ELIADE, MIRCEAOBRAZY A SYMBOLY
Esej o magicko-náboženských symboloch
Computer Press, Brno, 2004
edícia eseje/studie
preklad Barbora Antonová
predhovor Georges Dumézil
obálka Tomáš Tůma
1. vydanie
ISBN 80-722-6902-X
náboženská literatúra, filozofia, religionistika,
180 s., čeština
hmotnosť: 172 g
mäkká väzba
stav: veľmi dobrý
12,00 € PREDANÉ
*H-5-3*
Mircea Eliade - jeden z nejprosnulejších interpretů náboženských tradic a praktik - v této knize ukazuje, že mýtus a symboly jsou způsoby myslení, které nejenom předcházely racionálnímu uvažování, ale i nadále tvoří podstatnou součást lidského vědomí. Popisuje a analyzuje některé z nejvlivnějších a nejrozšířenějších symbolů, které ovládly mnohokrát a na mnoha úrovních západní i východní mytologické myšlení, např. symboliku středu, času a věčnosti, uzlů a svazování, mušlí a vodního živlu.
Mircea Eliade
Narozen roku 1907 v Bukurešti. V letech 1929 až 1931 žil v Indii a připravoval doktorát na téma jóga. V letech 1933 až 1940 vyučoval filozofii na Univerzitě v Bukurešti. Byl kulturním atašé v Londýně a později v Lisabonu. V roce 1945 se stal profesorem na École des Hautes Études a začal psát svá díla francouzsky. Učil na Sorboně a na mnoha dalších evropských univerzitách. Od roku 1945 vedl katedru dějin náboženství v Chicagu, kde zemřel 23. dubna 1986.
Snadno pochopíme, že mithraistický iniciační žebřík byl osou světa a nacházel se ve středu vesmíru; jinak by prolomení úrovní nebylo možné. „Iniciace“ znamená, jak víme, smrt a vzkříšení neofyta nebo, v jiných kontextech, sestup do pekel následovaný nanebevzetím. Smrt, ať už iniciační či nikoli, je průlomem úrovní par excellence. Právě proto je symbolizována žebříkem a žebřík či schody jsou mnohokrát využívány při pohřebních rituálech. Duše mrtvého zlézá horské stezky nebo šplhá po stromě či liáně až k nebesům. S touto představou se setkáme téměř po celém světě, od starověkého Egypta až po Austrálii. V asyrštině je obvyklým výrazem pro smrt „zavěsit se na horu“. Stejně tak v egyptštině myny, „zavěsit se“, je eufemismem pro „zemřít“. V indické mytické tradici vylezl Jama, první mrtvý, na horu a prošel „vysokými soutěskami“, aby ukázal „cestu mnoha lidem“; tak hovoří Rgvéd (X, 14, 1). Cesta mrtvých v uralsko-altajských lidových vírách vede horami; Bolot, hrdina Kara-Kirgizů, stejně jako Gesar, legendární vládce Mongolů, proniká, ve smyslu iniciační zkoušky, do světa na druhé straně přes jeskyni ležící na vrcholu hor; šamanův sestup do pekel rovněž vede přes jeskyni. Egypťané ve svých pohřebních textech zachovali výraz asket pet (asket = „pochod“), aby ukázali, že žebřík, který má Ré, je skutečným žebříkem, jenž propojuje zemi s nebem. ,Je mi přistaven žebřík, abych spatřil bohy,“ říká Kniha mrtvých. „Bohové mu zhotoví žebřík, aby po něm vystoupil na nebe,“ říká dále Kniha mrtvých. Ve velkém množství hrobů z časů dynastií staré a střední říše byly nalezeny amulety zobrazující žebřík (maqet) nebo schody. Používání pohřebního žebříku ostatně přetrvalo dodnes: mnohé asijské primitivní populace - jako např. Lolové, Kareni atd. - vztyčují na hrobech rituální žebříky, po nichž mrtví vystoupají na nebesa.
Jak jsme právě viděli, schody jsou nositelem neobyčejně bohaté, a přitom dokonale koherentní symboliky: schody plasticky znázorňují prolomení úrovně, které umožňuje přechod z jednoho způsobu bytí do jiného; neboli umisťuje nás do kosmologické roviny, která umožňuje komunikaci mezi nebem, zemí a peklem. Právě proto hrají schody a výstup závažnou roli jak při rituálech a iniciačních mýtech, tak i v rituálech pohřebních, nemluvě o rituálech královské či kněžské intronace nebo o rituálech manželských. Neboť víme, že symbolika výstupu a stupňů se vyskytuje dosti často v psychoanalytické literatuře, což vysvětluje, že máme co do činění s archaickým chováním lidské psychiky, a nikoli s „historickým“ stvořením, s inovací podnícenou nějakým historickým momentem (ve starém Egyptě nebo ve védské Indii atd.). Uvedu alespoň jediný příklad spontánního znovuodhalení těchto prvotních symbolů.
Julien Green ve svém Deníku ze 4. dubna 1933 poznamenává: „Ve všech mých knihách se pojem strachu či jakéhokoli jiného silnějšího pocitu zdá být nevysvětlitelným způsobem spojen se schody. Všiml jsem si toho včera, když jsem procházel přehled všech románů, které jsem napsal... (Následuje výčet.) Ptám se, jak jsem tento efekt mohl tak často opakovat, aniž jsem si to uvědomil. Když jsem byl dítě, zdálo se mi, že mě pronásledují na schodech. Moje matka měla ve svém dětství stejné obavy; možná mi z nich něco zůstalo...“
Nyní víme, proč byl u francouzského spisovatele pojem stradu spojen s obrazem Schodů a proč se všechny dramatické události, které popisuje ve svém díle - láska, smrt, zločin -odehrávaly na schodech. Výstup neboli nanebevzetí symbolizuje
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
... posledná veta ...
Člověk archaických společností získal vědomí sebe sama v "otevřeném světě" plném významů: zbývá zjistit, jestli jsou tato "otevření" do jisté míry prostředky úniku, nebo jestli naopak tvoří jedinečnou možnost, jak dojít k opravdové realitě světa.
