JOHN, JAROMÍRNARODIL SE
román zrození a růstu, který se čte nahlas
Melantrich, Praha, 1948
ilustrácie a obálka Josef Hašek
5. vydanie, 4.000 výtlačkov
beletria, román,
112 s., čeština
hmotnosť: 414 g
tvrdá väzba, väčší formát
stav: dosky ošúchané, mierne uvoľnená väzba
0,90 €
*cesvo*
Tu umlkaly nástroje jeden po druhém.
Trumpety vřeskly a ztichly, flétny si naposled nesměle píply, a klarinetistům klesly ruce. Rozdováděné basy udýchány se zastavily, a vypjavše husí krky, malými hlavičkami sem tam otáčely, udiveně se po sále rozhlížejíce . . .
Mistr Ondříček pozdvihl housle.
Rozehnal se smyčcem a vyloudil ze svého nástroje krásný dlouhý tón, který přecházel ve všelijaké obraty, trylky a kudrlinky - inu, hrál - hrál - až duše plesala.
Poslouchali jsme se zatajeným dechem.
V přeplněném sále bylo takové ticho, že bylo slyšeti v našem sedadle krouhám červotoče.
Překrásná píseň se linula z mistrových houslí. Její vysoké tóny se podobaly jarnímu skřivánčímu zpěvu. Tu jako by dojemně plakaly - tu zase píseň všelijakými jinými tóny ozdobně, věnečkem, proplétaly a zavinovaly. Stoupaly, klesaly, melodiemi se vroucně modlily a hned potom cosi smutného celému světu žalovaly. Náhle počaly zvuky v skočném rytmu křepčit, všelijak se kroutit, honosit. . .
Nástroje hudebníků - jako by nemohly odolat - jeden po druhém se k reji Ondříčkových housliček přidávaly. První byl sbor zpěvných houslí, které se vyšvihly svými hlasy vysoko - až k vévodící písni mistrově - kterou v lahodných kvintách chvíli doprovázely. Pak se zdálo, že se pokoušejí závoditi s ní, překonati ji, a když se jim nedařilo, vadily se s ní, škádlily ji krátkými posměšnými trhy . . . Basy, nabravše do svých útrob dechu, ulevovaly si roztřeseným, bručlavým chrochtáním. Klarinety křikly jako stádo vyplašených špačků. Flétny zavířily svým futudliem, jako by se žertovně točily do kolečka, a když se unavily, odevzdaly doprovod trubkám, které se odvážně rozběhly za mistrovými perlícími se zvuky.
Tu se spojily všechny nástroje v neobyčejně lahodný souzvuk, jako by se uklidnily a vzdaly všeho soupeření se sladkou písní mistra, který vytrvale vedl vysoký, milostný její hlas.
Pomalu nyní táhl umělec smyčcem přes struny houslí. . .
.................................................................................................................................................................
... posledná veta ...
A víc si nemohou přáti žádní rodiče.
