KUFFNER, JOZEFVĚDA ČI BÁCHORA?
paběrky k otázce slovanského dávnověku
F. Topič, Praha, 1912
história
232 s., čeština
hmotnosť: 212 g
mäkká väzba
stav: dobrý
5,00 € PREDANÉ
*kvaja* in *H-2-7*
VZDĚLANÍ BARBAŘI.
A druhá představa nemožná: stav evropských národů za starověku! Mimo Řecko a Řím vidí Věda ve starověké Evropě jen divočinu, močál, prales, lid ve stavu přírodním. V pustinách mezi lesem a močálem prohánějí se tlupy surových praobyvatelů jako v indiánské povídce. Teprve vítězný Řím vnáší světlo a teplo vzdělanosti do krajin barbarů bližších i vzdálenějších.
— A měly se věci snad jinak?
Měly se dojista především přirozeně. A je-li přirozeno, aby příroda v jakémkoli vývoji provozovala skoky? Vysoká vzdělanost řecká a římská nevystřídala u sousedních národů žádný přírodní stav. Mohla vystřídat leda jinou, starší, snad méně vyspělou, přece však jen vzdě1anonost určitého a značného stupně. Či se dá myslit, aby dnešní evropská kultura nebyla plodem a výsledkem nežli krátkého tisíciletí, které po starověku následovalo?
Co je tisíciletí v životě lidstva!
— A přece mluví zprávy starověké zcela zřetelně! Řekové a Římané nejmenuji své sousedy jinak, než barbary!
Pouhé slovo a jaký zmatek! Slovo mělo za stara jiný význam. Barbar tolik co c i z i n e c.
— A výslovné zprávy pozdější! Kronikáři pátého, šestého, sedmého věku ještě líčí Slovany jako lid nejnižšího stupně. Slované jsou lid zanedbaný, jenž ve své krajině močálovité bídně svůj život tráví v kalu a špíně! . . .
Jaký doklad! Jakoby v samotném d n e š n í m dvacátém věku, a v zemích nejvzdělanějších, mezi národy osvícenými, nebylo tříd, krajů a stavů, které svůj život bídně tráví v kalu a špíně! Jakoby příroda i kultura nebyly plny protiv! Jakoby protiva nebyla samou podstatou života! A všude vedle přepychu a nádhery jakoby neměly sídlo chudoba a nouze, vedle nejvyššího vzdělání nejhorší zanedbanost, vedle moudrosti hloupost!
— Staří autoři líčí jako divochy ty Kelty, Germany, Goty, Vandaly, Daky, Avary, Huny a jiné pronárody, s nimiž jim bylo válčiti. Nejhorších barev k obrazu užívají.
A což my, osvícenci dvacátého věku? Býváme-li jemnocitnější u volbě barev, jakmile běží o to, vylíčit souseda, s nímž jsme se octli ve sporu a válce?
— A kdyby ani přímých zpráv nebylo! Kde jsou jaké doklady, které by dopouštěly domněnku, že v Evropě starověké byla ještě jiná nějaká vzdělanost kromě Řecka a Říma? A dokonce snad i starší vzdělanost!...
Tu by byla jakási vrcholná otázka. Takové vymáhají přesnou odpověď. Jsou-li doklady či nejsou? Věda o starověku Evropy spokojuje se představami docela mlhavými. K otázce vůbec nedospěla. Nechává ji mimo sebe, nestará se o ni.
