JEURY, MICHELTMAVÝ ODŠTĚPEK
(Le sombre éclat)
Návrat, Brno, 1993
edícia Sci-fi Thriller Fantasy (7)
preklad Ivana Holzbachová
obálka Josef Pospíchal
ISBN 80-7174-132-9
beletria, román, scifi,
176 s., čeština
hmotnosť: 262 g
tvrdá väzba
stav: zachovalá, knižničné pečiatky
0,50 € DAROVANÉ EGJAK
*cesvo*
Pokračování románu Strážci ticha. S nasazením života v boji proti lidem i zvířatům se Juo a Ushaia probíjejí do Ushainy vesnice. Tu však už před jejich příchodem zničili strážci ticha. Boj o přežití jejích obyvatel je bojem nejen proti nepřátelskému okolí, ale i bojem o moc ve vesnici. Množí se podivné úkazy. Jsou předzvěstí návratu Pánů?
Třetí kapitola
Juo nespal.
Uvažoval o zmizení psů. Dvě smečky, které obléhaly vesnici, se vypařily naprosto fantastickým způsobem...
Teď si byl jistý. Harún se mýlil nebo lhal. Psi, které viděl, nebyli skuteční. Byl to zázrak nebo spíš holografická projekce. A ti, kdo ji zařídili, ji nechali zmizet v momentu, kdy jí Juo už už dosáhl. Neměl zdání, jak tento znepokojující fakt zařadit do skládačky, kterou se pokoušel vyřešit.
Také obránci vesnice stojící na hradbách, troskách a zbytcích střech byli - z dálky - svědky tohoto neuvěřitelného kousku. Vzdálenost ovšem oslabila dojem a někteří z nich zmizení psů připisovali Juově zásahu.
Právě v té době se skupina lovců, ke které se připojily Ushaia a Naha, setkala se skutečnými psy. Dívenka s nimi „promluvila v hlavě“ a zahnala je, což lovce ani příliš nepřekvapilo. Nebylo to poprvé. Někteří lidé ze skupiny Odeliny Fangové tvrdili, že viděli Nahu zastavovat smečku a hladit obrovské psy ležící u jejích nohou. Ale nikdo se neodvážil o tom příliš mluvit. Svědci těchto nevysvětlitelných událostí se domnívali, že mlčení o nich je v zájmu samotné nemocné dívky. Teď však bylo komentářů plno, od nejrozumnějších po nejbláznivější.
Juova zkušenost znamenala, že se tu objevil neznámý faktor. Harúnovy hypotézy se náhle zdály oslabené a křehké.
V každém případě, zachránění vesničané zase začínali věřit v budoucnost.
Juo nespal. Tušil blížící se bouři. Příhoda se psy jej ještě více vzdálila od vesnického společenství. Rozhodl se: Odejde.
Ne zítra a ne brzy; někdy. Měsíc, dva, tři, bude pomáhat svým přátelům. Možná s nimi stráví zimu. A pak odejde. Sám... Půjde na západ. Nějak najde své bývalé druhy, Strážce ticha. Vrátí se na základnu. Pro objevení pravdy skýtal Geonord lepší podmínky než buš. Farrad Braddick mu pomůže. Bude... Ne, to nemělo smysl!
Utekl, aby žil na zelených pahorcích Země, a ne proto, aby poznal pravdu, která mu bude pravděpodobně vždy unikat a kterou mu bezpochyby nedokáže říci nikdo. Ani Harún, ani Braddick!
Ale co kdyby! Cosi se zrovna teď stalo. Svědčilo o tom právě objevení a zmizení fantomatických psů. Někdo si s ním hraje nebo jej používá k neznámému cíli. Nikde na Zemi nebude mít klid, dokud nezjistí, kdo to je a proč.
Nebo je to nějaké poselství? Ale jak je rozluštit?
Tak dobře. Nějakou dobu počká. Zůstane v Acharaku ještě měsíc. A jestliže se manipulátor nebo zpravodaj v této době neprojeví, odejde.
Na chvíli se uklidnil.
„Tak ty u nás zůstaneš?“ zašeptal mu kdosi do ucha.
Útlá a štíhlá postava proklouzla k němu na hromadu ohořelých kůží, roztrhaných přikrývek a hadrových pytlů, které mu sloužily jako lůžko. Něžná a chladná dlaň se dotkla jeho obličeje. Jeho nos, hlavu a celé tělo zaplnila vzrušující vůně.
„Ruším tě?“ zašeptala návštěvnice.
„Paulo!“
Juo odpověděl potlačovaným smíchem.
...............................................................................................................................................................
... posledná veta ...
Okamžitě byl probuzený.
