OLBRACHT, IVANŽALÁŘ NEJTEMNĚJŠÍ
František Borový, Praha, 1916
edícia Žatva (1)
beletria, literatúra česká,
192 s., čeština
hmotnosť: 250 g
tvrdá väzba, zrejme dobová preväzba (?)
stav: veľmi dobrý
5,00 €
*kvaja* belc*
Ústřední postavou je slepý komisař Mach, který se uzavírá sám do sebe před světem a činí si ze svého osamocení životní program. Mach je samotář dobrovolný, nikoliv nucený. Machovo samotářství není na rozdíl od jeho předchozích povídkových hrdinů knihou sociální. Do slepé uličky Macha zavádí chorobná žárlivost, z níž východisko spatřuje v týrání druhých, v nenávisti k vybraným jedincům. Vyšinutý egoista, jakých je mezi námi i dneska dost, nespokojený se sebou, vybíjející si ale svůj vztek na jiných.
S archy římského práva po kapsách se potuloval po kvetoucích mezičkách a panskými lesy, hospodařil s Janem, pomáhal mu při polních pracích, učil se vnikati do života přírody a lidí a při tom brunátněl v tváři a sílil v ramenou. Klid a mír. Ale ne líný a rozkošnický, nýbrž plný plodné práce a rozkošný. Práce selská jest nehonosná, prostá a pokorná — tak nějak to praví Chelčický. Možno si ji hluboce zamilovati a nalézti v ní štěstí. Půjde k ní.. Ano, Nové Dvory jsou jeho budoucím působištěm! A kdo jest správcem? Student Král? V představách ano, v budoucnosti snad. Král jest hodný a inteligentní chlapec. Jen chudoba mu vtiskla jakousi neupřímnou poníženost, ale ta se dá stykem se spravedlivými a sebevědomými lidmi časem odstraniti. Možná, že poradí hochovi, aby vystoupil z gymnasia, že ho dá do hospodářské školy a vezme pak k sobě na dvorec; snad pro něho v životě i něco udělá a student bude jednou rád neobvyklému shledání v průjezdě na Příkopech, když již náhoda to jest, jež určuje vnější osudy lidí. To ovšem ještě záleží od budoucnosti, komisař Mach nevěřívá lidem hned na první setkání, prohlížívá si je důkladně a se všech stránek a Král si bude nucen jeho důvěry dlouhým stykem teprve zasloužiti.
Jest podivné, že komisaři Machovi, který při všem napínání mysli není s to, aby rozpoznal byť i jen nejmatnější obrysy příštích dnů, jest obraz této vzdálené budoucnosti tak zcela zřejmý a jasný. Vzpomínky jsou právě příliš živé a přenášejí se do budoucnosti se všemi podrobnostmi. Cítí dokonce i zápach Nových Dvorů, tu zvláštní směsici vůně sena, chlévů, mléka a medu a soustředí-li myšlenky a chce-li, čichá nejen charakteristickou vůni Dvora, ale všechny pachy venkovského jara, léta, podzimu i zimy. Cítí chladné výpary otevírající se země po roztátém sněhu; dech květnových luk; horký zápach zralých klasů a svědivý prach mláceného obilí; uspávající vůně jablek složených do hromad v podkroví. A slyší táhlé bučení krav a chřestění jejich řetězů v chlévech, bzukot včel před úly, jasné zvonění naklepávaných kos za časných jiter a řezný šumot obilí, kladoucího se v řádky pod rozmachy sekáčů. Cítí hebkost koňské srsti pod rukou a v dlani studeně vlhký dotek nozder telátka odstavčete a drsný jeho jazyk. Ano, myslí s velkou láskou na Nové Dvory! Proč? Není to jen příjemná vzpomínka na minulost; není to jenom okamžité vdechnutí svěžího vzduchu, zavanuvšího otevřeným oknem do uspávajícího dusna manželských pokojů; jest to více: spása jeho budoucího života. Ano, půjde k přírodě a lidem! Ti mu snad ukáží pravou cestu k sobě samému. Příroda jest tvrdá, ale spravedlivá; a lidem snad ještě něco bude moci dát. Nic nechce zadarmo. Krajina kolem Nových Dvorů jest zanedbaná, selské hospodářství o sto let pozadu, žebráci chalup-
.........................................................................................................................................................
"Jarmilo!"
zašeptal.
