PALLAS, GUSTAVIDEA ŽIVOTA
Essaye o životním optimismu i skepsi
Vojtěch Hrách, Praha, 1940
filozofia, podpis autora,
98 s., čeština
hmotnosť: 165 g
tvrdá väzba, malá formát
stav: veľmi dobrý
NEPREDAJNÉ
*kvaja* in *H-6-2*
6. CESTA K VYJASNENÍ.
Vrozený romantismus detské duše se jen těžko smiřuje se skutečností a jejími nekompromisními zákony. Dítě se nedívá na svět kriticky t. j. vnímá jej sice svými smysly bezprostředně a čistě, ale vnitřní jeho zákonitost pro ně neexistuje — ono chce míti dění životní takovým, jakým se jeví jeho subjektivním sklonům.
V některých směrech jest dítě tvor zvlášť jemně vnímavý. Působí na jeho myšlenkový svět silně i vjemy, na které dospělý člověk reaguje jen slabě. Svěží duši dětské jsou velkými a důležitými velmi často i zjevy zdánlivě docela podružné, jež dospělý člověk podceňuje. Dobrý vychovatel s tím musí počítat. Jen kdo se dovede vmyslit a vžít do duše dětské, to pochopí a proto jen velmi opatrně dítěti podává, co tvoří obsah života, především ovšem zas citového.
Neboť v pozdějším věku dítě se stává kritikem neúprosným, nekompromisním, přímým, až krutým. A nezapomíná po celý život, neboť vjemy mládí jsou nejsilnější, velmi často rozhodující pro vývoj celé povahy. Těžce se často člověk propracovává později z omylů, nepochopení, nesvědomitosti nebo i zloby svého prostředí.
V rozmanitých odstínech a formách prodělávají bolesti a krise mládí všichni myslící a vnímaví lidé; někdo již v dětství, jiný později, Také stopy, které zanechávají v duši, jsou rozdílné podle individuality a letory: někdo postupem let duševně zpohodlní a přechází v klidný indiferentismus, jiný prohlubováním duševního života zaostřuje krise minulosti a pokouší se nalézt východisko z bludných sfér nebo alespoň zjednodušení těchto otázek ve filosofii, ethice, sociologii, dokonce i v materialismu a destruktivních názorech moderní doby.
Ale dětství, to krásné, svěží dětství, nikdy se živelně nepodloží autoritativnímu násilnictví duševnímu. A nemá-li dost možností, aby se vzepjalo proti utiskovateli, tedy trpí, mučí se a někdy i zoufá.
...........................................................................................................................
... posledná veta ...
Jedině s tohoto absolutního stanoviska dovede
člověk dát jen alespoň přibližnou závěrečnou odpověď na otázku, co jest ideou života.
