublikationen, auch von bekannten zeitgenössischen Autoren wie Theodor Storm (Der Spiegel des Cyprianus, 1865), Theodor Fontane (Das Buch einer Königin, 1868; Vor den Thoren von Sedan, 1871), Julius Rodenberg, George Hesekiel, Karl Frenzel, Ludwig Pietsch, Luise Mühlbach, Mark Twain, Iwan Turgenjew, Ouida und vielen anderen. Außerdem gab es Artikel über Kindererziehung, neueste wissenschaftliche und technische Erkenntnisse, und viele andere Themen, auch über die Situation der Frauen.

Der Erfolg der Zeitschrift Der Bazar beruhte darauf, dass sehr viele Bereiche und Themen aufgeführt wurden, die nicht nur für Frauen der damaligen Zeit, sondern auch für deren Familienmitglieder, wie Ehemänner und Kinder interessant waren.

zdroj: Wikipedia

NOVÉ PAŘÍŽSKÉ MÓDY 1900

NOVÉ PAŘÍŽSKÉ MÓDY 1900

Praha, 1900

umenie, móda, časopis, staré tlače
čeština

tvrdá väzba, veľký formát
stav: zviazaný ročník spolu s prílohami, obálka ošúchaná, väzba mierne uvoľnená, 

99,00 €

*čas*

spolu s Přílohami "Dětská šatna"a 
"Dámská beseda - Belletristická Pŕíloha Nových Pařížských Mod"

Nové pařížské módy byl český časopis pro ženy s podtitulem list paní a dívek českých, který vycházel v nakladatelství Aloise Hynka na Starém Městě pražském v Celetné ulici 11 v letech 1882–1940 a tiskl se v tiskárně Josefa R. Vilímka v letech 1882–1916.

Historie: Časopis byl jedním z projevů české ženské emancipace od přelomu 19. a 20. století. Navázal na rakouskou edici módních časopisů a jejich příloh Les Modes parisiennes. Na rozdíl od tradičního pojetí ženských časopisů pro dobré hospodyně a matky, zaměřeného na domácí hospodaření, osvětu a vzdělávání lidových vrstev společnosti v duchu národně obrozeneckém, jakým byly od roku 1873 vydávané Ženské listy, tento časopis kladl důraz na moderní společenské zájmy ženy nové generace, s orientací na celou Evropu, zejména na pařížské niveau životního stylu. Odlišnosti spočívaly v eleganci módy odívání, galanterie, bytové kultury, v zájmu o francouzskou literaturu (vlastní překlady dodávaly např. Olga Fastrová nebo Helena Malířová) a na výtvarné umění. Časopis se rozhodl zaměřit i na ženy vzdělané, které znaly cizí jazyky a odebíraly módní časopisy rakouské, francouzské nebo britské. Časopis měl stálé přílohy Dámská beseda a Dětská šatna.

Vlivem nouze první světové války a polarizace válečných mocností byl rozsah časopisu v roce 1916 redukován a titul přejmenován na neutrální Nové mody. V této formě byly vydány v redakci Olgy Fastrové tři ročníky do roku 1919, kdy byl vystřídán stejnojmenným časopisem moderního československého trendu ženského civilismu.

Časopis v oboru módního návrhářství ve 20. až 30. letech 20. století dosáhl evropské úrovně, zatímco literární část za ní zaostávala (v ní tehdy vynikla Ženská hlídka redigovaná Milenou Jesenskou).

Obsah

Časopis vycházel jako čtrnáctideník, od roku 1919 jako měsíčník. Na rozdíl od většiny soudobých společenských časopisů měl podstatnou část věnovánu ilustracím. Obsahoval vždy anonymní kresby módních návrhů oděvů, obuvi a módních doplňků žen a dětí. Dále byly publikovány grafické návrhy výšivek, nábytku a dalšího vybavení interiérů. Jejich výkresy byly k dispozici pro zasílání na dobírku. Všechny kresby měly jednotný stylový charakter a představovaly moderní až avantgardní stylovou polohu.

Od počátku vycházel ve vysoké grafické a typografické kvalitě s množstvím ilustrací v technice ocelorytiny, včetně příloh s barevnými litografiemi, většinou ručně kolorovanými. Ve srovnání s ostatními českými periodiky dosahoval společně se Zlatou Prahou nejkvalitnější grafické úpravy a kvality obrazových reprodukcí. Obsahoval aktuality, články o domácnosti, kultuře a vzdělání, měl obrazovou a střihovou přílohu oděvů. Od roku 1919 měl barevnou obálku.

ZDROJ: Wikipedia

PAP, ZOLTÁN - MUZSIKASZÓ

PAP, ZOLTÁN

MUZSIKASZÓ

Petőfi-Társaság, Budapest, 1910

umenie, výtvarné umenie, hudba, poézia, staré tlače,
254 s., maďarčina

tvrdá väzba, veľmi veľký formát
stav: dobrý, odpadnutý chrbát väzby

PREDANÉ

*hun*

Rendkívül gazdagon illusztrált díszkiadvány, a kor jelentősebb festői által készített, egész oldalas (hártyapapírral védett) és szövegközti, fekete-fehér és egy színnel színezett képekkel, kisebb rajzokkal és kottákkal. A borítóterv és a rajzos előzéklapok Basch Árpád munkái.

Pap Zoltán költő, zeneszerző, publicista, képviselő nótáinak és a hozzájuk tartozó kottáknak gazdagon illusztrált díszkiadását a Petőfi Társaság jelentette meg 1910-ben. Szines, dombornyomású kiadói vászonkötése Gottermayer Nándor Könyvkötő Műintézetében készült, tervezője Basch Árpád. A kötet kifinomult, szecessziós megjelenése éles ellentétben áll a tartalommal, vagyis a magyaros műdalok világával. Az előtáblát halványlila, virágzó bogáncsok sora díszíti - lent egy sor babérággal, a kompozíció körül kettős keretezéssel. Jobbra lent Basch Árpád neve, fent egy sávban a cim, lent a szerző neve olvasható. Az cím arannyal nyomott, domború betűit finom indadisz köti össze, ami egy növényi ornamensben végződik, mintha a virág szára lenne. A lenti sávban szintén szecessziós ornamentika tõlti ki a kisebb betük feletti teret. Gerince hasonlóan díszített, a cím itt vörös mezőben olvasható. Címlapján ismét megjelennek a harmonikus, egymása fonódó betük..

MASZNYIK, ENDRE - PÁL APOSTOL - ÉLETE ÉS LEVELEI I., II.

MASZNYIK, ENDRE

PÁL APOSTOL - ÉLETE ÉS LEVELEI I., II.

Wigand, Pozsony, 1898

náboženská literatúra, staré tlače
630 s., maďarčina

tvrdá väzba, väčší formát
stav: dobrý

12,00 €

*hun*

EVANGELIUM SVATÉHO MATOUŠE

EVANGELIUM SVATÉHO MATOUŠE

Dědictví sv. Prokopa, Praha, 1864
preklad a obšírny výklad František Sušil

knihy v češtine, staré tlače, Biblia, kresťanstvo, náboženská literatúra
352 s., čeština

tvrdá väzba, veľký formát
stav: dobrý

9,90 €

*náb*

Když r. 1860 konán v Praze valný sjezd jednot katolických, rokováno po návrhu K. Al. Vinařického o zřízení spolku, jenž by měl péči o vydávání spisů vědeckých pro duchovenstvo, tak aby kněží českoslovanští v materštině bohoslovecké knihy čísti a z nich prospěch čerpati mohli. R. 1861 byl spolek ten skutečně uveden v život pod názvem D. sv. Prokopa. Jeho nákladem vydána již řada důležitých spisů, zejména výtečného exegety prof. Sušila »Výklady písma sv. Nového Zákona (4 evangelia, skutky apoštolské, listy sv. Pavla, spisy sv. Otců apoštolských a Justina mučenníka). 

 

SVĚTOZOR 1859 / 1860

SVĚTOZOR 1859 / 1860

List pro zábavu a literaturu
(Příloha ke Slovenským Novinám) 
Redaktor D. Lichard, spolupracovník Dr. H. Jireček
Ve Vídni 
Tiskem OO Mechitharitův

2 ročníky, každý po 24 čísel
spolu 384 s., slovenčina

časopis,staré tlače,
stav: dobrý

NEPREDAJNÉ

*kocev**h-6-6*

OTTO SPAMER´S ILLUSTRIERTES KONVERSATIONS-LEXIKON I.

OTTO SPAMER´S ILLUSTRIERTES KONVERSATIONS-LEXIKON I.

Vergleichendes Nachschlagebuch für den täglichen Gebrauch.
Hausschatz für das deutsche Volk und "Orbis pictus" für die studierende Jugend.
Erster Band "A" 

Verlagsbuchhandlung von Otto Spamer, Leipzig und Berlin, 1870

encyklopédie,staré tlače,
1391 s., nemčina

tvrdá väzba, veľký formát
stav: dobrý

PREDANÉ

*kocev**enc*

DER VATERLӒNDISCHE PILGER VON UND FÜR UNGARN UND SIEBENBÜRGEN

DER VATERLӒNDISCHE PILGER VON UND FÜR UNGARN UND SIEBENBÜRGEN

 Der vaterländische Pilger von und für Ungarn und Siebenbürgen. Ein gemeinnűtziger Haus= und Wirthschafts=Kalender auf das Schalt=Jahr 1832, fűr Cameralisten, Advokaten, Güterbesitzer, Wirthschaftsbeamte, Haushofmeister, Administratoren, Hausväter und Hausmütter, Kaufleute, Fabrikanten und Gewerbsleute aller Art; zur vortheilhaften Benützung mancher Gegenstände, als auch zur Unterhaltung und Belehrung des Wissenswerthen aus der Geschichte, Statistik, Geographie, Natur= und Baukunde, wie auch aus allen Zweigen der Haus= und Landwirthschaft. Erster Jahrgang. Mit 2 bildlichen Unsichten nebst den dazu gehörigen Grundrissen tabellarisch gedruckten Durchshiess=Blättern; dann einem zweckmässig eingerichteten Geschäfts- und Wandkalender  auf das Schaltjahr 1832.

Kaschau, gedruckt und im Verlage den Carl Werfer, k. k. priv. akademischem Buchdrucker.

kalendár,staré tlače
164 s., nemčina

tvrdá väzba
stav: bez oboch dosiek väzby

NEPREDAJNÉ

*kocev**h-6-6*

GUARNACCI, MARIO - Origini Italiche, O Siano Memorie Istorico-Etrusche Sopra l'Antichissimo Regno d'Italia, E Sopra I Di Lei Primi Abitatori Nei Secoli Piu Remoti, Tomo Terzo

GUARNACCI, MARIO

Origini Italiche
O Siano Memorie
Istorico-Etrusche
Sopra l'Antichissimo Regno d'Italia, E Sopra I Di Lei Primi
Abitatori Nei Secoli Piu Remoti
di Monsignore
Mario Guarnacci
Nuova Edizione riveduta, dorretta ed accresciuta
dall´ Autore, com un elogio storico del medesimo
Tomo Terzo

In Roma MDCCLXXXVII
Presso Paolo Giunchi, Provisore di Libri
della Biblioteca Vaticana

Con Licenzia de Superiori

staré tlače, dejiny, história,
320 s., taliančina
hmotnosť: 761 g

tvrdá väzba
stav: veľmi dobrý, dobová preväzba

NEPREDAJNÉ

*H-6-6*

CAPITOLO XI.

La giurisprudenza, e le leggi furono prima in Italia , che in Grecia , e che negli altri regni di Europa .

NEI Capitoli precedenti abbiati! veduta la religione in generale venuta primitivamente in Italia colla nostra Japetica colonia. Giano che ne fu il portatore, ovvero Saturno, giacché ambedue hanno gľ istessi simboli esprimenti un sol uomo, che fu Noè, giusta il sentimento di tutti i più classici Autori, Giano istesso porta seco l’epoca incontrastabile del mondo bambino. Si scarti pure ogni favola, questo è cio che cerchiamo; ma non si proscrivano, come si è fatto finora , le dette chiarissime autorità, che oltre all’epoca suddetta ci mostrano il fatto ma' nifesto . Giano riempiè di religione ľ Italia in quei primi tempi, nei quali ogni altro regno ď Europa non aveva anco da questa parte la sua popolazione; e se questi altri regni non avevano uomini, non potevano avere religione. Qui primitivamente si allignò, e si allignò pura, e sincera , come fino i profani Autori ci hanno mostrato col confronto dell' istessa legge Mosaica, ai nostri progenitori non ignota, anzi palese, e frall’antica , e indigena nostra idolatria, con molta uniformità mantenuta • Perchè in somma serbarono sempre gli Etrusci una sufficiente, e fra tutti gl’ idolatri assai scusabile idea ď Iddio , e come un puro spirito, e come onnipotente , e come unico creatore, e come causa delle cause l’adorarono - Crede perciò il Passeri I) eruditamente di ritrovare nelle tavole Eugubine e nella parola VNTEBE , che ivi si legge, il nome di Dio dagli Etrusci chiamato ENTE supremo, quasi solo, e per se stesso esistente, e dice che questa notizia non può l’Italia averla avuta dai Greci. Anzi questa medesima pura fede fu dipoi condotta da noi, e sparsa in Grecia. Platone, e altri ce l’anno mostrata in Dodona , ove fu il primo, e allora unico tempio di Grecia, e ce ľ hanno rammentata per Pelasga positivamente , o Tirrena.

Quei, che nei nostri due secoli antecedenti parlano delle leggi Greche , Meursio in Solone , Seldeno , Grazio, o l’Anonimo nel Tom. XVII. del Tesoro del Grevio , e del Gronovio, e cento altri • Quei dico , che parlano delle leggi Greche, le cominciano sempre da Solone, ma con poca verità, o sodezza. Un grande, ed un ottimo legislatore , quale fu Solone, basta per piantare in Grecia il principio di un’ottima giurisprudenza. Poi si passa agli aurei libri di Platone de legibus, e con questi fonti si vede l’equità, e la giustizia, e ľ amor della patria, il bene dei cittadini dini risplendere da pertutto eminentemente. Vecchi, e illustri fonti son questi, ognun lo vede, ma non sono i primi, e torno a dire, che la giurisprudenza vi era , e vi era in sommo grado , e vi era innanzi a loro in Italia . Antonio Tisio nel detto Tom. XVII. del Tesoro dei Grevio, e del Gronovio ha fatta una collezione di leggi antiche di Grecia, e trovandole simili alle Romane ne ha dedotta la conseguenza : Dunque le Romane vengono dalle Greche. La conseguenza è ingiusta , e non del tutto dall’antecedente discende. Si danno fragli uomini dei visi molto simili, e non pertanto hanno un istesso principio. Molte, anzi infinite leggi di diverse repubbliche sono parimente simili fra di loro, ma non perciò le une dalle altre provengono. Questa provenienza dovrebbe provarsi con qualche traccia istorica . Provengono tutte dall’istesso fonte, che è la giustizia primitiva fondata nella ragione umana, che è un raggio, o un’ infusione della veramente primitiva, cioè provengono dalia giustizia divina; ma sempre bisogna vedere, e stabilire, dove questo primo fonte di giustizia abbia fissate in terra le sue radici. Si legga Platone, ma si legga intieramente, e si veda, che da se stesso ei dice nelle sue lettere e nelle sue opere, che queste leggi, le ha apprese, o consultate in Italia , e nella regia di Dionisio Siracusano fra quei Pittagorici , che in Italia per anco restavano Gorgia Leontino, Timeo Locro, o di Locri in Italia, e all’istesso Re Dionisio s’indirizzò. Si esamini a fondo la gran giurisprudenza di Solone, e benché di lui si narrino i viaggi in Egitto ( in quel suo tempo per altro , in cui l’Egitto era barbaro , come vedrassi ) , contuttociò si troverà che Solone imparò, e si servì della più vecchia giurisprudenza ď Epimenide, per mezzo di cui purgò Atene delle scelleraggini di Cilone ( Cilonio Scelere, come Cicerone , e tanti altri ci dicono ) . E questa dottrina di Epimenide era di Creta , e in Creta aveva una traccia più vecchia, e più imperscrutabile Italica . Il non prendere le cose dai veri principi, e il non ridurle all'unicità di un sol principio, ci conduce sempre in strade diverse, in selve, in laberinti. Si accusano perciò, ma ingiustamente, i vecchi Autori di essere fra di loro contradittori, perchè non s'intendono, perchè non si sanno i principi , con i quali si conciliano tutti quanti.

Poiché ove è nata la religione, ivi ancora è nata la legge. Anzi dove son nati gli uomini primitivamente, ivi parimente essa è nata • Intendo ove sono nati rispetto agli altri di Europa, perchè anco i primi Italici, cioè gli Umbri, e gli Aborigeni, e i Pelasgi, ed i Tirreni dall’Asia , e dalla detta Japetica colonia furono immediatamente prodotti. Perchè la legge è in noi medesimi , e nella nostra ragione, e dove siam nati, o propagati , ivi elta ha parlato, o primitivamente ha intuonata la sua voce immutabile, e divina. Ci ha dettati, e ci detta continuamente i nostri doveri verso Iddio, e quegli verso il nostro prossimo. Nei primi consiste la religione, e nei secondi la legge, che ci regola, e ci mantiene in una giusta società. Talché la religione, e la legge sono nel cuor nostro, e nella nostra

SCHMIDT-WEISSENFELS, EDUARD - CÍSAŘ JOSEF II.

SCHMIDT-WEISSENFELS, EDUARD

CÍSAŘ JOSEF II.
Kniha pro lid českoslovanský dle A. Hellmutha
vzdělná od J. Sl. Haštalského
s 80 vyobrazeními od V. Barvitiusa, B. Laufbergera, P. Maixnera, G. Manesa a K. Svobody

I. L. Kober, Praha, 1862

história, životopisy
336 s., čb il., čeština
hmotnosť: 692 g

tvrdá väzba
stav: väzba uvoľnená

MOMENTÁLNE NEPREDAJNÉ

*H-6-6*

Křižácké tažení papežovo. 

Víme již, že od roku 1775 Pius VI, byl papežem, a jakým způsobem opravy Josefovy uvítal. Vychování a náklonnost učinily příznivcem Jezovitův. Netroufal sice sobě, aby se pokusil o navráceni práv jejich řádu, avšak tím spíše propůjčoval ucha svého jejich vlivu. Arcibiskup Vídeňský, kardinál Migazzi, byl jeho přítel a rádce; mužové stejného smyšlení s Migazzim seděli v radě papežově. Sotva že císařský dekret o zrušení klášterův byl osvědčil, že Josef moc Říma rázně chce podkopati, usnešeno jest v táboře římském, že se násilí tomuto nebude více trpně odporovati, stížnostmi a protesty, alebrž že se zápas taktéž beze všeho ohledu podnikne. I doléhalo se na papeže, aby blesků svých užil, kletbu na kacířského císaře dal a všechny katolíky k zřejmé vzpouře proti němu vyzval.

Avšak Pius VI. byl jiného minění. Povaha jeho příčila se tak rozhodnému prostředku, zápas na smrt a život jej nikterak nevábil. Byltě ješitný a zevnějšek jeho ovšem jej k tomu ponoukal, neboť půvab a ušlechtilé chování jevily se i při vykonávání kněžských jeho povinností. Krása jeho řečí byla pověstná i uměl tak výtečně lidi přemlouvati, že mu dáno příjmí „přemlouvače." Měl-li tudíž nějaké zbraní užiti, toť měla býti taková, s níž tak mistrně zacházeti uměl. Odhodlán, že se císaři na odpor postaví, chtěl to činiti s půvabem a co dvořan, vítězství jeho mělo se uskutečniti diplomacií, vlastními jeho vlohami. Blouznivec, jakým byl, měl za to, že jest to bohulibější a pro slávu tiary slavnější, když zbloudilého císaře mocí náboženství zase uvede v lůno církve, než aby násilně vystupoval proti němu, kterýž mocí svou daleko jej předčí, a jehož tvrdošijná mysl popuzena jsouc v zápasu s Římem až k nejhoršímu by setrvala.

Papež započal tudíž na novo vyjednávati s císařem; i nařídil svému vyslanci ve Vídni, kardinálu Garampimu, aby ještě jednou se vší odhodlaností dvoru vídeňskému domlouval. Dle toho jaké výsledky vyjednávání toto by mělo, chtěl papež v dalším svém počínání se ustanoviti. Na všechen způsob ale měl býti císař přemožen.

Garampi odebral se tudíž ku knížeti, státnímu kancléři, a domluvu svou rázně přednesl. „Zákony církevní,“ pravil, „byli jsou povždy všichni mocnářové rakouští zachovávali, a příklad tento nábožné mysli, spravedlivosti a shody, jejž panovníci rakouští byli dali na jevo, měl za účinek, že žádný z tolika v náboženství katolickém věrně setrvalých princů v rozsáhlé říši německé nikdy se nebyl odvážil, aby vykonáváni moci své rozšiřoval nařízeními o vlastnictví církve, aby obrátil důchody její k jiným věcem, k jakovýmž pobožný úmysl zakladatelův jich nikdy neustanovil, aby zrušil ústavy řeholí, církví slavně zavedených, a tudíž poddané donutil, aby slibů Bohu povinných nedbali a povolání svému živy býti nemohli. Nikdo z nich se k tomu posud neodvážil.“

Kounic při tomto slově vpadl mu do řeči a odvětil úštěpačně: „Když tak nerozvážlivých slov se užívá, jako že jsme se odvážili, vykonávání moci tak daleko rozšiřovati, toť ovšem dává papež příčinu k závěrku, že si císař nepočíná co katolický panovník. Jeho Majestát ale učinil vše, co ohledem řeholí byl nařídil, na základě svých práv a své moci, jakož i za příčinou, že musí učiniti, co mu nejvyšší a zvláštní jeho moc ukládala. Císaři netřeba, aby se za to zodpovídal; i nepřipustí nikdy, aby jakákoliv cizí moc osvojovala si vliv na uzavření, jež bez odporu nejvyšší politické moci „svrchovanosti“ přísluší.“ Garampi na novo dotíral; ale státní kanclíř vpadl mu na novo do řeči, pravě, že se nechce dále pouštěti v rozbíráni o věcech, o kterýchž smýšlení císařovo dostatečně jest známo.

Když odpověd tato do Říma se donesla, strhl se nový povyk i doléhalo se tím více na papeže, aby klatbu vydal. Touž dobou ale oznámil Kounic papežské radě zcela jednoduše, že císař od nynějška