PROKŮPEK, VÁCLAVZAKRYTO SLZAMI
Román psaný v letech 1933 - 36
Novina, Praha, 1937
edícia Hlasy země (10)
obálka František Podešva
beletria, román, dedikácia autora, podpis autora
192 s., čeština
hmotnosť: 302 g
tvrdá väzba s prebalom
stav: výborný, dedikácia a podpis autora s vročením
NEPREDAJNÉ
*kvaja* in *H-6-5*
Nový román Václava Prokůpka nemění příliš dosavadní profil tohoto epika drobných lidí, typických osudů venkovského člověka, jeho prírody i zvířat, ale přece přináší některé nové stránky motivické a výrazové. Tento nový román je románem dvojí lásky: lásky k zemi a lásky k ženě. Bolestný svár oněch lásek naplňuje celé dílo, láska k ženě vítězí až do nadlidské obětovnosti. Mladý rolník Zeman obětuje všecky úspory pro zdraví své mladé ženy Marie, obětuje i kusy polí, jež těžce získal jeho otec, žijící ještě s ním na výměnku, obětuje vše se zatvrzelou urputností, chtěje tak zvítězit svou vůlí, vyrvat ženu, jež je mu kusem, ne-li smyslem života, blížící se smrti. Usiluje o to i tehdy, když všecko kolem je přesvědčeno o naprosté marnosti těchto obětí. A do tohoto jemného románového přediva milostné písně o hrdinské obětovnosti je vsazen kus poesie přírody, lásky k práci, lásky ke koním, té typické Prokůpkovy lásky. Vystupuje tu celá venkovská příroda a skutečnost, hlavně bolestná skutečnost sociální posledních let: zadlužení chalup a statků vydaných v šanc handlířské spekulaci, všecky typické bolesti selského života. Svěže je zachycen formanský život na vsi. Děj jde melancholicky vpřed, pln tesknoty a k tomu je úměrný i výraz: plný teskného ladění a podbarvený lyrickým dojetím.
Čas senoseče minul bez dešťů. S navečerem se nad západními lesy kupila mračna, stavěla se do temných hradů, ale přinesla jen spěch, nikoliv dešť. Sena byla už pod střechami a ani teď, když se už mladičkým otavám chtělo nové vláhy, proroci počasí nevěštili nic dobrého. Všechna země prudce vysychala, obilí ztrácelo zdravou zeleň, rychle začalo blednout a žloutnout. Špatná naděje pro rolníky, dvojnásob špatná v kraji, jehož vyschlá pole se vzpínají ve své žízni k nebesům. Starost o úrodu i píci rostla stejně prudce, jako začaly houstnout procesí žen ke studánkám, kam chodí pro vodu.
V Hlaholci je jen jedna taková studánka, v Hartmanově stráni. V její blízkosti tenkrát za války zakopali hlaholský zvon. U ní se teď, když voda v domácích studních klesala až ke dnům, scházely hlaholské ženy zrána, před polednem a krátce před stmíváním. Nebyly by to hospodyně, kdyby aspoň chvilinku nepostály a neřekly si, co je nového. Kdo se bude vdávat, koho si má brát Andula Brusáková a za kým chodí Koudelův Janek; a letos se tu hodně povídalo o mladé hlaholské selce. Žádná z hospodyň nedovedla porozumět, že slečna z městské kanceláře se dovedla vdát na zastrčenou ves, do dřiny a plahočení. Spíše to bývalo obráceně. Každá vesnická dívka nepřestávala pošilhávat po ženichu z města, ať byl jaký byl. Mladá selka už dlouho přímo seděla v myšlenkách všech chalupnic. Věru, její zjev k tomu vábil a víc ještě všechno její počínání. Zahrádka pod oknem mluvila zcela jasně o její lásce ke květinám. Snad ani jednou nepřišla z města, aby nepřinesla nové sazeničky a semena i cibule květin. Dříve to býval kouteček, plný kopřiv, už i křen tady bujel i pampelišky i babí hněv, jehož hlavičky se zrovna lepily na každého, kdo tudy prošel. A teď? Podívejte se! Květy svítí i rudnou po záhoncích, nejvíce na tom uprostřed, ten má podobu kruhu, a to je podoba prstenu, který ji sem přivedl.
A podívejte se Zemanovům do oken, kdykoliv jdete okolo! Jsou plničká pelargonií a begonií, roubení oken lemují laskavce. I selská jizba za nimi se změnila, ze všeho, co bylo u Zemanů, zbyl jen kříž uprostřed čelní stěny a po jeho stranách obraz Ježíše Krista a Panny Marie.
Podívejte se však za Marií i dál, do dvora i po celém stavení. Už ne jen před velkým svátkem, na Bílou sobotu, před poutí nebo před posvícením, Zemanův dvůr má zůstat navždy čistý.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
... posledná veta ...
A stařičkých výměnkářů.
