EISNER, PAVELCHRÁM I TVRZ
Kniha o češtině
Lidové noviny, Praha, 1992
fotoreprint vydania z roku 1946
ISBN 80-7106-066-6
jazykoveda,
670 s., čeština
hmotnosť: 904 g
tvrdá väzba
stav: dobrý, knižničné pečiatky
2,50 €
*bib14* in *H-kris*
"Kniha o češtině" vznikla z přemýšlení o jazyce, z přemýšlení ne zrovna soustavného, ale soustředěného. Nemůže a nechce nahradit poučení, jaké o jazyce může dát jen věda. K té má autor opravdovou úctu, a má ji do té míry, že češtinář na zapadlém venkově, který napíše kloudné pojednání o nějakém speciálním jazykozpytném předmětu, je v jeho očích víc než autor průměrného románu, i kdyby mu deset porot udělilo po státní ceně. Autor "Knihy o češtině" se neplete vědě do jejich věcí. Nechce nahradit ani jedinou z krásných knih, kterou nám dala a ještě dá nová a také již radostná věda o jazyce, věda, z níž se stala chlouba veškerého badatelského usilování v národě. Autor "Knihy o češtině" chce práci vědy jen doplnit.
Fotr a frajle, handlíř a rajzák
Uvádím v kapitole Hosté, jak čeština naložila s některými jazykovými vetřelci, především s cizomluvy přišlými z němčiny. Některé vyhostila do mluvy společenských spodin, kde ještě budou nějaký čásek živořit; i tam už vadnou a chřadnou, jiná vůčihledě zkomírají - na př. ausgus dobíjený výlevkou, konk vyřízený chodbou. - Jiné takové vetřelce spisovná čeština trpí v reservacích slov, jež označují bytosti nekalé: machr, lump, gauner, šuft. Řekla si patrně: když už jste tady, buďte si, alespoň si nemusím vymýšlet českého hochštaplera; dareby a podvodníky sice už mám, ale copia verborum zde neuškodí. - A třetí skupinu distancovala a diferencovala, dala jim úplně nový odstín, vytvořila z nich pojmová pejorativa. O čemž sluší povědět několik slov.
Slova, jako der Rauber, Räuber, der Morder, morden, der Vater, das Fräulein, der (Geschäfts) reisende, der Händler vnikla do češtiny se svým původním významem lupič, vrah, vražditi, otec, slečna, cestující, obchodník. Byla to původně prostá konstatující označení pro lupiče, vraha atd. Když se tato slova pokračující jazykovou očistou stala křiklavými jazykovými kazy, nevyvrhla je čeština ze svého lůna, nýbrž naložila s nimi daleko důvtipněji: popadla stříkačku s chemickým barvivem a dala jim injekci jednou směšnosti, jindy opovržlivosti. Ze slov neutrálních se stala pejorativa, úplně nová slova s významem, o němž se jim v jejich vlasti ani nesnilo a podnes nesní.
I neznamená fotr otce, nýbrž směšného tatíka, senilního hňupa. Frajle není slečna, je to hloupá fiflena a křehotinka se stavovskou pejchou a s odpudivou osobivostí. Raubíř není lupič, je to daleko spíš vůdce silničních pobertů Pafnúc Těpic, bytost spíš k popukání než pro p. státního zástupce. Obdobně mordýř a mordovat. A handlíř není obchodník, nýbrž je to výhradně jen obchodník pokoutní, nekalý, důkladně neprotokolovaný. Obchodní cestující může být sympatický i méně sympatický, o tom sousloví obchodní cestující nic neříká, označujíc jen příslušníka stavu, jehož lidé se těžce probíjejí životem, nabízejíce zboží jiných lidí jiným lidem; a kde jazyk nevyznačuje nějaký záporný rys předem, kde dává označení citově neutrální, předpokládá v případě jako je ten zde lidskou slušnost, spořádanost, sympatičnost. Slovo rajzák však není neutrální, je v něm opovržení, páchnou z toho slova splašky a pomyje života, mastnaté hrací karty, špinavé anekdoty, přiboudlina sprostoty „rajzácké“; a myslím, že to je slovo žalovatelné, alespoň tehdy, když padne z úst člověka vzdělaného. S hlediska vzdělaneckého usu vycházejí vůbec všechna pojmová vymezení, jak se zde o ně pokouším; je však významné, že tato rozrůznění vnikají víc a víc také do mluvy lidové.
Německé slovo das Geschäft je prosto každé příchuti, je neutrální; nějaký mravní zápor do něho mohu vložit jen aktualisací ve zcela určitém kontextu. České slovo kšeft však může být výraz neutrální jen v ústech chudáka obchodníčka, který se při svém plahočení nikdy nedostal k slušné češtině. Pro všechny jen trochu vzdělanější Čechy je kšeft čpavé pejorativum, slovo s mravním odsudkem, s potupným cejchem na čele. Tím víc pak kšeftař. Nejinak hauzír, srovnáme-li jej s podomním obchodníkem, člověka jen trochu školami prošlého, který mluví o svých kšeftech, budeme bez váhání mít za člověka ne-li zchátralého, tedy povážlivě chátrajícího.
Když k nám se vznikající industrialisací přišlo slovo fabrikant, bylo po nějakou dobu stejně neutrální jako ve své vlasti, znamenalo prostě továrníka (místy po nějakou dobu znamenalo i továrního dělníka). Pozdější soutěž se slovem továrník to slovo diferencovala, a to tak, že mu vtiskla cejch. Továrník může být slušný i méně slušný, slovo samo označuje jen jeho výdělečnou činnost a stavovskou příslušnost; fabrikant je skoro již kvalifikovaná nadávka, čpí z toho slova manchestrismus, vykořisťovatelství, nízká povaha, podlé praktiky hospodářské a jiné.
Strážník je prostě orgán veřejné bezpečnosti, a nic víc. Policajt je bud humorný aspekt strážníka, anebo je v tom slově spolupředstava tupého pochopa, biřické nízkosti, představa „poldovství“.
Obdobně reagujeme na dvojici četník: žandár. Také věcná představa slov nevěstinec a bordel je úplně shodná; ale mezi oběma slovy je přec jen rozdíl, slovo bordel je silnější o složku hnusu z mravní špíny a zvrhlosti.
