RYSKA, JANANIČKA Z I. A
Státní nakladatelství dětské knihy, Praha, 1962
edícia Jiskřičky (7)
ilustrácie Václav Šprungl
20.000 výtlačkov
13-071-62
beletria, knihy pre deti,
176 s., čeština
hmotnosť: 355 g
tvrdá väzba
stav: dobrý
2,50 €
*cesvo* in *H-2-9*
Jak Anička s Oldou putovali ulicemi, co Olda vyprávěl a co bylo pod stromečkem
Na Štědrý den bylo doma všecko takové teplé a milé a voňavé. Jen venku foukal ledový vítr a honil dešť se sněhem po rozblácených ulicích.
„Kdepak bílé vánoce — ty v Praze nebyly, ani ne-pamatuju!“ říkala maminka a připravovala k smažení ryby.
Jestlipak dostanu to akvárium, litovala v duchu Anička, že se s tatínkem nedomluvila.
Odpoledne přišel Pavel Šlechtu. Čejkovi měli na pavlači připravený smrček. Maminka vyndala ze skříně vánoční ozdoby a Anička s Pavlem strojili stromek.
Škoda že nebude doma tatínek. Má letos službu. Teď asi zrovna vyjíždí z České Třebové. Přijde v noci. Anička, maminka i Ondřej budou už spát.
Ale chlapeček je dneska od rána neklidný. Nechutná mu jíst, probouzí se a vrní.
„Není ve své kůži,“ chodí se na něj každou chvíli dívat maminka a pokaždé mu sahá starostlivě na čelo. K večeru se došla poradit k paní správcové.
Zavolali doktora.
Aničku přepadl strach.
Všecko ji přestalo těšit, sedla si na stoličku a s úzkostí cekala, co bude pan doktor říkat.
Dlouho Ondřeje prohlížel, díval se mu do krku, poslouchal naslouchátkem, jak mu tluče srdce a jak dýchá. A potom předepsal lék.
„Zatím to není vážné, ale zítra přijdu zase — musíme být opatrní,“ řekl a šel si umýt do koupelny ruce.
Maminka držela v ruce recept a rozmýšlela, co dřív: v troubě má závin, na plotně se smaží ryba.
„Já do lékárny dojdu,“ nabídla se Anička a Pavel hned slíbil, že se doma dovolí a půjde s ní.
Anička byla ráda. Oknem se dívala do světnice tma.
Ale paní Šlechtová chlapce s Aničkou nepustila.
„Budeme večeřet — musíš být s námi u stolu,“ rozhodla. A Pavel se neodvážil něco namítat.
„Mám se vrátit?“ uvažovala Anička, když osaměla za dveřmi. Vzpomněla si na Ondřeje a na maminku, která už je jistě zase u plotny — a vydala se na cestu sama.
Však to není tak daleko! Kolem Stříbrných, potom
.................................................................................................................................................................
... posledná veta ...
Škola je veliká, tam se vejde dětí!
