ZVĚŘINA, L. N.ŠEST MALOSTRANSKÝCH
Jan Naňka, Praha, 1937
obálka Vincenc Hehl
ilustrácie Vincenc Hehl
1.000 výtlačkov (z toho 200 tlačených na Japane číslovaných a podpísaných autorom)
beletria, próza krátka, poviedky, literatúra česká, podpis autora,
128 s., čeština
hmotnosť: 226 g
tvrdá väzba (dobová preväzba), malý formát
stav: veľmi dobrý
NEPREDAJNÉ
*kvaja* in *H-6-5*
Obešel celou zahrádku, podjezdem vrátil se do dvora a odtud širokým schodištěm, pokrytým koberci, stoupal do rytířských komnat. A již na schodišti, jako vždy, postál poznovu aspoň chvíli před vzácnými rytinami, na nichž byl zobrazen boj loďstva maltézských rytířů s loďstvem Solimanovým. Jak byl pyšný na ty plachetnice s bílým křížem na červeném poli, on, potomek jejich, též rytíř řádu maltézského!
A když vešel do řádových komnat, to byla chvíle, kterou by nebyl dal za nic na světě. Čím vším mluvil k jeho srdci pach starých poctivých dob, pach, jenž tu provál vše a ustál staletími! Čím vším mluvily portréty všech těch velmistrů řádu i divokých a krutých tváří bojovných sultánů a velkovezírů! Kopí, meče, hledí i drahocenné šavle saracénské. Co vše viděly potrhané prapory, načpělé dýmem i krví! Ale především dva velké obrazy o osudu tří bratří-rytířů v předpokoji zasedací síně. Byl to dojemný příběh tří statečných bratří-rytířů, kteří se bili s Turky, padli do zajetí a byli vrženi do vězení. S pouty na nohou i na rukou seděli v tmavém vězení při džbáně vody a kousku chleba, bděli na modlitbách a tu se jim zjevil anděl a zvěstoval: byli jste silni a věrni a věřte tedy, že nezahynete! Za úsvitu přijde k vám sama dcera velkovezírova, řekněte jí, co jste zažili, ona vás vysvobodí, neboť i ona nakonec vyzná Krista a vyznání své zpečetí smrtí. A na druhém obraze skutečně, hle, statečné rytíře navštívila krásná dcera velkovezírova. Jas padá ještě teď z té její postavy, jakási vnitřní záře, milost boží.
Před tím obrazem postál vždy starý hrabě nejdéle. Jímala ho historie statečných rytířů, ale ještě více okouzlila něžná, nebesky krásná tvář mučednice. Každý rys její tváře již znal a přece vždy nacházel v ní rysy nové a nové. I tentokráte postál a hluboce se zamyslil.
