ŠIMON, BOHUMILKLOBOUK OD BREŽNĚVA
Periskop, Praha, 1997
1. vydanie
ISBN 80-902233-1-1
autobiografia, história, podpis autora
184 s., čb fot., čeština
hmotnosť: 330 g
tvrdá väzba
stav: veľmi dobrý
NEPREDAJNÉ
*arumcz* in *H-6-5*
PŘINUTILI ŠIMONA, ABY NESL KŘÍŽ (NOVÝ ZÁKON)
HOŘKÝ PODZIM
Vezeme tedy protokol a máme také komuniké o jednání. Protokol je tajný, nesmí se zveřejnit, a v komuniké se říká, že byl podepsán protokol. Co si o tom mají lidé myslet? Musí se k tomu něco říci. Svoboda a Dubček to musí udělat ještě dnes.
Sedáme s Mlynářem vedle sebe a začínáme koncipovat Dubčekův projev. Píšeme téměř potmě. Hlavy nám třeští a oční víčka se nazadržitelně svírají.
Praha. Na letišti je tma. Čeká nás řada volh ze sovětského velvyslanectví a několik tater. Jedeme do města. Ještě nevíme kam. Leninova, nyní Evropská třída. Zavaluje mě vlna nevýslovného zármutku. Ranní šerosvit odhaluje pustotu ulice. Všude je špína. Na chodnících i na vozovce se válejí odpadky. Vidím popsané zdi domů. Nápisy jsou i na asfaltovém povrchu silnice. Kolem se válejí zmuchlané plakáty a letáky. Sem tam přeběhne přikrčená osamělá kočka nebo pes. A všude tanky a děla. Zavírám oči a chce se mi umřít.
Vjíždíme do Hradu. Je to jediné místo, kde nám zaručili útulek po našem návratu z Moskvy. Prezident Svoboda slíbil, že se o nás postará. Dlažba je plná rýh od tankových pásů. Hrad je uvolněn. Račte vstoupit. Čeká nás kancelář prezidenta. Někteří sahají po telefonu, jiní padají do křesel. Spát!
Ale to ne. Vždyť celé stranické vedení muselo slíbit, že se zasadí o okamžité plnění protokolu a především o zrušení výsledků vysočanského sjezdu. To je předpoklad normalizace a vůbec všeho, co se má dít dále.
Tak do toho. Nejdříve musíme najít a přivést ty, kteří byli zvoleni do předsednictva ústředního výboru, zvoleného vysočanským sjezdem. Musíme je informovat o jednaní v Moskvě a získat jejich podporu při anulování výsledku sjezdu. Dále je třeba svolat plénum ústředního výboru zvoleného XIV. mimořádným sjezdem, ukončit jeho činnost a přijmout myšlenku kooptace některých představitelů krajských stranických organizací, zvolených za delegáty XIV. sjezdu, do starého pléna ústředního výboru KSČ. To vše podle dohody učiněné v Moskvě.
Ukázalo se, že plénum ústředního výboru bylo už svoláno, a to na týž den, na devátou hodinu. Bylo třeba jednat bleskově. Posílají mě do Vysočan, abych našel a přivedl některé z nově zvolených členů stranického vedení. Doprovází mě Zdeněk Mlynář. Smutná jízda Prahou. Složitou cestou přes bezpočet hlídek Lidových milicí do sídla vysočanského ústředního výboru. Mlynář poznamenává: „Jestli tě nepověsili v Moskvě, tady tě pověsí určitě, až jim řekneš, co jsme přivezli. “ Řekl jsem jim pouze, že jsme pro ně přijeli a chceme, aby s námi jeli na Hrad.
Na Hradě se setkává Dubček se Šilhánem. Šilhán rezignuje na funkce, do nichž byl zvolen vysočanským ústředním výborem. Objímají se s Dubčekem.
Následuje jednání. Ze signatářů moskevského protokolu se ho kromě mne zúčastní Smrkovský a Špaček. Těžké vysvětlování a těžké chápání. Nakonec slib podpory k prosazení závazků, které jsme v Moskvě na sebe vzali, ale celé předsednictvo ústředního výboru musí přijít na zasedání do Vysočan.
Celé předsednictvo tam však nepřijde. Někteří z jeho členů vyjadřují obavy, že tam nic nesvedou a nikdo je neposlechne... Ať tam jde těch šest, kteří byli internováni. Ti mají důvěru, ti spíše pořídí.
Tak půjde těch šest. Jenže: Dubček nemůže, musí pracovat na projevu. Černík musí do vlády. Smrkovský do parlamentu. Kriegel nebude nikomu nic vysvětlovat, nepodepsal protokol a nesouhlasí s ním. Špačka bolí hlava od úrazu po nedávné autonehodě.
Tak se znovu vracím do Vysočan. Sám. Jedu zničit vlastní dílo — výsledky mimořádného XIV. sjezdu KSČ, k jehož svolání jsme dali popud a který byl také převážně silami městského
