ŠKUTINA, VLADIMÍRČESKÝ ŠLECHTIC FRANTIŠEK SCHWARZENBERG
Rozmluvy, Praha, 1990
obálka Milan Cimburek
ISBN 0-946352-7-12
životopis
272 s., čb fot., čeština
hmotnosť: 505 g
tvrdá väzba
1,50 € stav: veľmi dobrý, knižničné pečiatky *bib14* in *biog*
stav: veľmi dobrý, knižničné pečiatky *bib14*
Člen významného šlechtického rodu princ František ze Schwarzenbergu, strýc dnešního ministra zahraničí Karla Schwarzenberga vzpomíná na své dětství, které strávil v prostředí své rodiny i ve společnosti ostatních šlechtických rodů, na své významné předky i na politickou situaci v předválečném Československu. To vše dokládá zábavnými historkami z prostředí své rodiny
Nebožtík u ledu
(Opožděný pohřeb Jana knížete Schwarzenberga)
Jan kníže Schwarzenberg, hlava hlubocko-krumlovské větve a celého rodu (1860—1938), zemřel ve dnech mnichovské dohody. V té době vůbec nepřicházelo v úvahu uspořádání slavného pohřbu, jak se na hlavu nejslavnějšího českého rodu sluší. Proto bylo rozhodnuto tělesnou schránku Jana Schwarzenberga dát zmrazit a počkat na příhodnější dobu.
Jenže příhodnější doba ... než se kdo nadál, obsadil Hitler i zbytky Československa a tak k pohřbu došlo až koncem jara 1939. Do rodinné hrobky v Třeboni.
Na tento pohřeb se František vypravil po Lužnici na kanoi. V Třeboni kanoe vytáhl na břeh a spěchal do Čimelic obléknout se do smutečního obleku.
A když tak jel po silnici z Třeboně do Čimelic, před zájezdní hospodou náhle uviděl stát opuštěné pohřební auto. Funebrácký vůz Pohřebního ústavu města Prahy. Nikde nikdo — jen rakev ležela uvnitř. A poněvadž byl zvědavý, zastavil a nahlédl dovnitř. Zatím co funebráci se posilňovali v hospodě, našel František svého zmrazeného a zvolna roztávajícího nebožtíka strýce v rakvi na odpoledním slunci.
Pak ovšem samotný pohřební obřad do rodinné hrobky na ostrůvku třeboňského rybníka byl přeslavný. Tři století se na pohřbu setkaly. Krumlovská garda, knížecí koruna a žezlo -což je století osmnácté. Z doby, kdy Schwarzenbergové byli zeměpány — ne na Krumlově, ale ve Schwarzenbergu v dnešním Německu mezi Norimberkem a Wůrzburgem. Na rakvi ležela dragounská helma, šavle a zlaté rouno — což bylo typické pro devatenácté století. Přijeli lesníci, posluchači lesnických škol, pražský primátor s řetězem, což reprezentovalo dobu Československé republiky a protože to bylo ještě v době než úřad protektora vyvodil důsledky, že Schwarzenbergové jsou nepřáteli Hitlerovy Velkoněmecké říše, přišli i Němci a zástupci Protektorátu s věnci a hákovými kříži.
Přehlídka v plavkách
Ještě jako student jel František Schwarzenberg s anglickým přítelem horní Vltavu na kanoi. Když přijeli pod Krumlov, zatoužil Angličan po prohlídce krumlovského zámku, vytáhli tedy kanoe na břeh a jen tak, jak byli, v plavkových kalhotech, se vmísili mezi turisty.
Jenže co čert nechtěl, jeden z členů krumlovské gardy mladého prince poznal. Krumlovská garda, to byl poslední přežitek minulých století. To byli vysloužili sloužící, kteří dostali šedé kalhoty, bílé kabátce a vysokánské beranice s obrovským schwarzenberským erbem a posedávali u brány, aby byli k disposici, kdyby . . .
Ono »kdyby« nastalo nyní. Přijel princ Schwarzenberg. Zatroubil se alarm a celá krumlovská garda v uniformách a s beranicemi nastoupila k čestné přehlídce. A zatímco Angličan se dávil smíchy, František v plavkách vykonal přehlídku krumlovské gardy.
Jiná story v plavkách a na kanoi se odehrála na Lužnici pod Bechyní. To jel s Quido Mullerem, po osvobození tajemníkem Jana Masaryka. Jeli sami dva. František nesnášel mokré plavky a tak měl s sebou druhé. Suché. Ale ty byly z vlny a pozdě se zjistilo, že na strategicky důležitém místě je díra, vyžraná od molů. Což při jízdě na kanoi nevadilo.
Pod Bechyní byl skautský tábor. František Schwarzenberg byl jakýmsi »papežem« u skautů. Byl přes duchovní služby -měl na starosti duchovní, faráře, pastory, rabíny — pokud byly na táborech bohoslužby.
Byl weekend a na táboře byli nejen skauti, ale i jejich rodiny na návštěvě. Mimo jiné tam byl ministr Feierabend s manželkou.
František se jim chtěl vyhnout, pádlovali tedy k levému břehu. Jenže bdělí skautíci, držící službu, sledovali každou projíždějící loďku, a ten, který byl zrovna na stráži na břehu, moc dobře poznal náčelníka duchovních služeb a zatroubil.
Skauti rádi nastupují a stavějí se do dvojřadu a trojstupu a jejich vedoucím to dělá potěšení zvlášť před rodiči ukázat baden-powellovskou kázeň. A tak skautský oddíl nastoupil před
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
... posledná veta ...
Děkuji, Františku, že jsi, a že jsi, jaký jsi!
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
... posledná veta ...
Děkuji, Františku, že jsi, a že jsi, jaký jsi!
