SALESKÝ, FRANTIŠEK SV.ÚVOD DO ZBOŽNÉHO ŽIVOTA
Zvon, Praha, 1990
preklad Otomar Radina
ilustrácie Jan Gabler
prebal Zorka Gablerová
1. vydanie, 10.000 výtlačkov
ISBN 80-7113-025-7
náboženská literatúra, filozofia, religionistika,
248 s., čeština
hmotnosť: 438 g
tvrdá väzba s prebalom
stav: veľmi dobrý
9,90 €
*H-6-3*
KAPITOLA XIX
O PRAVÝCH PŘÁTELSTVÍCH
Ó, Filoteo, miluj každého velkou duchovní láskou — ale přátel se jen s takovými lidmi, kteří se s tebou mohou dělit o ctnosti. Čím skvělejší budou tyto ctnosti vašeho společenství, tím dokonalejší bude i vaše přátelství. Zabýváte-li se společně vědou, je vaše přátelství zajisté velmi chvályhodné; ještě více, jestliže spolu usilujete o ctnosti, o opatrnost, zdrženlivost, sílu a spravedlnost. Avšak budete-li vzájemně a oboustranně zaměřeni na duchovní lásku, zbožnost a křesťanskou dokonalost, Bože, jak vzácné bude vaše přátelství! Bude vynikající, protože od Boha pochází, vynikající, protože k Bohu směřuje, vynikající, protože Bůh je jeho poutem, vynikající, protože v Bohu bude věčně trvat. Ach, jak je dobré milovat na zemi tak, jako se miluje v nebi, a učit se na tomto světě lásce, kterou si budeme prokazovat na onom!
Nemluvím zde o prosté duchovní lásce, neboť tu máme mít ke všem lidem; mluvím o duchovním přátelství, jímž si dvě, tři nebo více duší vzájemně sdílí svou zbožnost, své duchovní záliby a sjednocují se mezi sebou v jednoho ducha. Jak oprávněně mohou takové šťastné duše zpívat: „Jaké dobro, jaké blaho tam, kde bratří bydlí svorně!“ (Ž 133, 1) Ano, neboť lahodný balzám zbožnosti neustále prolíná z jednoho srdce do druhého, takže lze říci, že tomuto přátelství „udílí Hospodin své požehnání, život na věky“ (Ž 133, 3).
Jsem toho názoru, že všechna ostatní přátelství jsou oproti tomuto pouhými stíny, a jejich svazky ve srovnání s oním velkým poutem svaté zbožnosti, které je z ryzího zlata, připomínají jen bižuterii.
Žádné jiné přátelství neuzavírej — mluvím ovšem o takových, která sama vytváříš, neboť jiná, jež udržuješ s ohledem na přirozené svazky a dřívější závazky k příbuzným, přátelům, dobrodincům, sousedům a jiným lidem, ta nelze ani rušit, ani zavrhovat. Mluvím tedy o těch, která si sama vybíráš.
Leckdo ti snad řekne, že člověk nemá mít žádné osobní náklonnosti ani přátelství, protože ta pak zabírají celé srdce, rozptylují myšlení a vyvolávají žárlivost — ale tato rada je mylná. Takový člověk vyčetl někde ze spisů různých svatých a zbožných autorů, že soukromá přátelství a mimořádné náklonnosti velice škodí řeholním osobám, a domnívá se, že to platí i pro ostatní lidi — ale tak jednoduché to není: v dobře řízeném klášteře vede společný úmysl všech k pravé zbožnosti, a proto není žádoucí se tam takto soukromě sbližovat, aby někdo nehledal u jedince to, co je ve společenství, a tím aby se z tohoto zaujetí nestala zaujatost. Avšak lidé žijící ve světě a usilující o pravou ctnost nutně potřebují vzájemně se sdružovat svatým a posvěceným přátelstvím, neboť se jím podněcují, pomáhají si a jeden druhému pomáhají k dobru. A jako ti, kdo jdou po rovině, se nemusejí držet za ruce, ale ti, kdo jsou na neschůdných a kluzkých cestách, se mezi sebou podpírají, aby se jim šlo bezpečněji, tak ti, kdo žijí v řeholích, nepotřebují jednotlivá osobní přátelství, ale ti, kdo žijí ve světě, je potřebují nutně — aby se zabezpečovali a vzájemně si pomáhali na tolika nebezpečných úsecích, kterými musí procházet. Na světě neusilují všichni o stejný cíl, všichni nesmýšlejí stejně; bezpochyby je proto nutné uchylovat se do ústraní a budovat přátelství podle našich nároků. Tato výlučnost ovšem vede k určité zaujatosti, ale k zaujatosti dobré, jež rozlišuje jedině dobro od zla, ovce od kozlů, včely od sršňů - a takové dělení je nezbytné.
Zajisté nelze popírat, že Pán Ježíš pociťoval zvláštní náklonnost ke sv. Janu, k Lazarovi, Martě, Magdaléně, protože to dosvědčuje Písmo. Je známo, že sv. Petr něžně miloval sv. Marka a sv. Petronilu, sv. Pavel zase svého Timotea a sv. Teklu. Svatý Řehoř Naziánský se mnohokrát chlubí, jak mimořádné přátelství ho pojilo k velkému sv. Basilovi, a popisuje to takto: „Vypadalo to, jako kdyby v nás obou byla jen jedna duše udržující dvě těla. A i když nelze uvěřit těm, kteří říkají, že všechno je ve všem, přece nám je třeba věřit, že my jsme byli oba v jednom z nás, i jeden v druhém; oba jsme usilovali o jediné: pěstovat ctnost a přizpůsobovat své životní záměry budoucím nadějím tak, že z této smrtelné země odejdeme dřív, než zemřeme“. Svatý Augustin dosvědčuje, jak jedinečně miloval sv. Ambrož sv. Moniku pro její vzácné ctnosti, a jak zase ona vroucně milovala jeho jako nějakého Božího anděla.
Ale nedělám správně, že tě zdržuji něčím, co je tak jasné. Vždyť sv. Jeroným, sv. Augustin, sv. Řehoř, sv. Bernard a všichni největší Boží služebníci udržovali velmi úzká přátelství, a jejich dokonalost tím nikterak neutrpěla. Svatý Pavel, když vytýká pohanům jejich zkaženost, je obviňuje: „ ... nedovedou se s nikým snést, neznají lásku . ..“ (Ř 1, 31), to jest s nikým se nepřátelí. A sv. Tomáš vyznává, jako všichni dobří filozofové, že přátelství je ctnost. Myslí tím přátelství k jedinci, protože — jak praví — dokonalé přátelství se nemůže vztahovat na mnoho lidí. Dokonalost tedy není v tom, nemít žádné přátelství, nýbrž v tom, mít jen takové, které je dobré, svaté a ušlechtilé.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
... posledná veta ...
Amen.
