CHRISTIE, AGATHATŘETÍ DÍVKA
(Third Girl)
Československý spisovatel, Praha, 1977
edícia Spirála
preklad Eva Ruxová
obálka Jan Černý
ilustrácie Jan Černý
2. vydanie, 70.000 výtlačkov
beletria, román, detektívky, literatúra anglická,
232 s., čeština
hmotnosť:
mäkká väzba
stav: zachovalý, zosušené lepenie
0,40 € DAROVANÉ
*mikpa*
V detektivním románu z londýnského prostředí navštíví Hercula Poirota mladá dívka, prohlásí, že spáchala vraždu, a zmizí. Detektiv dlouho poté dívku hledá, pátrá po vraždě, a pak ve spolupráci se svou starší přítelkyní, spisovatelkou detektivních románů paní Oliverovou, v níž autorka humorně zpodobuje sama sebe, nalézá vraždy dvě a onu dívku zbavuje podezření.
„Chere madame. " Poirot se uklonil a podal paní Oliverové velmi stylovou kytici, pugét podle viktoriánské módy.
„Monsieur Poirote! No to je opravdu od vás moc milé a tolik se vám to podobá. Všechny moje kytky jsou vždycky tak nepořádné. " Pohlédla směrem k váze s chryzantémami vypadajícími značně temperamentně a zase zpátky k symetrickému kroužku růžových poupat. „Jak je to od vás milé, že jste se na mne přišel podívat. "
„Přišel jsem, madame, abych vám vyslovil blahopřání k vašemu uzdravení. "
„Ano, " řekla paní Oliverová, „už je mi zase úplně dobře. " Opatrně kývla několikrát hlavou nahoru a dolů. „Mívám ale bolení hlavy, " řekla. „Moc ošklivé. "
„Vzpomínáte si, madame, že jsem vás varoval, abyste se nepouštěla do ničeho nebezpečného. "
„Abych nenastavovala krk. A to jsem, myslím, právě udělala. " Dodala: „Cítila jsem, že se chystá něco zlého. Také jsem se bála a říkala jsem si, že jsem blázen, že se bojím, neboť čeho bych se měla bát? Myslím jako, že jsem byla v Londýně. Přímo uprostřed Londýna. Všude kolem lidi. Chci říct — jak jsem měla mít strach? To přece nebyl žádný pustý les nebo něco takového? "
Poirot se na ni zamyšleně díval. Byl by rád věděl, zda paní Oliverová skutečně cítila ten nervózní strach, zda skutečně tušila přítomnost zla, zda měla ten zlověstný pocit, že jí někdo nebo něco chce ublížit, nebo zda to vložila do celé té věci teprve potom? Věděl až příliš dobře, jak snadno se to stává. Nesčetní klienti mluvili právě takovými slovy, jakých teď použila paní Oliverová. „Věděla jsem, že něco není v pořádku. Cítila jsem něco zlého. Věděla jsem, že se něco stane, " a ve skutečnosti nic takového necítili. Jaký člověk byla paní Oliverová?
Podíval se na ni zkoumavě. Podle svého vlastního mínění byla paní Oliverová pověstná svou intuicí. S pozoruhodnou rychlostí jedna intuice následovala druhou a pani Oliverová si vždycky osobovala právo vybrat si onu intuici, která se ukázala být správná!
A přece člověk velice často sdílel se zvířaty onen nepokoj, jaký jeví pes nebo kočka před bouřkou, vědomí, že něco není v pořádku, ačkoliv člověk neví, co to je, co není v pořádku.
„Kdy na vás padl ten strach? "
„Když jsem opustila hlavní třídu, " řekla paní Oliverová. „Do té doby bylo všechno normální a docela vzrušující a — ano, bavilo mě to, ačkoliv mě trochu zlobilo, když jsem zjistila, jak těžké je někoho stopovat. "
Odmlčela se a uvažovala. „Bylo to jako hra. Pak najednou to už tak moc jako hra nevypadalo, protože kolem byly samé podivné uličky a zchátralé domy a kůlny a staveniště — ach nevím, nedovedu to vysvětlit. Ale bylo to všechno jiné. Opravdu jako ve snu. Víte, jak to vypadá ve snu. Začne to jednou věcí, společností nebo něčím, a najednou zjistíte, že jste v džungli nebo někde docela jinde — a všechno to vypadá zlověstně. "
„V džungli? " řekl Poirot. „Ano, velmi zajímavé, jak vy to formulujete. Takže u vás byl pocit, jako byste byla v džungli a bála jste se páva? "
„Nevím, že bych se ho nějak zvlášť bála. Konec konců páv není žádné nebezpečné zvíře. To je — no chci říct, že jsem o něm uvažovala jako o pávu, protože jsem ho považovala za okrasného tvora. Páv je přece velmi okrasný, ne? A tenhle strašný hoch je taky okrasný. "
„Neměla jste ani tušení, že vás někdo sleduje, dokud jste nebyla udeřena do hlavy? "
„Ne. Ne, neměla jsem žádné tušení — stejně si ale myslím, že mi řekl špatnou cestu. "
Poirot zamyšleně přikývl.
.....................................................................
... posledná veta ...
"Vy myslíte na všechno, co?"
