HILAR, KAREL HUGODIVADELNÍ PROMENÁDY
Zápisník dojmův a idejí
1906 - 1914
Fr. Borový, Praha, 1915
publicistika, divadlo, kultúra,
132 s., čeština
hmotnosť: 255 g
mäkká väzba
stav: dobrý, zosušené lepenie väzby
2,80 €
*kvaja*ume*
OSKAROVY KOMOEDIE
ESSAI O SPOLEČENSKÝCH HRÁCH WILDEOVÝCH
Vějíř lady Windermereové, hraný poprvé v »St. James's-Theatre« dne 20. února 1892, založil společenskou slávu Wildeovu, zmenil poměry jeho peněz, získal mu v širším smyslu londýnské obecenstvo. Dal mu první divadelní úspěch. Horečkou večera opilý autor vystoupí na konci predstavení před oponu, pokyne rukou, osloví hlediště: »Těší mne, že se obecenstvo bavilo. Totéž mohl bych říci o sobě«, drže v ústech zapálenou cigarettu, s níž v rozechvění vyšel ze zákulisí... To tehdy ještě nebyl zcela on: vladař masky, rozmarný hráč a opovrhovatel obecenstvem, bez něhož nedovedl existovati,
A pak následovaly ostatní úspěchy: Bezvýznamná žena, Ideální manžel, Triviální komoedie pro seriosní lidi. Dobyl Londýna. Dobyl Paříže. Byl bohat. Byl králem. V literární společnosti mluvil s ironií o těchto pracích, o nichž se mluvilo jako o pouhých kratochvílích »nesrovnatelného Oskara«. Byly roztomilé a velmi chytré, myslilo se v informovaných kruzích literatury; ale necenily se. André Gide, jeden z pařížských jeho přátel, vyznává, že »Wilde sám projevoval často roztomilé pohrdání ke svým komoediím, jímž jsem se dal strhnouti. Přiznávám, že jsem dlouho věřil, že jest mi viděti v Ideálním manželu nebo v Bezvýznamné ženě toliko dramatické kratochvíle, of no importance, nic více.«
Anglické kritice byly na komoediích příliš nápadny francouzské vlivy již odbytých »Odett«, »Francillonů«, vlivy od Scriba přes Musetta k Dumasovi a nonchalantní pósa autorova, než aby se jimi zabývala vážněji a jinak, než jako saisonními attrakcemi. Ale převalilo se sotva dvacetiletí, autor zmizel, improvisované, spěšné a koketní dílo zůstalo, zvláštní věc! zůstalo a z mlhy zvířeného prachu, který se zatím usadil, vystupuje o zcela odlišných vlastnostech, vystupuje přes všechnu módnost a časovost jako mnohovýznamné a initiativní, jako dílo z nejtypičtějších a nejsvéráznějších své doby. Nemluvím o Vějíři, Ženě, nebo Manželu. Toť jsou duchaplné kitche, jež budou brzy zapomenuty. Ale ze hry jako Triviální komoedie pro seriosní lidi, která nebyla druhdy než »ohromně chytrou fraškou pro odpoledne« a o níž po premiere kritik »Truthu« napsal na příklad, »že nemá ani v nejmenším úmyslu zabývati se vážně páně Oskarovým kusem ze St. James's-Theatru, jako ani v nejmenším mu nenapadá po diner zdůvodňovati vnitřní obsah nadívané omeletty«, stala se klassická hra moderního veseloherního repertoiru, vzácný a příkladný výraz satyrického ducha na moderním jevišti, moderní komické arcidílo, po jehož bok může se řaditi jen několik málo prací moderní veseloherní invence.
Co je tedy originalitou těchto veselých her, tak příkladně nepůvodních, kde elegance dialogu Musettova pojí se ke scribovské lehkosti invence scény a motivace, k divadelnosti a napínavosti her Dumasových, k ideové
