Vitajte v mojom antikvariáte!

Chcete mať prehľad o najnovších prírastkoch? Zadajte svoju e-mailovú adresu do kolónky "Prírastky kníh na e-mail" v ľavom stĺpci a na váš e-mail príde maximálne jedna správa denne.

Alebo sa staňte členom stránky na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/ripakovantikvariat/
Vyberte si to, čo je Vašej duši najbližšie.

Ak sa Vám niečo zapáči, napíšte mi na
riporipo@gmail.com
Postup bude nasledujúci :

a.) uveďte tituly, o ktoré máte záujem
b.) uveďte Vašu adresu, prípadne telefón
c.) skontrolujem dostupnosť kníh a následne vám pošlem pokyny na platbu vopred. Na dobierku, po zlých skúsenostiach, neposielam.
d.) Dáte mi avízo o zrealizovaní platby.
e.) Po obdržaní platby na môj účet vám knihy do troch dní posielam

Jednoduché, však? )

ANTIKVÁRIUM (magyarul)

Ha Magyarországról van, és bármelyik könyv érdekelné, kérjük írjon a riporipo@gmail.com címre. A könyvek küldhetök postán. Ha átutazóban van Kassán, a megrendelt könyveket személyesen is átveheti.

nedeľa 12. januára 2020

VIKA, KAREL - NOVÉ ZÁPISKY PODUČITELOVY

VIKA, KAREL

NOVÉ ZÁPISKY PODUČITELOVY (PO TŘICETI LETECH)

Karel Vika, Praha, 1933
obálka Josef Lada

humor, literatúra česká, próza krátka, podpis autora,
200 s., čeština
hmotnosť: 103 g

mäkká väzba. malý formát
stav: uvoľnená väzba, ošúchaná, podpis autora na patitule

NEPREDAJNÉ

*arumcz* in *H-6-5*









Mám tam hned přijet a taky pojedu. Já toho kolegu Šroubka vysadím ze sedla jako nic. To je taky kantor. Ten bude koukat! ” Trochu jsem se rozpakoval, než jsem řekl, co jsem si myslil:

„Ale vždyť vy tady pořád s děvčaty jako dřív. Snad byste přece měl být jiný, když běží o takovou vážnou věc! ” Inu, on totiž i v těch zdánlivě tragických dnech doprovázel tu Andulu, na kterou jsem si také myslil, pořád stejně divě jako jindy.

„Ale to jenom z psiny! ” omlouval se. „To je všecko jen pro zábavu. Není nad Mařenu v Zálezlicích. V sobotu tam jedu! ”

Přijel v neděli večer zpátky, našel mě v hospodě, toť se rozumí, a zrovna řičel: „Tak, kamaráde, už je po zasnoubení. Všecko jsem vyhrál! Mařena je pro mě, táta je pro mě, máma pro mě, líbali jsme se zas jako před rokem, s tátou jsem byl na dnešek v hospodě, taky jsme se líbali a ten Sroubek tam byl taky a seděl u dveří jako zařezanej.

Docela jsem ho vysadil. Mařena ho nechce už ani vidět. V sobotu tam jedu zas! ”

Já se jen divil, protože všecky ostatní dni, od neděle k neděli, proháněl Bergman jako vzteklý tu Andulu, na kterou jsem si jako myslil.

No, aspoň na neděli bude od něho pokoj, těšil jsem se. A já to Andule píchnu, co se jako děje.

„Tak pojedete? ”

A Bergman na to lhostejně:

„I nepojedu. ”

„Opravdu? ”

„A co bych. Cesta je dlouhá, stojí to peníze a holky jsou konečně všude. ” Domlouval jsem kolegovi slovy vybranými i nevybranými, ale on se ani nerozčilil.

„Víte, mně šlo hlavně o to, abych toho Šroubka vysadil ze sedla. Když se to povedlo, co bych tam teda už jezdil... ”

„Ale vždyť jste přece jim to slíbil... ” děsím se.

......................................................................................................

... posledná veta ....

Ani čert neměl dost kuráže, aby si ji vzal.