RHEINWALDOVÁ, EVAJAK VYCHOVAT ŠŤASTNÉ DÍTĚ
Motto, Praha, 1997
obálka Karel Kárász
2. doplnené a upravené vydanie
ISBN 80-85872-61-7
rodina, psychológia,
256 s., čeština
hmotnosť: 157 g
mäkká väzba
stav: dobrý
0,90 €
*zimpa* in **O6**
Máte děti nebo se je chystáte mít? Pak je tato kniha, právě pro vás! V rozšířeném vydání úspěšné knihy Rodičovství není pro každého autorka předává bohaté zkušenosti, které získala ve své psychologické poradně ve Spojených státech. Vychází přitom z poznatku, že i nenarozené dítě vnímá, cítí a objevují se u něj rozumové aktivity, a ze zjištění, že většina problémů u lidí vzniká v raném dětství, ale i při porodu nebo před ním. Zdůrazňuje význam rodičů a radí, jak u vašeho dítěte výchovou rozvinout ty nejlepší rysy a potlačit nežádoucí vlastnosti. Kniha se zabývá posledními objevy o fyzickém a duševním životě plodu. Komunikací s dosud nenarozeným dítětem. Uměním rodičovství.
OHLEDUPLNOST
Být ohleduplný znamená mít úctu k sobě, k ostatním lidem, zvířatům, přírodě a všemu, co nás obklopuje. V poslední době je tato kvalita zanedbávána. Lidé přestali brát ohledy jeden na druhého, na přírodu i své okolí. Kvalita života se ve většině zemí očividně snížila. Život s lidmi přestává být příjemný, protože bezohlednost druhých ohrožuje člověka na každém kroku.
Ohleduplnost neznamená pouze rituál dobrého společenského chování. Nespočívá v tom, že pustíme někoho jako prvního do dveří či vstaneme a pustíme staršího sednout. Není to pouhá sbírka společenských pravidel, proti nimž někteří lidé rebelují. Respekt je cit, je to uznání hodnoty bližního, ať už na základě věku, nebo moudrosti a životních úspěchů. Ohleduplnost je také výrazem naší moudrosti, uvědoměním, že všechno na této zemi je tajuplný výtvor všehomíra, který je nutno respektovat. Pouze ti, kdo jsou zaslepeni svými smysly nebo trpí zmatkem v mysli, nemají pro nic respekt. Jsou to vyvrženci z lidské rodiny přírody a celé země. Nežijí v harmonii s kosmickými zákony.
Je na rodičích, aby učili děti respektovat vše živé včetně prostředí, které je obklopuje. Není to snadný úkol, protože děti jsou egocentrické a představují si, že všichni a všechno je na světě jen kvůli nim. Tento blud je třeba co nejdřív něžně a s láskou vymýtit. Úmyslně neuvádím věk, kdy si má dítě začít určité věci osvojovat, protože každé jinak vyspívá a chápe. Myslím, že všechno jim můžeme vštěpovat od samého počátku, pouze je třeba upravovat způsob a metody komunikace. Rodiče se musí naučit rozlišovat mezi milující péčí a opičí láskou s přehnanou starostlivostí. Dítě se potřebuje cítit bezpečné, jisté, milované rodinou a společností, musí však zároveň pochopit, že není obdivovaným středem vesmíru, kde každý a všechno slouží jen jeho pohodlí. Bohužel, děti jsou roztomilé a často dlouhou dobu očekávané, takže naše nadšení jim dává podklad pro klamný pocit vlastní všedůležitosti. A proto je třeba děti cílevědomě vést nejen k respektování sebe, což je sebeúcta, nýbrž i k ohledům na druhé a všechno ostatní. Musí se naučit, že nejen jiní lidé, ale i zvířata a rostliny mají cit a žijí svým životem, který je nutno respektovat. Děti se musí naučit vciťovat do druhých lidí, aby pochopily, že i oni mohou být smutní, šťastní, veselí, rozhněvaní, spokojení, bezpeční nebo ustrašení, že i oni cítí bolest a rozkoš. Časem poznají, že všichni jsou částí celku, kde se jeden druhému stává zdrojem radosti a potěšení, nebo smutku a bolesti.
Opět připomínám, abyste dětem neříkali: „Nikdo tě nebude mít rád, když budeš sobecký, když budeš ničit věci, když budeš ubližovat zvířatům...“ Veďte dítě k tomu, aby vlastním myšlením a zkušenostmi začalo rozlišovat mezi správným a nesprávným v tom absolutním, vesmírném smyslu. To lze vypěstovat, budete-li s dětmi mluvit a budete pro ně správným vzorem. Stanou se ohleduplnými, protože jim to bude příjemné, a ne že se to od nich vyžaduje. Učení potřebuje čas a diplomacii. Musíte si najít vhodné argumenty a příklady, musíte být přesvědčiví, aniž byste kázali a pomáhali si dogmatickými argumenty typu: Je to tak, protože to říkám.“
