GLÜCKSELIG, JOSEFŽIVÝ KONTRABAND
Západočeské nakladatelství, 1985
prebal a ilustrácie Miloslav Havlíček
1. vydanie, 25.000 výtlačkov
román, kriminálka,
192 s., čeština
hmotnosť: 315 g
tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý
1,30 €
*zimpa* in **O1**
Zkušený autor kriminalistických reportáží napsal napínavý příběh o živém kontrabandu, tzv. únosu mozků — pašování osob na Západ. Podkladem mu byly skutečné události, kdy naše Bezpečnost zneškodnila ve spolupráci s orgány lidového Maďarska a NDR nebezpečnou převáděčskou skupinu Michaela Bähnera. Jací lidé utíkají na Západ? Kdo a jak jim v jejich ilegálních přechodech pomáhá? Renomovaný autor tohoto žánru vylíčil podle autentických událostí osudy šéfů západních převáděčských organizací, jako byli kromě Michaela Bähnera také Hans Lenzlinger či Josef Steiner. Bez nadsázky vypráví čtenářům o nekompromisním boji mezi převáděčskými organizacemi a vydírání osob, pašovaných na Západ. Část děje se odehrává také v Západočeském kraji.
Osaměl se svými myšlenkami. Nezabýval se však nadcházejícím večerem, který mu sliboval příjemné milostné dobrodružství. Byl sám na sebe pyšný nikoliv proto, že se mu nepochybně ještě večer podaří získat Giselu Wetterovou jako ženu, nýbrž z toho důvodu, že má pro Bähnera dalšího zákazníka.
Je to docela obyčejný kšeft, říkal si v duchu, který sype peníze ... Podle toho musí člověk taky jednat. Když nevyjdou dvě dušičky, bude alespoň jedna. Dobrá tisícovka. Za ty dva, co jsem získal na sklonku ledna v Magdeburku mi Bähner bez řeči vyplatil dva tisíce. Dnes už jsou na Západě. A za paní Giselku bude další tisícovka, ať už se dostane za hranici nebo ne. To už není moje starost...
„Pane vrchní! Ještě jeden koňak .. .“
S nikým si nepřipíjel, pil však dost. Připadal si jako úspěšný obchodní cestující, který by urazil Merkura, kdyby svou úspěšnou transakci patřičně nezapil.
Už před osmou hodinou pak tiskl zvonek u bytu s vizitkou: Dr. Thomas Wetter. A zanedlouho měl potom v náručí i Giselu Wetterovou ...
Přibližně ve stejnou dobu, kdy se v hotelu Erfurtský dvůr setkala Gisela Wetterová s Klausem Fischerem, vcházeli do advokátní kanceláře Heinze Brudera dva muži, kteří měli s Fischerem mnoho společného: Michael Bähner a Josef Kriegel. Posledně jmenovaný si přijel do Freiburgu nejen pro honorář za tři získané zákazníky, ale i pro další instrukce. Navíc chtěl Bähner, aby jeho komplic osobně referoval doktoru Bruderovi o svém posledním úspěchu i neúspěchu v Lipsku.
Advokát je usadil do křesel, nabídl po cigaretě a potom se zeptal:
„Tak čím, pánové, začneme?“
Byla to však spíš jen řečnická otázka. Bruder na ni nečekal odpověď a sám pokračoval:
„Jsem rád, že se nám konečně dostává naše podnikání do obrátek. Neříkám, že se točí, jak bych si představoval, ale během února jsme skutečně dosáhli určitých úspěchů. Také vaší zásluhou, Kriegele. Ta trojice z Gery byl dobrý tah. A hlavně šlo všechno rychle a bez průtahů. Doufám, že už jste dostal za svou práci vyplacený honorář?“
Josef Kriegel spokojeně pokýval hlavou a advokát pokračoval:
„Teď prý máte cosi rozpracované v Lipsku? Jak to s tím vypadá?“
„V jednom případě velice dobře,“ odpověděl poněkud váhavě Kriegel, „ve druhém ..
„Naopak velice špatně,“ přerušil ho Heinz Bruder. „Povídejte ...“
„Nejdřív snad tedy o tom, co nevyšlo ...“
Kriegel si přejel prsty po svém přibarveném mrožím kníru, zhluboka natáhl do plic dým z cigarety a teprve potom začal referovat.
„Jednalo se o jistého doktora Hochlanda z Lipska a o jeho ženu. Taky je lékařka. O tom, že by tihle lidé nebyli proti tomu odejít na Západ, jsem se dověděl od Hochlandova bratra, který žije v Západním Berlíně. Dokonce mi slíbil, že jim o tom do Lipska napíše. Udělal to a dostal od svého bratra vcelku pozitivní odpověď. Tak jsem se za doktorem Hochlandem vydal. Zjistil jsem, že je rentgenologem, a tak jsem s sebou vzal pár lékařských katalogů s nabídkami míst a platů.
Sešli jsme se v jedné lipské kavárně a asi hodinku si povídali. Měl jsem Hochlanda na háčku, jen zaseknout. Dokonce ani naše taxa se mu nezdála přehnaná a tvrdil mi, že to pro něho nebude žádný problém. Dohodli jsme, že se za čtrnáct dnů setkáme ve východním Berlíně, kam mně měl přinést fotografie do cestovních pasů a podepsat formuláře žádosti o udělení víz. Jenomže Hochland na dohodnutou schůzku nepřišel. Volal jsem mu večer do bytu, ale nebyl doma. Telefon vzala jeho žena a mluvila se mnou jako s gangsterem.
