PETR, JANVZPOMÍNÁME KARLA KOVAŘOVICE
Jak jej zachovávají v paměti jeho současníci
I.L. Kober, Praha, 1940
ilustrácie Boettinger, Gottlieb, Štenbera
1.300 výtlačkov
hudba, vážna hudba, životopisy, fejtóny
252 s., čb fot., čeština
hmotnosť: 707 g
tvrdá väzba
stav: výborný
NEPREDAJNÉ
*H-6-1*
Obsáhlá vzpomínková kniha vydaná u příležitosti 20. výročí smrti hudebního skladatele a šéfa opery Národního divadla Praha. Tato kniha vydána byla u příležitosti dvaceti let od smrti hudebního skladatele a šéfa opery Národního divadla v Praze. Vydáno 1300 výtisků, z toho 300 číslovaných, na papíru »Jan Wellem«. Tento výtisk má číslo 57. Kreslené obrázky od Boettingra, Gottlieba a Štembery. — Fotografické snímky z alba rodiny Kovařovicovy, ze sbírky archiváře Národního divadla Václava Podrabského, některé pořídil Jan Petr. Vydalo nakladatelství I. L. Kober v Praze k 6. prosinci 1940. Vytiskla knihtiskárna Josefa Čermáka v Praze.
Jak jsem poznal Karla Kovařovice.
Jaroslav Kocian
Poznal jsem Kovařovice jako desítiletý hoch na Národopisné výstavě v Praze. Přišel jsem tam tehdy se svým tatínkem. Zastavili jsme se s velkým zájmem u výstavního orchestru, který řídil Karel Kovařovic. Vzpomínám, že hráli Dvořákova Josefa Kajetána Tyla. Koncert působil na mne nejhlubším dojmem.
Asi za rok poté šel jsem s ústeckým ředitelem škol Karlem Em. Zeinerem a svým otcem do Pressů u Přívrat zahráti Kovařovicovi. Pobýval tam tehdy na své dovolené u známých. Nepamatuji se již, co jsem mu tenkrát hrál, jen tolik vím doposud, že mne udivoval svým přednesem z listu.
Pak jsem se sešel s Kovařovicem již jako umělec na polském matiné v Národním divadle. Hrál jsem s orchestrem koncert Karlowicze Mieczyslawa a Wieniawskiho koncert d-moll. Bylo to 25. ledna 1915. Koncert řídil Karel Kovařovic.
Pro Kovařovice nemám dosti slov nadšení — byl to největší muzikant, jakého jsem kdy poznal.
Po velké světové válce v roce 1919 konalo se umělecké turné do Londýna, Paříže a do Švýcar. Byl to hromadný zájezd Českého kvarteta, Moravských učitelů a orchestru Národního divadla za spoluúčinkování Emmy Destinnové a Jaroslava Kociana. Hrál jsem tenkrát Sukovu Fantasii a Dvořákův koncert. Tehdejší zájezd měl veliký úspěch. Karel Kovařovic měl z toho upřímnou radost. Při koncertech šlo všechno bezvadně. Neměl mi co říci, byl zcela spokojen s mým přednesem.
S hlediska lidského byl Kovařovic typem sám pro sebe — byl opakem naturelu Dvořákova.
