HROMÁDKA, JOSEF LUKLEVANGELIUM O CESTĚ ZA ČLOVĚKEM
Úvod do studia Písem a cirkevních vyznání
(Fotomechanický přetisk prvního vydání z r. 1958)
Kalich, Praha, 1986
ilustrácie Miloslav Rada
obálka Miloslav Rada
náboženská literatúra, Biblia, religionistika
346 s., čeština
hmotnosť: 392 g
mäkká väzba
stav: veľmi dobrý
2,00 €
*nab*
19. Život z víry a cesta za člověkem
Církev Kristova Jako společenství Nové smlouvy přejala od lidu smlouvy Staré zákon, daný Mojžíšovi na Sinaji. Dala mu ovšem náplň zčásti novou, ale přece se přihlásila k dědictví Izraele, ve kterém zákon, spravedlnost, poslušnost a odpovědnost patřily k podstatě víry a pravé služby Bohu. Zákon byl darem milosti; pouze ve světle vysvobození z egyptského otroctví bylo mu možno porozumět v jeho pravé hloubce. Sinajský zákon (Desatero Božích přikázání, Ex 20, 1-17) byl deklarací milujícího Boha, který si vyvolil lid jako nástroj své vůle a jako nositele jedinečné zvěsti uprostřed národů potácejících se v pověře a modloslužbě, osudovosti a kouzelnictví (magii). Mluvili jsme již o tom, že zákon Mojžíšův byl přetaven Ježíšovým Evangeliem. Ale slyšeli jsme také, že Ježíš přišel zákon nikoli zrušit, nýbrž naplnit. Sinajský zákon zůstává i dnes v církvi Kristově ukazatelem cesty a důkazem stálého Božího vedení; vedení ve všech životních oblastech. Ježíš řekl, že zákon Boží záleží v podstatě v milování Boba a milování bližního. Apoštol prohlásil, že plnost zákona jest láska. Oba tyto výklady jsou v souhlase s tím, co věrní služebníci Staré smlouvy vyjádřili mohutně dávno před příchodem Ježíše Krista. „Slyš, Izraeli, Hospodin Bůh náš Hospodin jeden jest. Protož milovati budeš Hospodina Boha svého Z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší síly své: A budou slova tato, kteráž já přikazuji tobě dnes, v srdci tvém. A budeš je Často opětovati synům svým a mluviti o nich, když sedneš v domě svém, když půjdeš cestou, a léhaje i vstávaje. Uvážeš je za znamení na ruce své a jako náčelník mezi očima svýma. Napíšeš je také na veřejích domu svého a na branách svých“ (Dt6,4-9). Pročtěte si celou kapitolu, ze které tato slova byla vyňata, abyste porozuměli, jak se v hloubce Staré smlouvy setkáváme s náznaky smlouvy Nové. I nám zůstává sinajský zákon stálým vodítkem, rukou, která nás z milosti vede ve spletích a zmatcích pozemského života. Je to ruka laskavá, ale pevná ruka, která dovede bolestně stisknout naši ruku, když se chceme z jejího vedení vytrhnout a bloudit za žádostmi svého neklidného, neposlušného a porušeného srdce.
Život věřícího je utvářen neviditelným Slovem a neviditelnou rukou přítomného Ježíše Krista. Jeho hlavním znakem jest vděčné přijímání všech důkazů Božího milosrdenství. Ale právě s touto vděčností jest spojena úzkost před falešným náboženstvím. Varujme se před názorem, že Život věřícího křesťana má být ozdoben všelijakými nálepkami pobožnosti; že se z úst křesťanových musí neustále ozývat jméno Boží a že nábožná slova mají doprovázet každý jeho krok. Život křesťanův není životem nábožného cviku (tréninku). Jest to život vedený v ovzduší niterné pravdivosti, která se bojí, aby falešným slovem a povrchní pobožností neurážela svatost Božího jména. Za přikázáním „Nebudeš míti bohů jiných přede mnou“, stojí přikázání „Nevezmeš jména Hospodinova nadarmo“. Biblická zbožnost nese znaky úzkostlivé střízlivosti a cudné pravdivosti, která ví, že Bůh vidí do ledví a do nejskrytějších zákoutí našich srdcí. Bůh se nedá oklamat vnějšími projevy bohoslužebnými ani povrchni řečí náboženskou. Víme dobře, že největším nepřítelem Božím jest falešná zbožnost. Největší překážkou na cestě za Ježíšem Kristem jest srdce naplněné náboženskou sebespokojeností a uvědomělým i neuvědomělým pokrytectvím. Ježíš dal prostý výklad třetímu Přikázání: „Ne každý, kdož mi říká: Pane, Pane, vejde do krá-
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
... posledná veta ...
"Přijdiž tedy, Pane Ježíší!"
