NERUDA, JANDROBNÉ KLEPY III.
Státní nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1962
edícia Knihovna klasiků, Spisy Jana Nerudy (28)
1. vydanie, 3.500 výtlačkov
01-046-62
próza krátka,
432 s., čeština
hmotnosť: 573 g
tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý, prebal ošúchaný
1,00 €
*cesvo* in *H-2-9*
Do svazku seskupené fejetony z let 1875–1876 zaujmou dnešní čtenáře stejně jako kdysi Nerudovy současníky. Povědí mnoho zajímavého jak o každodenním životě Prahy, tak o významných domácích i světových událostech politických, společenských, kulturních, jichž je Neruda neúnavným glosátorem.
Myslím, když má být zima, tedy ať je! A když teď vycházím na ulici a místo veselého sněhu vidím smutné bláto a místo lesklými křišťálky naplněného vzduchu něco tak jako roztažený šedivý pytel, podívám se s pohrdáním vzhůru a pravím k slunci: „Víš, že Litvíni říkají sluníčku ,boží bulík' ? Dobře mají!" — Je to skandál! To staré, velké slunce visí zcela dole, hned někde nad komínem, svítí jako zapálený náprstek líhu a rozšiřuje jako tento jen mrtvé, žluté světlo. Svět místo aby byl pěkně jako zvon zmrzlý, je měkký, zvadlý. Krátký den vypadá jen jako hromádka popele po dlouhé noci. Lidé chodí do Šárek na procházku a nosí si odtamtud vykvětlé fialky. A to je prosinec! Cítíme se všichni mdlí a rozvaření, Jean Paul má pravdu, tvrdí-li, že „teplé dny prosincové budí v lidech jen pocit tesknoty a žalu".
Co je člověku nejkrásnější touha po pokroku, po tužení se atd. platna, když nebe nepomáhá! Chvalně činný český klub bruslařský má už své „kluziště" oznámeno v novinách — „lístek dámský pro zimní dobu 4 zl" — „pro činné členy celoroční 10 zl" — a hodlá se klouzat za dne i za noci, při hudbě i bez ní — nu tak, ať hodlá! Za sklem kněhkupeckým bývá celá literatura „skluzká", totiž samé návody ku sklouzání se na bruslích, — ať bývá! Činní agitátoři chodí od rodiny k rodině, kážou ohnivě: „Dolů se starými předsudky, na nohy s novými bruslemi!“, citují bruslařské ódy Klopstokkovy a Herderovy, vypravují, ty a ty slečny, které vloni s těmi a s těmi pány se sklouzaly, že jsou skutečně za ně už provdány, — co je to platno, nejohnivější touha slečnina po bruslích a po muži tone v neuprosném blátě teplého prosince! Ostatně se přiznám, že jsem netušil, umění bruslařské že přemůže tak rychle pražské naše předsudky a dámy naše že se mu oddají s takou ochotou. Arci, sluší jim to. Ty vlnové čáry, ty zatáčející se kruhy jsou jako zvláště pro ta háďata vymyšleny! A také mužským to sluší. S ocelovými křídelky na nohou vypadá každý z nich jako bůh Merkur — jenže bůh Merkur přišel už o všechen kredit. Pamatujete se ještě na beduíny v Myersově cirku ? Na jejich kotrmelce, při nichž bylo nejzajímavější to, že je metali tak rychle za sebou ? Nenapadají vám, když pozorujete letošní kotrmelce našich burzovníků ? Zázračná rychlost, jeden se přemetl po druhém, náhle, hbitě, jako by byli k tomu naučeni, — jen na nohy šlo to zas trochu tíž. Já se jim neposmívám, nebylo by to hezké ode mne. Pánbůh ze mne učinil ovšem českého spisovatele, tedy jakýsi druh peněžního aristokrata, — ale sluší jen pánubohu poděkovati se za tak obzvláštní jeho milost a střežit se vší pýchy. — Povídá se, že prý o Štědrý večer budou tentokráte místo zlatého prasátka ukazovat burzovníka, který letos nebyl na kápnutí, — že prý ho prozatím ještě nenašli. Štědrý večer — vánoční stromek — už ani ty nynější děti nejsou dost hodny, aby si ho zasloužily! Teprv tyto dny byl inzert, kde rodiče oznamovali, kdyže budou zádušní mše za jejich zemřelé tříleté dítě. Tři leta teprv, a už tolik hříchů, že se mu musí do nebe teprv pomáhat! — Ostatně — letošní vánoce! Nebudou na strůmku místo zelených — krvavě červené lístky ? Že bude válka, ukrutná válka, furie války že jako na velocipédu přejede celou Evropou, o tom nás ubezpečují časopisy denně s nej laskavější ochotou. Válka je nám šťastným Evropanům věcí už tak hloupě všední, že když nějaká zas „hrozí“, my se jí jen smějem a děláme na ni vtipy. Orientální otázka stane prý se „veselou hostinou“, upravenou na počest sympatického sultána, říkají. Rusové prý zašlou ochotně kaviár, a aby bezpečně došel, půjde prý s každým soudkem hned celý armádní sbor. A Anglie prý pošle sto kusů vybraných ústřic, každou jednotlivě na dobře obrněné lodi. Diplomaté věc ještě rozvlíkají, prý je přec ještě naděje, že vojna nebude. Snad čekají na ještě horší počasí, až bude taková zima, psota a slota, že by měkký člověk ani „sultána“ z domu nevyhnal.
...................................................................................................................................................................
... posledná veta ...
Zdá se být kletbou duchaplných lidí, že nemluvívají jasně!
