ZPĚVY STARÉ ČÍNY
Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Praha, 1960
edícia Světová četba (236)
prebásnil Bohumil Mathesius, Jaroslav Průšek
úvod Bohumil Mathesius
predslov Jaroslav Průček
2. vydanie (v SNKLHU), 20.000 výtlačkov
literatúra staroveká, poézia,
208 s., čeština
hmotnosť: 164 g
mäkká väzba s prebalom, malý formát
stav: dobrý, prebal ošúchaný
0,50 €
*cesvo*poe
Tři sbírky parafrází Bohumila Mathesia, jež byly shrnuty v tomto svazku, jsou zatím nejobsáhlejší antologií čínské poezie v češtině. Málokterá kniha veršů měla u českých čtenářů takový úspěch jako Zpěvy staré Číny. Také v současné Číně obroda poezie, probuzená úsilím Velkého skoku, dokazuje, že klasické čínské básnictví je mnohem bližší lidu, než se dosud soudilo. V staré lyrice ovšem převládá odevzdaná životní moudrost nad dynamismem lidské vůle a prchavá barva okamžiku nad mohutnějšími proudy činorodé radosti, vyjádřené v tvorbě nové. Ale zdánlivě nevyrovnatelný rozdíl mezi spisovnou řečí klasické poezie a moderní hovorovou čínštinou je překlenut společnými základními citovými polohami básní starých i nejnovějších: konkrétností imaginace, pocitem harmonie mezi životem přírody a životem lidským, prostotou a zpěvností a především lyričností: základní lyričností básnického světa. Tyto rysy stejně jako obdoby formální — paralelizující struktura a útlé, neornamentální strofické útvary — osvědčuji nepochybné příbuzenství staré a nové: příbuzenství velkých básníků a jejich lidu.
VÍTĚZ SE PSEM A ČERNOU KOROUHVÍ
Vítězství! Smím si v černý vlas je vplésti,
ač tvrdá rána chlípí v prsou kdes.
Korouhev černou v křečí ztvrdlé pěsti,
jdu bojištěm. Je večer. Já a pes.
Pes štěkal, kde na nepřítele pad;
je kolem mrtvol jako plev.
— Žer těla jejich, máš-li hlad,
a chlemtej krev!
Psův zrak dí: Bratře, krev a krev!
A skáče, líže moji horkou ránu.
Tak jdeme spolu příštímu vstříc ránu,
já a můj pes a černá korouhev.