HAŠEK, JAROSLAVOSUDY DOBRÉHO VOJÁKA ŠVEJKA I.
Československý spisovatel, Praha, 1966
ilustrácie Josef Lada
obálka Zdenek Seydl
2. vydanie (v ČS), 40.000 výtlačkov
beletria, román, humor,
220 s., čeština
hmotnosť: 305 g
tvrdá väzba
stav: zachovalý, bez prebalu, ušpinené dosky
0,60 € DAROVANÉ EGJAK
*cesvo*
S obrázky Josefa Lady. Chcete-li se neslýchaně smát, čtěte Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války o Jaroslava Haška... Považuji je přímo za geniální. Hašek nám osvětlil světovou válku ze zcela nového hlediska... Osudy dobrého vojáka Švejka jsou totiž válečným románem.Přečetl jsem několik válečných románů a sám jsem konečně i jeden napsal.Ale z žadného nevysvítá celá ta ničemnost, blbost a surovost světové války tak zřejmě jako z knihy Haškovy...
12 / Náboženská debata
Stávalo se, že Švejk po celé dny nevidel pěstitele vojenských duší. Polní kurát rozděloval své povinnosti s hýřením a přicházíval velice zřídka domů, umazaný, nemytý, jako kocour, když se mrňouká a dělá své výlety po střechách.
Při návratu, mohl-li se vyjadřovat, hovoříval ještě se Švejkem, než usnul, o vznešených cílech, o zápale, o radosti z myšlení.
Někdy také se pokoušel mluvit ve verších, citovat Heina.
Švejk sloužil s polním kurátem ještě jednu polní mši u zákopníků, kam byl omylem pozván ještě jeden polní kurát, bývalý katecheta, neobyčejně nábožný člověk, dívající se na svého kolegu velice udiveně, když ten mu nabízel ze Švejkovy polní láhve, kterou ten vždy nosil na takové náboženské úkony s sebou, doušek koňaku.
„Je to dobrá známka,“ řekl polní kurát Otto Katz, „napijte se a jděte domů. Já už to sám vyřídím, poněvadž potřebuji být pod šírým nebem, mě dnes nějak bolí hlava.“
Nábožný polní kurát odešel vrtě hlavou a Katz zhostil se jako vždy velmi skvěle své úlohy.
V krev Páně se tenkrát proměňoval vinný střik a kázání bylo delší, přičemž každé třetí slovo bylo: a tak dále a zajisté.
„Vy dnes, vojáci, budete odjíždět na frontu a tak dále. Vy obracejte se nyní k bohu a tak dále, zajisté. Nevíte, co se s vámi stane, a tak dále a zajisté.“
A dál hřmělo od oltáře: „A tak dále a zajisté“, střídajíc se s bohem a všemi svatými.
V zápalu a v řečnickém rozmachu vydával polní kurát i prince Evžena Savojského za světce, který je bude chránit, až budou dělat mosty přes řeky.
Nicméně skončila polní mše beze všeho pohoršení, příjemně a zábavně. Zákopníci se bavili velice dobře.
Na zpáteční cestě nechtěli je pustit se skládacím polním oltářem do elektriky.
„Že tě praštím tím svatým přes hlavu,“ poznamenal Švejk k průvodčímu.
Když se konečně dostali domů, zjistili, že ztratili někde po cestě tabernakulum.
„To nevadí,“ řekl Švejk, „první křesťani sloužili mši svatou i bez tabernakula. Kdybychom to někde voznámili, tak by chtěl ten poctivej nálezce na nás vodměnu. Kdyby to byly peníze, tak by se snad nenašel žádnej poctivej nálezce, ačkoliv jsou ještě takoví lidi. U nás v Budějovicích u regimentu byl jeden voják, takový dobrý hovado, ten našel jednou šest set korun na ulici a odevzdal je na policii a v novinách se o něm psalo jako o poctivým nálezci a měl z toho vostudu. Žádnej s ním nechtěl mluvit, každej mu říkal: ,Ty jeden pitomče, co jsi to vyved za hloupost. Vždyť tě to musí do smrti mrzet, jestli máš jen trochu cti v těle.´ Měl holku a ta s ním přestala mluvit. Když přijel domů na dovolenou, tak ho o muzice kvůli tomu kamarádi vyhodili z hospody. Počal chřadnout, brát si to do hlavy a nakonec se dal přeject vlakem. Jednou zas u nás v ulici našel jeden krejčí zlatý prsten. Lidi ho varovali, aby ho nevracel na policii, ale on si nedal říct. Přijali ho neobyčejně vlídně, že prý už je tam hlá-
..............................................................................................................................................................
... posledná veta ...
"Poslušně hlásím, pane obrlatnant, že mám náramnou radost," odpověděl dobrý voják Švejk, "to bude něco nádhernýho, když voba padneme spolu za císaře pána a jeho rodinu..."
