Vitajte v mojom antikvariáte!

Chcete mať prehľad o najnovších prírastkoch? Zadajte svoju e-mailovú adresu do kolónky "Prírastky kníh na e-mail" v ľavom stĺpci a na váš e-mail príde maximálne jedna správa denne.

Alebo sa staňte členom stránky na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/ripakovantikvariat/
Vyberte si to, čo je Vašej duši najbližšie.

Ak sa Vám niečo zapáči, napíšte mi na
riporipo@gmail.com
Postup bude nasledujúci :

a.) uveďte tituly, o ktoré máte záujem
b.) uveďte Vašu adresu, prípadne telefón
c.) skontrolujem dostupnosť kníh a následne vám pošlem pokyny na platbu vopred. Na dobierku, po zlých skúsenostiach, neposielam.
d.) Dáte mi avízo o zrealizovaní platby.
e.) Po obdržaní platby na môj účet vám knihy do troch dní posielam

Jednoduché, však? )

ANTIKVÁRIUM (magyarul)

Ha Magyarországról van, és bármelyik könyv érdekelné, kérjük írjon a riporipo@gmail.com címre. A könyvek küldhetök postán. Ha átutazóban van Kassán, a megrendelt könyveket személyesen is átveheti.

sobota 21. septembra 2019

BONHARDOVÁ, NINA - TANEC RABŮ

BONHARDOVÁ, NINA

TANEC RABŮ

ELK, Praha, 1949
edícia Život (24)
doslov K. J. Beneš
obálka Oldřich Menhat
1. vydanie, 25.000 výtlačkov

beletria, román,
272 s., čeština
hmotnosť: 285 g

tvrdá väzba, malý formát
stav: poškodená väzba

0,10 €

*cesvo*

Ústřední postavou historického románu je Jakub Krčín z Jelčan. Román se odehrává v prostředí šlechty 16. století v prostředí dvora posledních dvou Rožmberků, Viléma a Petra a jejich sestry Evy. Jakub Krčín, hospodářský úředník kláštera v Borovanech, vychovaný páterem Řehořem, se náhodně setká s Evou, která se mu představí jako dcera kancléře Rožmberků, a během jedné noci strávené se do ní zamiluje. Je šťasten, že je povolán do Krumlova, kde doufá, že jako rožmberský purkmistr se s Evou znovu sblíží. Ta si však zvolí za manžela vítězného vojevůdce ve válce s Turky, pana Mikuláše Zrinského. Zklamaný Krčín utrácí za pitky a zábavu s děvčaty, dostává se do dluhů, z nichž se vykoupí slibem sňatku s bohatou starou vdovou Dorotou Slepičkovou. Po návštěvě starého pátera Řehoře na Krumlově se Krčín dokáže znovu vzpamatovat a v práci zapomenout na nešťastnou lásku. V panice způsobené morem a selským povstáním prchá šlechta z Krumlova a purkmistr Krčín trestá povstalce, drží hospodářství nad vodou a plánuje výstavbu rybníkářské soustavy.




Odstoupil a dětským úsměvem se dovolával pochopení zlodějů a taškářů, lámajících skály, že nebylo lze odporovat rozkazu. Krčin přistoupil k panu z Tuchoraze urážlivě blízko:

„Dokud Jeho Milost bude mít ve službách lenochy a povaleče jako jste vy, pane,“ syčel mu do tváře, „dotud bude třeba, aby jiné ruce na ně vydělávaly."

Humpolec překvapen páně Jakubovou prudkostí ustoupil o krok.

Krčin napřáhl velitelsky ruku:

„Tady se pracuje, zmizte, pane Humpolče!“ Ve ztichlé obci diváků přeskakovaly plamínky smíchu. Humpolec zaťal zuby a tasil zbraň. Výraz tváře nasvědčoval, že nehodlá šetřit protivníka o dobré půl hlavy menšího, jenž ho nestoudně vyháněl z rožmberské půdy. Krčin se suše zasmál. Jeho vztek nepovolil. Byl jen ovládán bdělou vůlí, jež byla ve střehu, aby odkryla soupeřovo slabé místo.

Jedním hmatem vytrhl panu Humpolci kord. Čepel se zaleskla v slunci, ohnutá přes koleno zapraskala a oba kusy dopadly velkým obloukem na skalnatý svah, o který zazvonily, a řítily se do propasti. Hlasitý smích vzpamatoval a bodl pana Humpolce.

Jemu, šlechtici a místokomorníku zemskému, směje se banda zločinců, vytažená z brlohů. Zdálo se, že se vrhne na pana Krčína, aby ho uškrtil holýma rukama. Té pohany! Mezi Krčína a Humpolce z Tuchoraze se položil stín pana Stolinského. Sevřel panu Humpolci ruce:

„Krčín si svým činem uškodil víc, než byste ho mohl ztrestat. Bylo by pod vaši čest zabývat se jím. Soud Jeho Milosti zváží jeho vinu a vyvodí důsledky.“

Pan Stolinský měl pravdu! Rudé skvrny na čele a lících páně Humpolcových pobledly. Slova se mluví, avšak pan Krčín pohaněl jeho šlechtickou čest způsobem, jenž nemůže ujít potrestání. Ovládl se a odcházel pevným krokem s prázdnotou pochvy po boku. Stolinský se panu Krčínovi dvorně uklonil:

„Na shledanou před soudem Jeho Milosti pana vladaře.“

V zabarvení hlasu se kryla pohrůžka.

Jakub Krčín hodil po odcházejících nadávkou.

„Pět tisíc kop grošů míšenských!“

Vilém z Rožmberka si škubal řidnoucí vous, pročítaje list Jeho Císařské Milosti. Rožmberská pokladnice vyplatila Zikmundu Robhampovi tisíc dvě stě kop grošů českých za Drslavice a jaký to byl kvetoucí statek! Císař věru vymáhá dary, které bohatá rožmberská panství mohou stěží věnovat bez újmy na základním majetku, zvlášť když tento požadavek nebyl první a nebude jistě ani poslední.

Magnátská vybytí a honosné svatby tří sester, slavnostní příchod a obvěnění přínosů obou knížecích nevěst na rožmberských statcích, nákladné cesty a rozmařilost Petra Voka i náladové choutky panny Evy žalně vyčerpávaly rožmberskou pokladnu.

Kam sáhnout, aby bylo lze vyhovět císařově žádosti? A Rožmberk nesmí zklamat ani odříci. Pan Vilém znal dokonale stav svých panství — na desce stolu si bubnoval smuteční pochod. Zhluboka vzdechl. Nezbývá než prodej zámku a městečka Rabí. Adam Chanovský z Dlouhé Vsi a Baltazar Chrt nabízejí za panství šest tisíc sedm set padesát kop grošů českých. Pan Vilém prodá výstavné a mohutné Rabí, chránící na západě rožmberské dědictví, a do archivu dá za ně uložit další děkovný list Jeho Císařské Milosti, kterým Habsburkové slibují Rožmberkům přízeň, milost a trvalou vděčnost.

Ironicky se zasmál, pohlédl na hodiny a těžce vstal. Byl čas, aby rozsoudil Humpolcovu při s Krčínem. Spory, nevraživost a hádky úřednictva ho znechucovaly. Ovšem, Jakub Krčín urazil pana z Tuchoraze a trestu neujde.

Prošel řezanou světničkou a královskými pokoji, hojně zdobenými cizím mramorem, zlacenými vlysy a
.......................................................................................................................................................

... posledná veta ...

Život se vracel a slunce, velké a dobrotivé, vyhouplo se vysoko a září zaplavilo kraj na jihu...