Vitajte v mojom antikvariáte!

Chcete mať prehľad o najnovších prírastkoch? Zadajte svoju e-mailovú adresu do kolónky "Prírastky kníh na e-mail" v ľavom stĺpci a na váš e-mail príde maximálne jedna správa denne.

Alebo sa staňte členom stránky na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/ripakovantikvariat/
Vyberte si to, čo je Vašej duši najbližšie.

Ak sa Vám niečo zapáči, napíšte mi na
riporipo@gmail.com
Postup bude nasledujúci :

a.) uveďte tituly, o ktoré máte záujem
b.) uveďte Vašu adresu, prípadne telefón
c.) skontrolujem dostupnosť kníh a následne vám pošlem pokyny na platbu vopred. Na dobierku, po zlých skúsenostiach, neposielam.
d.) Dáte mi avízo o zrealizovaní platby.
e.) Po obdržaní platby na môj účet vám knihy do troch dní posielam

Jednoduché, však? )

ANTIKVÁRIUM (magyarul)

Ha Magyarországról van, és bármelyik könyv érdekelné, kérjük írjon a riporipo@gmail.com címre. A könyvek küldhetök postán. Ha átutazóban van Kassán, a megrendelt könyveket személyesen is átveheti.

nedeľa 16. júla 2017

SMETANOVÁ, JINDŘIŠKA - DOMOVNÍ DŮVĚRNOSTI

SMETANOVÁ, JINDŘIŠKA

DOMOVNÍ DŮVĚRNOSTI

Novinář, 1990
ilustrácie Vladimír Renčín
prebal Leo Novotný, Vladimír Renčín
1. vydanie, 82.000 výtlačkov
ISBN 80-7077-156-9

próza krátka, poviedky,
192 s., čeština
hmotnosť: 373 g

tvrdá väzba s prebalom
stav: väzba rozlomená

0,50 €

*zimpa*  in **S3Z**





O KRÁMECH V BYTĚ A TAKY O TOM, PROČ BYCH SE CHTĚLA STÁT OKŘÍDLENOU TRAMVAJÍ

Už pěkných pár let se zabývám studiem krámů, jejich vznikem, životem a nesmrtelností.

Mohla bych o tom klidně napsat knihu o pěti stech stranách, ale je pravděpodobné, že by ji nikdo nekupoval a nečetl, a tím by zas bylo

o jeden krám víc. Ke všemu o takový, který si sám na sebe nevydělá, a to už je dneska skoro nepřípustné.

Ale proč bychom si nemohli o krámech jen tak v krátkosti poklábosit?

Začnu třeba těmi, co se líhnou. Někomu se přemnožují ve sklepě kořenáče a zavařovací sklenice a já mám zas v kuchyňské lince přihrádku, kde se mi líhnou jogurtové kelímky. Bez jogurtu samozřejmě.

I když je průběžně vynáším do umového háje před domem, vždycky se jich na mě vyhrne další sloupec.

Stejně zajímavou skupinu tvoří krámy, které vznikají nedodržením párové závislosti.

Mám na mysli, dejme tomu, pánské ponožky. Jakmile připustíte, aby žily odděleně, je zle. Bojovala jsem s tím drahně let. Odvěkým zvykem mého muže totiž bylo, že do koše se špinavým prádlem nikdy neodkládal ponožky ve dvojicích, ale naopak každou z nich samostatně sroloval do podoby velice tuhého tenisového míčku.

Když jsem takhle vyrobené tenisáky před praním z koše vysypala, rozvinula a začala řadit do dvojstupu, už jsem věděla, že je dohromady nedám a nedám. Zůstaly liché, i když celkový součet byl prokazatelně sudý. Rozešly se navždy.

Ale postupujme v letmém nástinu krámů dál.

Zvláštní druh představují ty, které mají citové zázemí. Vyrůstají z něho jako ze správně namíchaného substrátu a jejich majitel je považuje za věčně se obnovující řetězovou reakci, která setrvá, i když někdejší vztah vzal za své.

Měli jsme strýčka, starého mládence, jenž jako vzpomínku na dlouholetou známost, která ho jednoho dne nechala ležet ladem a zmizela, schovával v zamčené skříni peřinu. Nikdy ani své sestře — natož uklízečce — nedovolil, aby skříň otevřely a vyklidily, přestože škvírami špatně doléhajících dveří vylétaly mraky molů.

Žil si zkrátka v garsonce s tím uvězněným krámem dál, popíjel levný vermut a upíral na almaru pohrdavý pohled, protože byl jako správný fetišista hluboce přesvědčen, že uvnitř je nejen duchna, ale taky osud jeho vykutálené milé — a k tomu osudu že má klíč a opratě právě jen on.

Po pravdě řečeno, klíč k stáru někam zasel, věcný pozůstatek jeho lásky snědli moli, skříň dodatečně rozštípal domovník, a tak nám po strýčkovi zůstaly jen ony pomyslné opratě osudu, protože sen vydrží všechno.

Pomalu se tedy snažím dopracovat k tvrzení, že nemá každý takové štísko jako můj příbuzný, a zbavit se krámů že je přetěžké.