MEDEK, RUDOLFČESKÝ RÁJ
Básně
Štěpán Jež, Praha, 1937
bibliofilská edícia Vigilie (16)
450 výtlačkov na "dobrém velínu"
50 výtlačkov na "Pannekoekově papíře ručním"
kresba na frontispice a obálke Em. Prüll
poézia, bibliofília
88 s., čeština
hmotnosť: 131 g
mäkká väzba
stav: výborný, nerozrezané strany
NEPREDAJNÉ
*H-7-1*
TIŠE..
Nikdy mi srdce mé nevelelo
tak tiše.. tak tiše..
Oddávalo se, oddávalo
i pýše.
Ale dnes mi to srdce velí,
abych na tebe nezapomínal,
nezapomínal, cite můj vřelý,
ty mého srdce radost i žal.
Člověk má srdce jenom jedno
a může s ním živ být jenom jednou.
Padne-li hoři a smutku v bezdno,
najdou se ruce, jež je zvednou?
ŽNĚ
Nemohu, nemohu, ne,
zapomenouti na tě, obnažené s
rdce ty mé, ach ty mé srdce!
Takový rušný den je kolem,
hluk divý letí lesem, polem
a mně se stýská po pomlce.
Je doba žní a doba práce,
kdo po tvém hoři může ptát se?
A nikdo v dnešku času nemá.
Ať svoje hoře skrýváš, tajíš -
jen kusu chleba se dnes najíš,
jinak jsou lidská srdce němá.
A přec to lidské srdce chtělo
pomlčet chvíli - kdy se zřelo
zrcadlit šťastně na obloze.
Teď v shonu dne a v ryku světa
to lidské srdce k nebi vzlétá -
a dolů padá přeuboze.
