CHESTER, GRAHAMZBĚSILOST
(Berserk!)
Perseus, Plzeň, 1994
preklad Radovan Bílek, Jiří Bouda, Šárka Dejdarová, Pavel Vohlídka
obálka František Spurný
1. vydanie
ISBN 80-901706-4-1
literatúra faktu, kriminalistika,
224 s., čeština
hmotnosť: 300 g
tvrdá väzba
stav: veľmi dobrý
0,50 €
*zlaci* darované THCK
Kniha zkoumá mnohé z větších případů masových vrahů z celého světa, a pokouší se odhalit zda je vraždění bez motivu a náhodné.
Typický americký kluk
Po druhé světové válce začaly průmyslově vyspělé státy směřovat k éře nevídaného růstu a hojnosti. Rozmach zaznamenala všechna odvětví - průmysl, obchod i sociální politika. Vzkvétal i vojenský průmysl, protože začala studená válka, a závody ve zbrojení a v dobývání vesmíru začaly nabývat na intenzitě. Spojené státy se jako nejpřednější člen aliance západních demokratických států rychle etablovaly v nové pozici silné a vlivné světové velmoci. Ačkoliv existovala zjevná hrozba ze strany komunismu, Američané jako jeden muž věřili, že cesta, kterou Amerika nastoupila, je spolehlivá a že americký sen se splní každému, komu to myslí nebo dře do úmoru. Ve dvou poválečných dekádách lidé Spojených států - titíž lidé, kteří ve třicátých letech zažili hospodářskou krizi, v druhé světové válce odrazili hrozbu fašismu a jež svou neustálou bdělostí drželi pod kontrolou hrozbu komunismu - zažívali zlatý věk stability a prosperity. A v této báječné době vyrůstal v Lake Worth na Floridě, v klidném městečku, vzdáleném pět mil jižně od Palm Beach, Charles Joseph Whitman.
Whitmanova reputace na veřejnosti
Charlie se narodil 24.června 1941 jako nejstarší ze tří synů Charlese a Margaret Whitmanových. Druhorozený syn dostal jméno Patrick a nejmladší John. Whitmanovi byli lidé plní ctižádosti dostat se do vyšších společenských vrstev - na první pohled přímo vzorová americká rodina - a Charles junior byl vzorovým americkým klukem, za nímž se matky vzpurných mladíků toužebně ohlížely. Podle paní L.J.Holleranové, která bydlela na druhé straně ulice, naproti velkému přízemnímu domku Whitmanových, jenž byl postaven ve stylu ranče, byl Charles „jako dítě rozverný a samá legrace, ale nedělal problémy”. Ostatní sousedé měli o něm stejně vysoké mínění.
V mládí byl Charlie skautem a získal jedenadvacet odznaků - v té době byl jedním z nejmladších skautů, kterým se to podařilo -a později získal skautské vyznamenání „Bůh a vlast”. Byl také ministrantem, z čehož měla radost zejména jeho matka, bigotní vyznavačka římskokatolické víry. Margaret milovala bezmezně všechny tři chlapce, ale obzvláštní slabost měla pro svého prvorozeného. Charlie roznášel noviny, doručoval Palm Beach Post, a když pršelo, matka s ním celou trasu objížděla autem. Charles Whitman senior, úspěšný obchodník s instalatérskou technikou, který se vypracoval vlastní pílí, na což byl náležitě hrdý, své syny také rozmazloval. „Vyrůstal jsem jako sirotek a neměl se tak, jako mí synové. Proto jsem jim dal všechno, co jsem jen mohl - dostali od mě auta ještě jako malé děti a mnoho dalších věcí.” I když otcova štědrost byla doprovázena ještě něčím jiným: „Byl jsem přísný otec... Všichni tři synové byli vedeni v duchu 'ano, pane' a 'ne, pane'. Poslouchali mě.” Poslouchala ho i Margaret. „Skutečně jsem svou ženu mnohokrát uhodil... Musím si to přiznat, když jsem měl špatnou náladu, mlátil jsem ji. Ale má žena byla skvělá a pochopila, že už jiný nebudu.”
Pokud se některé otcovy zvláštní způsoby zdály mladému Charliemu nechutné, měl i jiné, kterým Charlie přišel okamžitě na chuť. Charles senior byl blázen do střelných zbraní, což také sám přiznával. A zbraně tudíž visely skoro ve všech místnostech domu. Charlieho začal cvičit v používání střelných zbraní hned, jakmile byl malý Charlie dost silný, aby je udržel pevně v rukou. Podle svého otce to byl „odjakživa fantastický střelec” a v době, kdy končil studium na Střední škole kardinála Newmana, dokázal trefit veverku do oka.
6.července 1959, dvanáct dnů po svých osmnáctinách, se Whitman nechal naverbovat k námořnictvu. Se svou mohutnou tělesnou schránkou - byl vysoký šest stop a vážil 200 liber - pěkným zevnějškem a upravenými, nakrátko ostřihanými blond vlasy, vypadal jako typický, skvělý americký kluk. Zdálo se, že nic nestojí v cestě jeho velice úspěšné kariéře v námořní pěchotě. Zpočátku si nevedl zrovna špatně. Těšil se pověsti vynikajícího střelce, protože získal 215 bodů z 250 možných a kvalifikoval se na Texaskou univerzitu v Austinu, kde měl absolvovat Vědecký program výcviku námořnictva, jehož úspěšné zakončení se rovnalo akademickému titulu bakaláře a znamenalo udělení důstojnické hodnosti.
