Vitajte v mojom antikvariáte!

Chcete mať prehľad o najnovších prírastkoch? Zadajte svoju e-mailovú adresu do kolónky "Prírastky kníh na e-mail" v ľavom stĺpci a na váš e-mail príde maximálne jedna správa denne.

Alebo sa staňte členom stránky na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/ripakovantikvariat/
Vyberte si to, čo je Vašej duši najbližšie.

Ak sa Vám niečo zapáči, napíšte mi na
riporipo@gmail.com
Postup bude nasledujúci :

a.) uveďte tituly, o ktoré máte záujem
b.) uveďte Vašu adresu, prípadne telefón
c.) skontrolujem dostupnosť kníh a následne vám pošlem pokyny na platbu vopred. Na dobierku, po zlých skúsenostiach, neposielam.
d.) Dáte mi avízo o zrealizovaní platby.
e.) Po obdržaní platby na môj účet vám knihy do troch dní posielam

Jednoduché, však? )

ANTIKVÁRIUM (magyarul)

Ha Magyarországról van, és bármelyik könyv érdekelné, kérjük írjon a riporipo@gmail.com címre. A könyvek küldhetök postán. Ha átutazóban van Kassán, a megrendelt könyveket személyesen is átveheti.

sobota 18. januára 2020

PROKŮPEK, VÁCLAV - BABA

PROKŮPEK, VÁCLAV

BABA
Román ze života koní

Moravské kolo spisovatelů, Brno, 1939
edícia Nová knihovna (10)
obálka Vojtěch Sedláček
ilustrácie Vojtěch Sedláček
3. vydanie

beletria, román, literatúra česká, podpis autora,
240 s., čeština
hmotnosť: 241 g

tvrdá väzba, malý formát
stav: veľmi dobrý, bez prebalu, obálka voviazaná

NEPREDAJNÉ

*kvaja* in *H-6-5*









PODOBNÉ OSUDY

Cizinec nebyl zdaleka. Když zajel do lesa, zvolnil krok, jako by byl věděl o dnešních divokých jízdách Baby. Ta šla pomalu, prohlížejíc si lesy a ani nedbala o to, že starý hřebec, dnes právě doslouživší, za ní pospíchá plný lítosti nad tím, že ona nastoupila na jeho místo. A Baba vzpomíná na ony dny, na dny prvního mládí, v nichž se tak pátravě dívala po lesích. A byla překvapena, když je přejeli. Vstoupila zas do otevřeného kraje. Dlouhá pole se vinula kolem silnice, osázené dlouhými alejemi košatých stromů. Všechno, co bylo před ní a kolem, patřilo k panství jejího nového pána. Pole a pole a louky, táhnoucí se údolími. Zanedlouho před sebou zahlédla výstavný panský dvůr, k němuž se silnice odbočovala cesta. Vjela do dvora, do rozlehlého dvora, který jí trochu připomněl sohorskou náves. Ale byl bez stromů, bez potoka i bez rybníčka. Pán ji zastavil před dlouhými stájemi, v nichž řičeli koně. Pak ji zavedl dovnitř a Baba byla překvapena záplavou světla. Doma v Sohoře byl chlév tmavý. Ano, vzpomíná.

Už stojí v jedné z mnoha ohrad, napravo i nalevo jsou koně, kteří se rozřičeli Babě na pozdrav. Zvědavě se rozhlížela velkou stájí a zahlédla, jak její předchůdce zachází až někam do posledního koutečka stáje. Sel nevšímavě, ničeho nedbal, ale na Babě přece jen spočinul zlostným pohledem. Snad jí vyčítal.

Baba si prohlížela žlab a cítila kdesi hodně blízko vodu. Zatím, co ji pán odsedlával, hledala vodu v žlabu, pod žlabem i nad ním. Konečně ji ucítila v uzavřené nádobě. Nevěděla ještě, že ji může sama otevřít a proto hněvivě zadupala.

Pán se s ní rozloučil, poplácal ji po šíji i po těle, pak zůstal chvíli stát za jejím zadkem a než docela odešel, řekl několik slov, jimž nerozuměla. Neměla také tušení, že ji zavedl do stáje po prvé