DOMOVNÍ DŮVĚRNOSTI
Novinář, 1990
ilustrácie Vladimír Renčín
prebal Leo Novotný, Vladimír Renčín
1. vydanie, 82.000 výtlačkov
ISBN 80-7077-156-9
próza krátka, poviedky,
192 s., čeština
hmotnosť: 373 g
tvrdá väzba s prebalom
stav: väzba rozlomená
0,50 €
*zimpa* in **S3Z**
O KRÁMECH V BYTĚ A TAKY O TOM, PROČ BYCH SE CHTĚLA STÁT OKŘÍDLENOU TRAMVAJÍ
Už pěkných pár let se zabývám studiem krámů, jejich vznikem, životem a nesmrtelností.
Mohla bych o tom klidně napsat knihu o pěti stech stranách, ale je pravděpodobné, že by ji nikdo nekupoval a nečetl, a tím by zas bylo
o jeden krám víc. Ke všemu o takový, který si sám na sebe nevydělá, a to už je dneska skoro nepřípustné.
Ale proč bychom si nemohli o krámech jen tak v krátkosti poklábosit?
Začnu třeba těmi, co se líhnou. Někomu se přemnožují ve sklepě kořenáče a zavařovací sklenice a já mám zas v kuchyňské lince přihrádku, kde se mi líhnou jogurtové kelímky. Bez jogurtu samozřejmě.
I když je průběžně vynáším do umového háje před domem, vždycky se jich na mě vyhrne další sloupec.
Stejně zajímavou skupinu tvoří krámy, které vznikají nedodržením párové závislosti.
Mám na mysli, dejme tomu, pánské ponožky. Jakmile připustíte, aby žily odděleně, je zle. Bojovala jsem s tím drahně let. Odvěkým zvykem mého muže totiž bylo, že do koše se špinavým prádlem nikdy neodkládal ponožky ve dvojicích, ale naopak každou z nich samostatně sroloval do podoby velice tuhého tenisového míčku.
Když jsem takhle vyrobené tenisáky před praním z koše vysypala, rozvinula a začala řadit do dvojstupu, už jsem věděla, že je dohromady nedám a nedám. Zůstaly liché, i když celkový součet byl prokazatelně sudý. Rozešly se navždy.
Ale postupujme v letmém nástinu krámů dál.