GLAZAROVÁ, JARMILACHUDÁ PŘADLENA
Melantrich, Praha, 1947
obálka Vojtěch Tittelbach
5. vydanie, 11.000 výtlačkov
beletria, román,
312 s., čeština
hmotnosť: 428 g
tvrdá väzba
stav: dobrý
0,90 €
*cesvo*
Je to pásmo příběhů, v nichž vystupují různí hrdinové. Líčen je tu život Valacha od dětských radovánek přes jinošství, svatbu, drobné starosti až po smrt a pohřeb. Krása a prostota života se v knize střídá s mnoha nebezpečími, jež číhají na horaly v podobě zhoubných nemocí a rozpoutaných živlů.
Svatba je největší událostí v životě horalů.
Není to nikterak záležitost dvou mladých lidí, kteří se rozhodnou žít spolu. Je to naopak událost, která se týká dvou četně rozvětvených rodin včetně strýců, tet, švagrů a švagrových. Docela snadno může být na slavné svatbě až osmdesát lidí.
V celém tom ruchu a shonu jsou nakonec ženich a nevěsta složkou docela podřadnou. Dívají se na všechny přípravy a chystání z povzdáli, osamoceni za předivem svých snů a tužeb a plánů.
Je věcí starších a zkušenějších, aby myslili a jednali za zamilované. Rozšafní rodiče nedovolí svým dětem slaviti svatbu v měsíci květnu. „Svajba v máji volá máry.“
V nejlepším případě jsou po májové svatbě mezi manžely časté hádky.
Rovněž sňatku uzavřenému o Svatém duchu nelze prorokovat nic dobrého. Stalo-li se, že se snoubenci seznámili při pohřbu, bude jejich manželství zvlášť šťastné. Prší-li v den svatby, je to sice důkazem, že nevěsta „zle pomývala náčiní“, ale je to i znamení, že budou mít manželé všeho dostatek. Slunný svatební den věští spokojenost, vánice hádky. Připadne-li náhodou na den svatebního obřadu i pohřeb, dbají svatebníci velmi pečlivě, aby se sňatek odbýval první.
Když jména snoubenců po druhé spadnou s kazatelny, začíná předehra svatby. Družbové se vydávají na cestu, sezvat veškeré příbuzenstvo, které se má zúčastnit na svatebním veselí. Jeden zve za nevěstu, druhý za ženicha.
V každé farnosti se vyskytuje alespoň jeden proslulý řečník a zpěvák, veselý a vtipný člověk, který všecko zařídí a ve všem se vyzná. Takový bývá žádán za družbu.
Družbovství je ostatně úkol velmi výnosný. Kamkoli přijde se svým posláním, všude dostává spropitné. Výše spropitného je měřítkem společenského hodnocení, a každý si dá rád záležet.
Družbové přijdou před stavení, vystřelí čtyři rány z pistole, zaklepou a vejdou. Ten z nich, který je řečníkem, pronese ceremonielní formuli:
„Pochválen bud Ježíš Kristus. Mnohovážený, ctný, řádný a opatrný pane hospodáři i paní hospodyně. Nemějte mi za zlé, že sem do vašeho příbytku vstúpil. Však sa to nestalo z vůle mé, ale z vůle pana ženicha a z vůle nevěsty, kteří sobě umínili stav svobodný proměniti a do stavu svatého manželství vstúpiti. A protož žádají synáčky za přední mládenečky a vaše cerušky za družičky, a vás za první hosty. Ctný a opatrný pane hospodáři a paní hospodyně, já vás žádám a prosím, abyste sa za ně nestydéli a dá-li Pán Bůh příští soboty dočkati, do jeho příbytku sa dostavili. Z příbytku pana ženicha budem pokračovati ku nevěstě na snídaní a pak do chrámu Páně ku potvrzení tej sedmej svátosti, to jest stavu manželského.
Z chrámu Páně na kratičké pobavení k panu Macečkovi, hostinskému. Tam, komu milo a libo, může sobě vína, piva a kořalečky popiti a při tom si vesele zazpívati a zatancovati.“
Od této chvíle propukne chystání. Gazděny střádají vejce, stlukou máslo a lisují tvaroh. Přikrmí kuřata, s půdy snesou suché hrušky. Ze všech pozvaných rodin
..................................................................................................................................................................
... posledná veta ...
Ta píseň kraje, chudé přadleny, skloněné skromně nad bystřin kolovrátkem hrčivým.
