RYBAKOV, ANATOLIJZÁHADA JAPONSKÉ SPONY
(Priklučenija Kroša - Kanikuly Kroša)
Lidové nakladatelství, Praha, 1970
edícia "M" knihy (9)
preklad Josef Sedlák
ilustrácie Miroslav Klomínek
obálka Miroslav Klomínek, Leo Novotný
1. vydanie, 25.000 výtlačkov
beletria, detektívky,
144 s., čeština
hmotnosť: 256 g
tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý
0,20 € darované THCK
*zlaci*
Sběratelská vášeň, peněžní machinace, lest a podvod, opar orientálního tajemství kolem japonských uměleckých miniatur — to jsou základní obsahové prvky, kolem kterých se rozvíjí napínavý, napůl detektivní příběh školáka Bobka. Bobek musí prokázat mnoho důvtipu, aby odhalil všechna tajemství kolem záhadného sběratele starožitností, i pevného charakteru, aby pomohl kamarádovi osvětlit tragický osud jeho otce a najít citlivý vztah k otčímovi. Kdo si vzpomíná na knižní i rozhlasovou podobu autorovy „Zamotané historie“, najde v tomto dějově zcela volně navazujícím svazku znovu svého oblíbeného hrdinu Bobka a prožije s ním novou dávku napětí, morálních konfliktů, ale i mladé klukovské psiny.
V první chvíli jsem měl tisíc dvě stě chutí jít k Véenovi a necuke s bambusem mu vrátit. Ale kdybych mu ji vrátil, odřízl bych si cestu ke Krasnuchinovi, jedinému člověku, který mi může objasnit celou tu záhadnou historii.
Proč Kosťa při zmínce o Mavrodakim tak zbledl? A proč mi zakázal to jméno vyslovovat? Odkud má figurku chlapce s knihou — nejlepší necuke z Mavrodakiho sbírky? Proč to před Véenem tají?
To si musím promyslet. Zítra uvidím. Stejně už bude večer a musím ještě pozvat Zoju do kina.
Zašel jsem do „Úderníka“ a koupil lístky. Lístky mají vždycky na děvčata magický účinek, už jsem si toho kolikrát všiml. Když člověk nemá lístky — nikdy se předem neví, jestli se vůbec seženou, na které představení, na jaký film a do které řady — všechno je pak takové neurčité, pochybné a problematické. Ale když máš lístky v ruce, to je jiná, všechno je pak jasné, určité a jisté.
A opravdu, když Zoja lístky uviděla, řekla:
„Čekej na mne u východu.“
„Jsou na půl osmou,“ připomněl jsem jí.
„Času dost.“
Procházel jsem se před obchodem a neklidně jsem se rozhlížel kolem. Každou chvilku se někde za rohem mohl vyvrbit Smakov nebo ten dlouhán, co o něm říkala, že je to její bratr.
Potom se začaly prodavačky jedna za druhou trousit z obchodu a nakonec se objevila Zoja. Měl jsem na svých hodinkách čtvrt na osm a tři minuty. Kdybychom běželi na metro a potom od metra rovnou ke kinu, určitě přijdeme pozdě. Naštěstí zastavil u obchodu taxík. Skočili jsme do něho. Vběhli jsme do sálu, právě když zhasli světlo.
Dávali film o služebním psovi. O tom, jak se učí chytat zločince. Proti tomu nemám žádné námitky, jenže pes se dá poštvat i na slušného člověka. Všechno záleží na psovodovi, když psovi poručí, aby vám prokousl hrdlo, pes to taky bez dlouhých cavyků udělá. Vlastně je to nebezpečné zvíře. Čechovovská Kaštanka, Mumu nebo Bílý tesák, to je něco jiného. To byli opravdoví kamarádi člověka.
A taky se mi nelíbily banální situace, jako když v přítomnosti představeného je pes celý nervózní a jiné podobné analogie mezi psem a člověkem. Jako by se z psího života mohlo brát poučení pro lidi.
Ale Zoja byla celá vedle, smála se a mé argumenty vůbec nechápala.
„Prosím tě! Takový hezký pejsek! Že si pořád vymýšlíš!“
Ale to bylo až po představení. V kině jsem myslel jen na to, jak bych vzal Zoju za ruku. Zoja se ustavičně dívala na plátno, viděl jsem její něžný profil a prstýnky na čele. Báječné děvče! Cítil jsem její rameno blízko vedle svého, ale vzít ji za ruku jsem se neodvážil. Kdyby byla měla dlaň položenou na opěradle, dokázal bych to jako nic. Jenže tam zrovna ležel její loket.
Ale vtom naštěstí běžel právě na plátně hrozně dramatický okamžik, jak zločinec střílí po psovi. ,Vždyť ho zabije!´ zašeptala Zoja ustrašeně a sama mě chytila za ruku. To se ví, že jsem ji pak už nepustil až do konce. Však to taky byla jediná kloudná epizoda v celém filmu, jenže jako naschvál až těsně před koncem.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
... posledná veta ...
Na shledanou!
