TVRDÝ, JOSEFSYSTEMATICKÝ ÚVOD DO FILOSOFIE
(PŘEDNÁŠKY)
Universum, Bratislava, 1937
"Tištěno jako soukromý tisk výhradně pro posluchače universitní.
Tiskem a nákladem: Akc. tiskárny Universum v Bratislavě, Jaskový rad 71"
filozofia, učebnice
192 s., čeština
hmotnosť: 268 g
tvrdá dobová preväzba
stav: výborný
9,90 €
*H-6-5*
VII.
FILOSOFIE SPOLEČNOSTI, STÁTU A PRÁVA.
1. Filosofie společnosti, státu a práva. Filosofie státu nelze odděliti od filosofie společnosti vůbec, s níž stát je nerozlučně spjat a také nelze oddělovati filosofii práva od filosofie státu, neboť právo si nelze mysliti beze státu. Proto filosofie těchto tří oborů se musí opírati o základní tři vědy, vědu psychologickou, státovědu a vědu právní. Sociologie, jakožto věda nejobecnější, musí ovšem této filosofii tvořiti páteř, k níž přistupují zvláštní metody státovědy a právní vědy, avšak všecky tyto metody a obory musí nabýti filosofického hlediska tím, že všecky své hodnoty doplní vztahem k hodnotám etickým a filosofii dějin. Sociologickou metodu nemíníme tu v čistě analytickém významu spokojujícím se konstatováním zákonů, ale též v onom celkovém chápání konkrétních sociálních útvarů, jež zdůrazňuje Max Weber svým pojmem chápající sociologie (verstehende Sociologie) a jež u nás tak skvěle prováděl ve svých sociologických úvahách Masaryk (zvláště ve Světové revoluci). Chalupný uvádí tento druh sociologické metody ve vztah k pojmu intuice a zajisté je tu velké pole, kde lze intuice ve správném významu používati s výhradou, že všecky intuice i tu jsou jen hypothesy, které musí býti náležitě zdůvodněny. Filosofii práva neztotožňujeme tedy, jak se obyčejně činí, s právní vědou, nýbrž bereme ji hlavně v onom významu, pokud se opírá o srovnávací právní vědu; nespokojuje se tedy jen s formalistikou Stammlerovou a s ní příbuznou Kelsenovou normativní metodou, kterou u nás hlásá Fr. Weyr a j., neboť obě příliš zúžují metodu chápání právních jevů a odtrhují je od souvislosti s celou kulturou.
2. Společnost a stát. Aristoteles svým výrokem „Člověk je živočich společenský“ (anthropos dzoon politikon) vystihl velmi dobře společenský ráz života lidského, kterým člověk dospívá vyššího stupně životního; tímto způsobem tvoří to, co ho charakterisuje na rozdíl od ostatního tvorstva, a to jest kultura. Jí předává se potomstvu nahromaděná zkušenost generací a kultura zastupuje tak u člověka instinkt nižších živočichů. Společnost však není jednotná, naopak společenské působení na člověka děje se různými konkrétními společnostmi, různými svazky spojujícími lidi dohromady. Jsou společenství velmi úzká, kde individua jsou poutána tuhými svazky, jako jsou krevní svazky, a za druhé jsou svazky mnohem volnější, kde neznámá individua jsou dohromady spojována nějakým vzdáleným společným účelem (akciová společnost). Jsou společnosti, jejichž činnost vyrůstá z hloubi nitra individua, neboť individuum tu cítí uvnitř onen vztah velmi intensivně (Tönnies je nazývá Gemeinschaft = společenství) jako na př. rodina a jsou společnosti, kde jen vnějším donucením, někdy jen mechanickým tlakem lidé tvoří společnost, na př. stát (Tönnies je nazývá Gesellschaft = společnost).
Stát není tedy jednoduchou a jednotnou společností, jako je skupina, nýbrž je to organisace vytvářející určitý řád, který může representován jednotou vládní užívati donucovacích prostředků mezi lidmi a společnostmi. Jednota moci vytvářející normy právní a vynucující jejich provádění jest tedy nutnou podmínkou státu a základem jeho suverenity. Anarchistické ponětí státu, které chce tento charakteristický moment státu odstraniti, má svůj základ v mylném ztotožňování právních a mravních hodnot a v optimistickém, předpokladu, že lidé skutečně vždy mravně jednají.
Ovšem, na druhé straně stát není libovolný výtvor, jak předpokládala stará přirozenoprávní teorie vycházející od společenského atomismu, nýbrž vyplývá z veškerého společenského života i z jeho mravních názorů a ideových hledisek a podle vývoje tohoto života (hospodářského, změnami vyvolanými historií) a jeho ideových hledisek pozměňuje se ponenáhlu také stát. Proto také činnost státu je doprovázena zdarem, když se shoduje s duchem a vývojem společností skládajících stát. To se asi mínilo již ve středověku známým heslem: consensus populi tacitus vel expressus, 1) který tak zdůraznil na počátku nové doby Althusius. Na př. v Řecku, když nastaly neobyčejné převraty v životě společenském, vznikem nových společností náboženských, kulturních i hospodářských, vzniká také nový stát s tendencemi demokratickými. A zase jinými převraty společensko-kulturními mění se stát a jeho tendence ve středověku. Státní organisace vzniká (nebo se mění) právě z nut- ......
1) souhlas lidu mlčením nebo hlasitě najevo dávaný.
