SIMMS, WILLIAM GILMOREMAJOR SINGLETON
Příběh z války za nezávislost
(Tje Partisan: A Tale of the Revolution)
Melantrich, Praha, 1987
edícia Světová próza
preklad Miroslav Jindra
doslov Miroslav Jindra
prebal František Zálabský, Michal Pelz
1. vydanie, 30.000 výtlačkov
32-022-87
beletria, román, história, literatúra americká
280 s., čeština
hmotnosť: 340 g
tvrdá väzba
stav: dobrý, bez prebalu, pečiatky v knihe
0,40 € DAROVANÉ
*mikpa*
Romantický dobrodružný příběh z období války o nezávislost se odehrává v létě r.1780 v okolí Charlestonu a vrcholí vylíčením bitvy u Camdenu. Na pozadí těchto historických událostí se odehrává romantický příběh lásky mladého důstojníka povstalecké armády, který vzdoruje nepřízni doby i tragickým rodinným osudům. Málo známý klasický historický román vychází ve zkrácené verzi.
Dosáhli tehdy tímto manévrem svého cíle, protože se jim díky jemu bez boje podvolil velký počet těch, s nimiž by jinak museli svádět obtížná střetnutí. Když se Angličanům tímto způsobem podařilo je odzbrojit a rozptýlit, nabyli přesvědčení, že už nebude nijak těžké zvítězit nad nimi s konečnou platností. K tomu také začali zanedlouho podnikat příslušné kroky.
Plukovník Walton se usilovně snažil přesvědčit sám sebe, že jednal správně, ale příliš se mu to nedařilo. Vždyť sotva mohly potvrdit vhodnost jeho kapitulace četné případy útlaku a nespravedlnosti, kterých byl každodenně svědkem, činy, jimiž se dobyvatelé snažili potvrdit nadvládu nad kolísajícími a tvrdě zastrašit všechny slabochy. Stále tížeji na něj doléhalo, na jak vratkých základech spočívá jeho vztah k vládcům, kteří jako by byli povzneseni nad dodržování veškerých slavnostně potvrzených závazků. Přislíbená ochrana byla ochranou dravého vlka, nikoli hlídacího psa — hrozila pleněním tam, kde měla zaručovat bezpečnost. Je ovšem pravda, že žádný z těchto neblahých jevů nepostihl přímo plukovníka Waltona. Ani on, ani členové jeho rodiny neutrpěli sebemenší újmu; naopak — vzhledem k jeho velkému majetku a vlivu převládl mezi britskými vládci názor, že bude moudré udržovat s ním vztahy pokud možno přátelské. Plukovník však nebyl tak necitlivý, aby mu mohlo uniknout postupné narůstání tyranie. Když zaznamenával příkoří, která se děla jiným, vyjevovala se mu před očima stále naléhavěji pochybná cena jeho vlastní bezpečnosti, zvláště když se úspěšní Britové brzy stali neomezenými pány celého státu. Úvahy s tímto vývojem související nově podnítily plukovníkovo svědomí, které se teď už jednoznačně odmítalo smiřovat s rozhodnutím, učiněným ve chvíli mimořádně zoufalé. Jeho sympatie se úzce přimykaly k utlačovaným, jejichž utrpení k němu doléhalo tak zblízka, že ho nemohl přehlédnout. Plukovníka stále bolestněji krušila tíže jeho omylu, a to tím víc, že ho nyní už pokládal za nenapravitelný. Skličovaný současnou bezmocností a obavami z budoucnosti stahoval se pozvolna do ústraní a samotářsky se na svém sídle uzavíral do malého rodinného kroužku, který mu jeho vdovský stav a jiné rány času ponechaly. Jeho zoufalství přece jen trochu ulevovala přítomnost dcery Katharine, krásné mladé ženy která byla středem obdivu svého okolí, aniž ztrácela svou urozenou skromnost. Malou společnost doplňovala ještě plukovníkova neprovdaná sestra a neteř Emily Singletonová, kterou si před nedávnem přivezl na Dubinu ze Santee s nadějí, že změna vzduchu pomůže životu, jenž z ní nezadržitelně vyprchával.
Jinak se plukovník Walton vyhýbal styku s lidmi a nepřijímal žádné návštěvy, s výjimkou velitele britské posádky v Dorchesteru, který na Dubinu občas zajížděl. Plukovník Walton chápal jeho občasné příjezdy pouze jako součást velitelových povinností, jež mu ukládaly dozírat na to, jak se lidé v kraji chovají. Plukovníka Proctora přiváděl však na Dubinu zcela jiný zájem. Spíše než politické názory plukovníka Waltona přitahovaly pozornost britského důstojníka půvaby plukovníkovy dcery, a ty byly příčinou toho, proč usiloval získat jeho přízeň. Katharine nemohla ovšem Proctorovy projevy náklonnosti přehlédnout, neboť se před ní nijak nesnažil skrývat, jak hluboko zasáhla jeho srdce. Plukovníkovo dvoření nepřijímala však příliš povzbudivě. Pyšnila se pověstí revolucionářky, která se bez ohledu na nebezpečí chrabře vyslovuje na podporu těch, kdo důsledně bojují za svobodu země, tvoříc vzácný drahokam v koruně tehdejších karolínských osudů. Své postoje nijak neskrývala, a i kdyby byly osobní přednosti plukovníka Proctora sebenespornější, v jejích očích je zatlačovala do pozadí skutečnost, že to je nepřítel její vlasti. Svého nápadníka přijímala s chladnou zdvořilostí, a pokud šlo o jejího otce, nemohl plukovník Proctor přehlédnout, že zcela v rozporu s tradicí vřelé pohostinnosti, tak příznačnou pro přední rodiny kraje, nejedná s ním ani dívčin otec právě srdečně. V jeho korektním postoji k sobě vyciťoval zvláštní napjatost a strnulost.
Při této příležitosti přivedla však plukovníka Proctora na Dubinu kromě náklonnosti k majitelově dceři vskutku ještě služební povinnost. Přijel tentokrát v doprovodu kapitána Dicksona z dorchesterské posádky především proto, aby plukovníka Waltona osobně seznámil s obsahem onoho nešťastného nového výnosu sira Henryho Clintona, požadujícího od pardonovaných osob zapojení do vojenské služby. Angličan byl nejen statečný a ukázněný voják, ale i citlivý a ušlechtilý člověk, a tento úkol byl pro něj proto velmi nepříjemný a trapný.
..........................................................
... posledná veta ...
My jsme se svým příběhem u konce.
