HAMAJDA, PETRPAN ANDRTEJKR A SIR VERYMAČ
vlastným nákladom, Nespeky, 1999
obálka Magdaléna Martinovská
1.000 výtlačkov
beletria, literatúra česká, podpis autora
200 s., čeština
hmotnosť: 340 g
tvrdá väzba
stav: veľmi dobrý
NEPREDAJNÉ
*arumcz* in *H-6-2*
Proud vody dopadnuvší na bledě modravou dlaždičkovou podlahu vytrhl pana Andrtejkra z mikrospánku. S hluboko v podvědomí zakódovanou dohlížecí funkcí nad ve vaně spočívajícím tělem sira Verymače jako šelma pružně vyskočil a neslyšně se v mžiku ocitl za zády sira. Bez známky ospalosti nebo unavenosti stál připraven pomoci procitajícímu a současně pod hladinu se nořícímu siru Verymačovi.
Sir Verymač zažíval chvilky nikoliv nepodobné již nedávno prožitým. Opět šťasten se probouzel z těžkého smrtonosného spánku, ale hrůza děsivého snu se těsně po procitnutí vystřídala s děsem reality. Byl okouzlen a nadšen poznáním, že právě proběhnuvší životní událost, tak podobná těm ještě čerstvě uloženým v mysli, byla pouhým těžkým snem. Trvalo vždy jen chvilinku do skutečného procitnutí k vědomí, které bylo okamžitě vystaveno úderu šokující reality. Kdyby měl kdy, ve volné chvíli by mohl uvažovat o existenci jednoho snu probíhajícího ve druhém. Prvý končí a na něj plynule a nepozorovaně navazuje druhý, který dále pokračuje a ještě svým obsahem doplňuje nebo děsem předčí sen prvý. Oba byly pro sira jen hrůzostrašnou událostí. Sir Verymač touží po záchraně z potápějícího se korábu, na kterém mu hrozilo bezprostřední utonutí v nenáviděné vodě. Probuzení ho sice od jisté smrti vysvobodí, ale jeho tělo se v tom samém okamžiku poroučí pod hladinu vody skutečné. Není divu, že sice již v chladnoucí, ale ve stále znatelně teplé vodě byly jeho čelo a spánky ledově chladné. Pan Andrtejkr uchopil sira v podpaždí a vytahoval ho současně z vany i z mrákot. Po probuzení z mikrospánkového snu sympatizoval s bezvládným a právě probírajícím se sirem, protože mnohé dobře tušil o jeho strašných snových prožitcích. Tekutinu, kterou mu pripravil a donutil ji vypít před uložením do vany, ve sklenici zbylo jen nepatrně na dně. Pan Andrtejkr si nebyl jistý, zda se látka dokonale stačila rozpustit a nezůstala její koncentrace právě v tomto zbytku u dna sklenice. Sir Verymač se s jeho pomocí usadil do křesla a překvapivě přešel děsivou skutečnost, že byl ještě před okamžikem po krk celý ve vodě, aniž by tušil jak dlouho. Ve zlomku vteřiny se probudil a začal panu Andrtejkrovi vyprávět své zážitky z potápějícího se plavidla. Vylíčil své bloudění po prázdné temné chodbě až po spatření vlhkých podmořských skalisek z okna kajuty. Pan Andrtejkr pozorně poslouchal sira a neměl v úmyslu ho přerušovat. Domáhal se však masírování ztuhlého těla sira Verymače. Ten však po krátkém odmítnutí a delším zdráhání připustil, aby pan Andrtejkr mohl třít jeho kotníky a lýtka. Raději se nechal masírovat, protože byl tak zabrán do vyprávění, že nestačil klást Andrtejkrovi odpor. Sir se soustředil na podrobné líčení událostí, tudíž nedokázal věnovat své masáži téměř žádnou pozornost. Pro pana Andrtejkra to byl největší úspěch posledních dnů. Přes vychutnávání tohoto triumfu pozorně poslouchal vyprávění, aby ho mohl komentovat. Masíroval však s největším zaujetím a sirovi začal vysvětlovat svůj náhled na jeho děsivé sny:
- Sire, opravdu to byl hrozivý sen, ale jeho objasněním se pokusím smazat z něj váš děsivý konec. Ostatně byl to pouhý výplod vašeho odpočívajícího mozku, nikoli reálná událost, která by vás měla poznamenat. I když chápu, že ve vašem vědomí sen vyvolal značný pocit úzkosti. Vzhledem k vašemu vztahu k vodě si jasně uvědomuji, že to byl sen dvojnásobně nepříjemný. -
-Jste milý, že mi chcete vysvětlením onoho děsu ulehčit, ale nesouhlasím s vaším názorem, že takový živý sen nemůže zanechat na člověku
