GAVALDA, ANNAA TAKOVÁ TO BYLA LÁSKA...
(Je l´aimais)
Mladá fronta, Praha, 2006
preklad Silvie Dokulilová
obálka René Decastelo
1. vydanie
ISBN 80-204-1115-1
beletria, román, pre ženy,
152 s., čeština
hmotnosť: 117 g
mäkká väzba, malý formát
stav: dobrý
0,50 €
*cesvo* roma
Chloé, matka dvou dětí, kterou právě opustil manžel, tráví pár dní ve venkovském domku se svým tchánem. A kupodivu nejen Chloé, ale i tchán jsou tam proto, aby si lízali rány. Děje se tak prostřednictvím vzájemných rozhovorů, a jelikož Chloé bývá sarkastická a tchán je střídavě bohorovný a rozpačitý, rány se zprvu především jitří. Aby k sobě našli cestu, musí se objevit Mathilde, osudová žena z Hongkongu. Mathilde je už minulostí - ale možná těm dvěma pomůže lépe vykročit do budoucna…
„Na tebe, Chloé.“
Cinkla jsem svou skleničkou o jeho.
„Ano, na mě,“ zopakovala jsem s trochu pokřiveným úsměvem.
„Jsi báječná holka.“
„Ano, báječná... A taky zdatná a odvážná... A jaká ještě?“
„Vtipná.“
„Ach ano, málem bych zapomněla. Vtipná.“
„Ale nespravedlivá.“
„...“
„Jsi nespravedlivá, že je to tak?“
„...“
„Myslíš si, že mám rád jen sám sebe?“
„Ano.“
„Tak v tom případě nejsi nespravedlivá, ale hloupá.“
Podala jsem mu svou skleničku.
„Jo, to už vím taky... Tak mi nalijte ještě trochu toho báječnýho pití.“
„Myslíš si, že jsem starej vůl?“
„Ano.“
Potřásla jsem hlavou. Nebyla jsem zlá, byla jsem nešťastná.
Vzdychl.
„Proč jsem starej vůl?“
„Protože nemáte nikoho rád. Nikdy se nepoddáváte svým citům. Vždycky jste duchem jinde. Nikdy s námi. Nikdy se nenecháte vtáhnout do našich rozhovorů ani do našeho blbnutí, nikdy do naší hospodské prostřednosti. Protože v sobě nemáte žádnou něhu, protože pořád mlčíte a protože vaše mlčení je plné opovržení. Protože...“
„Stop, stop, to stačí, děkuju.“
„Promiňte, já jen odpovídám na vaši otázku. Ptáte se mě, proč jste starej vůl, a já vám odpovídám. No ale na druhou stranu, zas tak starej mi nepřipadáte...“ „Jsi příliš laskavá...“
,,Rádo se stalo.“
Vycenila jsem zuby, abych se na něj něžně usmála.
„Ale kdybych byl takový, jak říkáš, proč bych tě vozil až sem? Proč bych s vámi trávil tolik času a...“ „Protože, jak vy sám dobře víte...“
„Protože co?“
„Protože je tu váš smysl pro čest. Ta koketerie dobrých rodin. Už mě za sebou vláčíte sedm let a tohle
...................................................................................
... posledná veta ...
"Jestlipak by ta malá tvrdohlavá holčička neměla lepší život, kdyby byl její tatínek šťastnější?"
